Styren
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Styren | |
 |
|
| Registrační číslo CAS | 100-42-5 |
| Sumární vzorec | C6H5CH=CH2 |
| Molární hmotnost | 104 g/mol |
| Teplota tání | -30,6 °C |
| Teplota varu | 145 °C |
| Kritická teplota | |
| Kritický tlak | |
| Hustota | 905 kg/m3 |
| Rozpustnost ve vodě | |
Styren (fenyletylen, vinylbenzen) je bezbarvá až nažloutlá kapalina pronikavě nasládlého zápachu. Snadno těká, na vzduchu oxiduje a vytvářejí se peroxidy, které působí jako katalyzátor polymerizace společně s dalšími parametry, jako je tlak, teplota, světlo a silné kyseliny). Proto se styren stabilizuje přídavkem inhibitorů, např. hydrochinonem. V přírodě se volně nenalézá, metabolicky však vzniká jako produkt rozkladu kyseliny cinamonové. Používá se při výrobě a užití barviv, plastů a v chemickém průmyslu (např. gumárenském). Jeho výskyt v atmosféře je především důsledek antropogenní činnosti.
[editovat] Toxicita
Styren má narkotické a lokálně dráždivé účinky. Koncentrace 60 ppm ještě nevyvolává dráždění, koncentrace 100 ppm je snesitelná, koncentrace 200 ppm až 400 ppm vyvolává nepříjemný pocit zápachu. Nad koncentraci 400 ppm se projevuje dráždivý účinek, nad 800 ppm se projevuje narkotizační účinek a při koncentraci nad 1300 ppm je již pobyt nesnesitelný. Nejsou vyloučeny pozdní účinky, například edém plic. Při požití je nepatrně jedovatější než benzen. Při styku s kůží dochází k jejímu vysušení a dráždění. Při styku s rohovkou dochází k dráždění až trvalému poškození. Chronická expozice se projevuje pseudoneurastenickými poruchami, změnami v jaterních funkcích a poklesem krevního tlaku. Mezi další následky chronické expozice se uvádí mírné hepatotoxické účinky a atrofie sliznice horních cest dýchacích. Jako test expozice styrenu je možno použít analýzu kyseliny mandlové v moči.
