Vojtěch Sucharda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vojtěch Sucharda (6. ledna 1884 Nová Paka – 31. října 1968 Praha) byl český sochař, restaurátor, řezbář a loutkář.

[editovat] Biografie

Pocházel z uměleckého rodu Suchardů z Nové Paky, ve kterém se umělecké nadání dědilo z generace na generaci už od jeho praděda Jana. Loutkářství se vyučil v závodě svého otce a v roce 1899 přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu.

Po absolutoriu spolupracoval na sochařských dílech svého bratra Stanislava, např. na pomníku Františka Palackého. Od roku 1907 spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Pro katedrálu vytvořil na 250 novogotických hlavic sloupů, vyřezávanou truhlu, několik kamenných plastik a dva vysoké reliéfy znázorňující stavitele dómu na průčelí stavby. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a staveb po celých Čechách. Od roku 1913 se podílel mimo jiné i na sochařské výzdobě pražského paláce Koruna.

Za 1. světové války padl do ruského zajetí.

V roce 1908 se oženil se svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Brichovou, s níž v roce 1920 založil divadlo Říše loutek. V tomto divadle pak působil čtyři desítky let.

V letech 1912, 1936 a 1948 se podílel na rekonstrukcích Staroměstského orloje v Praze, pro který vytvořil dvanáct nových sošek apoštolů. V poválečném období byl také autorem návrhu na celkovou modernizaci výtvarného řešení Staroměstského orloje, který nebyl nikdy realizován.

S manželkou Annou měl dvě dcery - Annu a Olgu. Po smrti své ženy v roce 1944, se roku 1947 podruhé oženil s pražskou Němkou Alžbětou Bálkovou.