Tónový jazyk
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tónový jazyk je z hlediska fonologické typologie takový jazyk, v němž má tón rozlišovací (distinktivní) funkci. To znamená, že tón, jakým je slovo proneseno, má zásadní významu pro rozlišení významu různých slov, která jinak znějí stejně.
Jazyky mohou rozlišovat až 5 různých tónů (v jednom jazyce), např. extra vysoký, vysoký, střední, nízký, extra nízký, stoupavý, klesavý ap.
Tónovými jazyky převážně hovoří obyvatelstvo zemí v subsaharské Africe a v jihovýchodní Asii. Příkladen tónového jazyka je např. čínština.
Uplatňování tónu v jazyce patří mezi tzv. suprasegmentální jevy.
 |
Tento lingvistický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
