Staroměstský orloj
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Staroměstský orloj je jedním z nejznámějších orlojů na světě. Je součástí jižní stěny staroměstské radnice v Praze. Byl zkonstruován v roce 1410.
Obsah |
[editovat] Popis orloje
Orloj má tři hlavní části. Nejzajímavější je astronomická část, ukazující polohy nebeských těles. Pod ní je umístěno kalendářové kolo, které v 19. století vybavil malbami malíř Josef Mánes. Kolem astronomické části jsou pak umístěny pohyblivé figurky pro pobavení diváků. Důležitou součástí je také pohyblivé procesí dvanácti apoštolů, kteří se ukazují každou hodinu nad astronomickou částí.
[editovat] Historie
Jednou z nejstarších částí orloje jsou mechanický hodinový stroj a astronomický číselník z roku 1410. Stroj vytvořil hodinář Mikuláš z Kadaně pravděpodobně podle návrhu Jana Šindela, který se stal později profesorem matematiky a astronomie na Karlově univerzitě. Pražský orloj byl teprve třetím strojem svého druhu. První orloj byl zkonstruován v Padově v roce 1344.
Kamenická výzdoba orloje je pravděpodobně dílem kamenické huti Petra Parléře, která v Čechách působila do roku 1420.
V roce 1552 opravoval orloj Jan Táborský. Ten je také autorem zprávy, ve které označuje za tvůrce orloje hodináře Hanuše. To byl ale omyl, který se podařilo odhalit až ve 20. století.
V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl mnohokrát opravován. Pravděpodobně v 17. století byly přidány dřevěné sošky a figury apoštolů a v průběhu velké opravy v letech 1865–1866 ozvučená soška konouta.
Během Pražského povstání v posledních dnech druhé světové války byl orloj těžce poškozen při požáru staroměstské radnice. Po velkém úsilí byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948.
Naposledy byl orloj rekonstruován na podzim 2005, kdy došlo ke zrestaurování soch a spodního kruhu od Josefa Manesa. Dřevěné sochy byly zakryty sítí proti holubům.
Dlouhou dobu existovaly spory o tom, kdo vlastně orloj vytvořil. Velmi dlouhou dobu se mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Pověst hovořila o tom, že Hanuš byl nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny.
[editovat] Astronomická část
Astronomická část orloje byla ve své době vrcholnou ukázkou astronomických a mechanických znalostí. Je na ní zobrazena aktuální poloha Slunce a Měsíce na obloze, a to jak vůči obzoru, tak vůči zvířetníku. Orloj se stal tak prvním primitivním planetáriem, který ukazoval stav vesmíru.
Koule symbolizující Měsíc je z poloviny světlá a z poloviny tmavá a zvláštní mechanismus ji natáčí tak, aby ukazovala aktuální měsíční fáze. Ciferník zobrazuje nejen běžný čas, ale také staročeský čas, který začínal západem Slunce.
[editovat] Astronomický ciferník
Základem orloje je velký, černě orámovaný kruh s barevným pozadím – astroláb. Pozadí astronomického ciferníku představuje Zemi a pohled na oblohu. Modrý kruh ve středu plochy představuje Zemi a horní jasně modrá plocha pozadí je obloha nad horizontem. Černá a červená plocha pak představují tu část oblohy, která je pod horizontem. Během dne se symbol Slunce nachází nad modrou částí a v noci se přesouvá nad černou část. Během svítání nebo soumraku se nachází symbol Slunce nad červenou částí pozadí. V černém poli se symbol Slunce pohybuje během astronomické noci, kdy je Slunce více než osmnáct stupňů pod obzorem. V pražských podmínkách nastávají i dny, kdy se sluneční symbol do černé části vůbec nedostane. Dny, ve kterých astronomická noc vůbec nenastává, jsou zpravidla mezi 1. červnem a 13. červencem.
V levé částí, která představuje východ, jsou nápisy aurora (svítání) a ortus (východ Slunce). V pravé části, která představuje západ, jsou nápisy occasus (západ Slunce) a crepusculum (soumrak).
Zlaté římské číslice na okraji modrého kruhu tvoří ciferník běžného 24hodinového dne a ukazují místní čas. Polední dvanáctka stojí na vrcholu v jasně modrém poli, půlnoční dvanáctka dole v černém poli. Místní čas se řídí časem místního poledníku Nastavený čas ale odpovídá 15. stupni východní délky (středoevropský čas; UT+1), tedy proti lokálnímu času se předchází o 2,3 minuty.
Zahnuté zlaté čáry rozdělují modrou plochu ciferníku na 12 částí a označují tzv. planetní hodiny. Planetární hodina je definována jako 1/12 času mezi východem a západem Slunce. Proto se délka hodiny v průběhu roku mění, stejně tak, jako se mění délka dne během roku.
Ukazatelem času je zlatá ruka nebo symbol Slunce.
[editovat] Zvířetník
Uvnitř černě orámovaného kruhu leží ještě jedno pohyblivé mezikruží, na kterém jsou znamení zvěrokruhu. Má svůj vlastní samostatný pohyb. Zvířetník představuje hvězdné nebe a jeho pohyb odpovídá zdánlivému otáčení oblohy kolem Země. Malá zlatá šesticípá zvězda ukazuje pozici jarního bodu a hvězdný čas, který se odečítá na ciferníku se zlatými římskými číslicemi.
