Stabat Mater
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hymnus Stabat Mater dolorosa (Stála matka bolestná) je považován za jeden z nejkrásnějších latinských hymnů všech dob. Je založen na proroctví Simeona, podle kterého meč probodne srdce matky Ježíše Krista (Lk. 2:35).
Hymnus pochází ze 13. století a býval připisován papeži Innocentu III., který zemřel v r. 1216. Nejpravděpodobněji jej však napsal Jacopone da Todi (1230-1306), nejprve právník, básník a posléze mnich řádu sv. Františka.
V roce 1727 byla katolickou církví báseň oficiálně zařazena jako sekvence při mši na svátek Sv. Marie sedmibolestné (15. září).
Jímavá slova vyjadřující bolest matky nad ztrátou syna si získala nadčasovou platnost a stala se inspirací pro umělecké vyjádření všech žánrů v celém průběhu historie od 13. stol do současné doby.
Hans van der Velden (http://www.stabatmater.info/), který se dlouhodobě zabýval historií hymnu, nashromáždil sbírku 211 nahrávek hudebního zpracování této básně od různých autorů. Skladatelů, kteří zhudebnili tento text, je do dnešního dne více než 600. Mezi nejznámější patří např. Orlando di Lasso (1532-1594), Da Palestrina (1526 - 1594), Johann Sebastian Bach (1685 – 1750), Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736), F. J. Haydn (1732 – 1809), G. Rossini (1792 – 1868), Franz Schubert (1797 – 1828), G. Verdi (1813-1901), Antonín Dvořák (1841 - 1904) a ze současných autorů např. Krzysztof Penderecki (*1933).
Pendantem k této básni, je hymnus, patrně téhož autora, Stabat Mater speciosa (Stála matka radostná) vyjadřující radost matky nad narozením syna. I tato báseň byla mnohokrát zhudebněna, i když podstatně méně častěji.
[editovat] Stabat Mater dolorosa
| Stabat Mater dolorosa, | Stála Matka uplakaná |
| juxta crucem lacrimosa, | pod křížem jak bolest samá, |
| dum pendebat Filius. | v hořkých vzlycích pro Syna. |
| Cujus animan gementem, | Její srdce Bohu dané, |
| contristam et dolentem, | truchlící a zbědované |
| pertranivit gladius. | sedmerý meč protíná. |
| O quam tristis et afficta | Žaluplná, zarmoucená |
| fuit illa benedicta | nebem požehnaná žena, |
| Mater Unigeniti! | matka Boží, prostá vin. |
| Quae maerebat et dolebat | Hlavu sklání do svých dlaní, |
| pia Mater, dum videbat | pohled na kříž vždy ji raní, |
| Nati poenas incliti. | trpí na něm její Syn. |
| Quis est homo, qui non fleret | Matko Boží, Matko naše, |
| Matrem Christi si videret | kdo nad Tebou nezapláče, |
| in tanto supplicio? | když Tě vidí v mukách stát. |
| Quis non posset contristari | Vidět Ukřižovaného, |
| Christi Matrem contemplari | Tebe v slzách vedle něho, |
| dolentem cum Filio? | nutí duši zaplakat. |
| Pro peccatis suae gentis | Naše vina Tvého Syna |
| vidit Jesum in tormentis | týrá tobě před očima, |
| et flagellis subditum. | vidíš Krista v krvi ran. |
| Vidit suum dulcem Natum | Vidíš jeho teskné rány, |
| moriendo desolatum | úzkost jeho umírání, |
| dum emisit spiritum. | smrt, v níž zůstal strašně sám. |
| Eia Mater, fons amoris, | Matko Boží, lásku dej mi, |
| me sentire vim doloris, | kéž je tvůj a můj žal stejný, |
| fac, ut tecum lugeam. | kéž už sama netruchlíš. |
| Fac, ut ardeat cor meum | Dej, ať patřím Kristu Bohu, |
| in amando Christum Deum | den ze dne ať více mohu |
| ut sibi compleceam. | hořet láskou, být mu blíž. |
| Sancta Mater, istud agas | Maria, do srdce mého |
| crucifixi fige plagas, | vtiskni rány Syna svého, |
| cordi meo valide. | jeho kříž kéž je i můj. |
| Tui Nati vulnerati, | On mé viny smýval svými |
| tam dignati pro me pati, | krvavými zraněními, |
| poenas mecum divide. | tento trest nám rozděluj. |
| Fac me tecum pie flere | S Tebou pláči, slza smáčí |
| crucifixo condolere | oči, jimiž nevypláči |
| donec ego vixero. | soucit s Tebou, ženo žen. |
| Juxta crucem tecum stare, | Veď mě pod kříž svého Syna, |
| et me tibi sociare | jenž svou náruč rozepíná, |
| in planctu desidero. | s Tebou chci stát pod křížem. |
| Virgo virginum praeclara | Panno panen plná jasu, |
| mihi jam non sis amara: | nežij sama trpkost času, |
| fac me tecum plangere. | přijmi, prosím, lásku mou. |
| Fac, ut portem Christi mortem | Maria má, kéž Ty sama |
| passionis fac consortem | dáš mi nést smrt Krista Pána, |
| et plagas recolere. | přijmout ránu za ranou. |
| Fac me plagis vulnerari, | Kéž mě jeho rány zraní |
| fac me cruce inebriari | a kéž opojení dá mi |
| et cruore Filii. | jeho kříž a jeho krev. |
| Flammis ne urar accensus, | Až před Božím soudem stanu, |
| per Te, Virgo, sim defensus | přijď mi, Panno, na ochranu, |
| in die judicii. | vzdal ode mne Boží hněv. |
| Christe, cum sit hinc exire | Kéž jsem křížem, smrtí Páně |
| de per Matrem me ventire | chráněn v lásce svrchované, |
| ad palmam victoriae. | milost buď mou záchranou. |
| Quando corpus morietur | Tělo zemře. Ty však, Panno, |
| fac, ut animae donetur | dej, ať je mi nebe přáno, |
| paradiasi gloria. Amen. | kéž Bůh přijme duši mou. Amen. |