Zvířetník oběhne ciferník jednou za hvězdný den (tj. 23 hodin 56 minut a 4 sekundy). Zvířetník se proto pohybuje po ciferníku rychleji než sluneční rafie. Zlaté Slunce ukazuje na zvířetníku polohu Slunce na ekliptice. Mezikruží je rozděleno dílky po 5 stupních. Podle těchto dílků a polohy Slunce lze poměrně přesně určit polohu Slunce – tedy i datum.
Konstrukční vada astrolábu vzniklá během úprav v devatenáctém století vede k tomu, že pohyb symbolu Slunce je poněkud nepřesný. Jeho správnou polohu tak určuje spíše průsečík hodinové rafie s rukou a vnější zlacené obruče pohyblivého vnitřního mezikruží astrolábu.
[editovat] Staročeský čas
Na vnějším okraji hodin je černý ciferník se zlatými arabskými čísly v gotické podobě – tomuto ciferníku se říká čtyřiadvacetník. Čísla ukazují staročeský čas, který začíná při západu Slunce. Ciferník je pohyblivý a během roku se natáčí kolem středu tak, aby jeho poloha odpovídala době, kdy Slunce zapadá.
[editovat] Slunce
Zlaté Slunce se pohybuje kolem kruhu zvěrokruhu. Symbol ukazuje pozici Slunce na ekliptice. Slunce je připojeno na ručičku se zlatou rukou a společně ukazují čas třemi různými způsoby:
- pozice zlaté ruky nad římskými číslicemi ukazuje pražský (středoevropský čas, orloj půlený),
- pozice Slunce nad zakřivenými zlatými čarami ukazuje planetární hodiny (babylónský čas),
- pozice zlaté ruky nad arabskými číslicemi ukazuje staročeský čas (orloj celý).
Vzdálenost Slunce od středu ciferníku ukazuje čas východu a západu Slunce.
[editovat] Měsíc
Pohyb Měsíce po ekliptice se ukazuje podobně jako pohyb Slunce. Pohyb Měsíce je ale mnohem rychlejší. Symbol Měsíce je z poloviny černý, ukazuje tak i měsíční fázi.
[editovat] Kalendář
Kolem roku 1865 byla na orloji instalována nová kalendářní deska, která nahradila desku mnohem starší. Jejím autorem je malíř Josef Mánes. Na desce jsou zobrazeny alegorie měsíců. Obrázky měsíců se vyznačují venkovskou tematikou. Menší obrázky představují znamení zvěrokruhu. Vnitřní obrázek se zlatými hradbami a věžemi je středověký znak Prahy. Na okraji kruhu se nachází církevní kalendárium. Můžeme zde najít 365 církevních svátků. Některá jména se samozřejmě opakují (např. Jan Křtitel, Jan Nepomucký...). Dále jsou zde písmena označující dny v týdnu.
V horní části kalendáře je uchycena pozlacená střelka. Jak se kalendář otáčí, ukazuje střelka vždy konkrétní den, jeho datum, církevní svátek, měsíc a znamení zvěrokruhu.
[editovat] Mechanické figury
Každou hodinu se ve dvou okénkách nad astrolábem objevuje 12 apoštolů: sv. Petr, sv. Matěj, sv. Jan kalich, sv. Ondřej, sv. Filip, sv. Jakub, sv. Pavel, sv. Tomáš, sv. Šimon, sv. Tadeáš, sv. Bartoloměj a sv. Barnabáš. Současné sošky dvanácti apoštolů vytvořil v druhé polovině 20. století sochař a loutkář Vojtěch Sucharda. Jejich dřívější, pravděpodobně barokní, verze shořely při požáru radnice na konci druhé světové války během Pražského povstání.
[editovat] Pověsti
Asi nejznámější je pověst o mistru Hanušovi.
„V pověsti se praví, že orloj postavil mistr Hanuš. Radní ze staroměstské radnice ale dostali strach, že by mohl mistr Hanuš postavit tak nádherný orloj i pro jiné město a proto zosnovali krutý plán. V noci vtrhli do Hanušova domu útočníci a oslepili ho, železnými tyčemi rozžhavenými do ruda v ohništi. Mistr Hanuš se ale dovtípil, že šlo zřejmě o plán radních a tak požádal svého pomocníka, aby ho zavedl k vnitřní části orloje. Pak prý vložil ruku do stroje a orloj zastavil. Dalších 100 let nebyl prý nikdo schopný stroj opravit, díky jeho složitosti.“
Poznámky:
- Mistr Hanuš zřejmě na orloji opravdu pracoval. Mohl jím být orlojník Jan z Růže, který orloj opravoval v roce 1490, nebo již sám autor astrolábu Jan Šindel.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Literatura
- Zdeněk Horský: Pražský orloj. Panorama, Praha 1988
- Václav Rosický: Staroměstský orloj v Praze. Nakladatelství J. Otto, Praha 1923
- Jakub Malina: Staroměstský orloj (Praha esoterická). Eminent, Praha 2005
[editovat] Externí odkazy
- Třídílný seriál na dusecz.com : I. , II., III.
- Schéma orloje
