Franz Schubert
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Peter Schubert (* 31. ledna 1797, Vídeň – 19. listopadu 1828, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel období raného romantismu. Jeho největší význam spočívá v písňové a komorní tvorbě. Měl mimořádnou schopnost vystižení lyrických a romatických nálad a velký melodický talent; Ferenc Liszt o něm hovořil jako o „nejpoetičtějším ze všech hudebníků“.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Mládí
Franz Schubert se narodil ve vídeňské předměstské části Lichtental, dnes součásti obvodu Alsergrund, v chudé učitelské rodině jako třinácté z patnácti dětí. Deset z jeho sourozenců však zemřelo ještě před dovršením prvního roku života. Původ jeho otce, Franze Theodora Schuberta, i jeho matky Elisabeth rozené Vietzové sahá na naše území: otec pocházel z rolnické rodiny z okolí Hanušovic na Šumpersku, zatímco matka přišla do Vídně ze Zlatých hor poblíž Jeseníku.
Roku 1808 se mladý Franz pro svůj výborný hlas stal studentem císařského konviktu a zároveň členem chlapeckého sboru dvorní kaple. V konviktu si prohloubil své zatím spíše jen domácké hudební vzdělání mimo jiné i lekcemi u proslulého skladatele Salieriho. Kromě toho navázal některá ze svých celoživotních přátelství se spolužáky, která mu pak byla oporou po celý život. Svoji první kompozici, klavírní fantazii, zde složil v dubnu 1810, a školu roku 1813 ukončil s čerstvě dopsanou symfonií (D 82).
Schubert opustil konvikt předčasně, pravděpodobně následkem neúspěchů v matematice a latině, a aby se vyhnul vojenské službě, nastoupil jako pomocný učitel u svého otce. Tuto službu konal s nechutí a nevalným úspěchem, zato se intenzivně věnoval komponování. Z jeho dvou učitelských let pochází například první dokončená opera Des Teufels Lustschloss (D 84) a první mše (F dur, D 105). V této době již některé kompozice sedmnáctiletého mladíka dosahují mistrovské úrovně a objevují se na pódiích koncerních síní dodnes.
[editovat] Dospělost
Franz Schubert byl mimořádný společník a celý život měl velké množství přátel. Roku 1816 mu jeden z nich, bývalý spolužák Franz von Schober, nabídl ubytování v domě své rodiny, a od té doby až do konce života byl Schubert po většinu času hostem u různých přátel. I když byl sám zcela nemajetný, nebyl tak díky jejich pohostinnosti většinou nucen se starat o obživu a mohl se intenzivně věnovat skladatelské činnosti.
Jedinou významnější výjimkou, kdy si Schubert nalezl zaměstnání, byl rok 1818, kdy byl angažován u hraběte Johanna Esterházyho jako učitel hudby na jeho panství v obci Želiezovce na území dnešního Slovenska (tehdy se obec ovšem jmenovala Zselíz). Víme, že se zde zamiloval do své žákyně komtesy Caroliny, pravděpodobně stejně beznadějně, jako bývaly beznadějné i jeho ostatní milostné touhy.
I když byl Schubert mimořádně talentovaný a pilný skladatel – seznam jeho děl čítá bezmála tisíc položek – nebylo mu za jeho života dopřáno příliš velkého uměleckého věhlasu. Příčin bylo pravděpodobně celá řada, od jeho nepraktické bohémskosti a neochoty samostatně koncertovat až po zdráhání vydavatelů publikovat s nejistým komerčním úspěchem díla poměrně neznámého mladého umělce.
Jeho vrcholné skladatelské období můžeme datovat zhruba od roku 1820, kdy tvoří nedokončené velikonoční oratorium Lazar (D 689) a klavírní fantazii Poutník (D 760). Rokem 1821 také započala tradice slavných schubertiád, hudebních večírků okruhu Schubertových přátel, na nichž se hrála a zpívala skladatelova díla.
Brzy nato ovšem také jeho život dostal tragický rozměr: Lehkomyslný Schubert se pod vlivem některých přátel začal oddávat až příliš bohémskému hýření a někdy počátkem roku 1823 se nakazil syfilidou, v té době prakticky neléčitelnou pohlavní nemocí. Jeho zdraví se potom s několika výkyvy postupně zhoršovalo a pokračující nemoc se stále více promítala do jeho života a tvorby.
Mezi další vrcholná díla lze počítat sedmou symfonii b moll Nedokončenou (D 759), kterou začal komponovat roku 1822, cykly písní Krásná mlynářka (D 795) z roku 1823 a Zimní cesta (D 911) z roku 1827, smyčcový kvartet č. 14 d moll (D 810) Smrt a dívka (vznikal v letech 1824–1826) anebo Německou mši As dur z roku 1826 (D 872).
Franz Schubert zemřel zeslaben chronickou nemocí v domě svého bratra Ferdinanda. Bezprostřední příčinou mohla být tyfoidní horečka nebo otrava rtutí, která se tehdy podávala jako lék syfilitikům. Podle svého přání byl pohřben nedaleko hrobu svého celoživotního vzoru Ludwiga van Beethovena na währingenském hřbitově. Koncem devatenáctého století pak byly hroby obou hudebních géniů přeneseny na vídeňský Ústřední hřbitov.
[editovat] Dílo
Franz Schubert za sebou zanechal rozsáhlé dílo, z něhož jen poměrně malá část byla vydána za jeho života tiskem a opatřena opusovým číslem. První souhrnné vydání celé Schubertovy hudební pozůstalosti uskutečnilo vydavatelství Breitkopf und Härtel až roku 1884. Pro katalogizaci se proto používá seznam, který vypracoval hudební vědec Otto Erich Deutsch (1883–1967) a jeho první verzi uveřejnil pod titulem Franz Schubert – Thematic Catalogue of all his works in chronological order roku 1951. Díla se podle Deutschova seznamu uvádějí písmenem D a číslem v katalogu.
[editovat] Písně
Písňová tvorba Schuberta provázela celý tvůrčí život a byla oblastí, kde se jako autor prosadil nejdříve a zapsal nejhlouběji. Jeho písně s doprovodem klavíru provozovali amatérští hudebníci pro vídeňské domácí společnosti i velké pěvecké hvězdy. Celkem jich složil asi 600. Mezi významné písňové opusy patří mimo jiné:
- raná mistrovská díla Gretchen am Spinnrade (Markétka u přeslice, D 118, op. 2) a Erlkönig (Král duchů, D 328, op. 1, na Goethův text)
- písňový cyklus Die schöne Müllerin (Krásná mlynářka, D 795), texty Wilhelm Müller
- písňový cyklus Winterreise (Zimní cesta, D 911), texty opět Wilhelm Müller
[editovat] Komorní hudba
Druhou klíčovou oblastí Schubertova působení je komorní hudba, především klavírní kompozice. Schubert složil opravdovou záplavu klavírních děl, z nichž mnohá byla jen příležitostnými tanečními skladbičkami, ale právě zde najdeme i některé z nejhlubších a nejpromyšlenějších Schubertových kompozic. V oblasti komorní tvorby stojí za poslech například:
- Forellenquintett (Kvintet A dur Pstruh, D 667)
- Smyčcový kvartet d moll (D 810) známý pod názvem Smrt a dívka (Der Tod und das Mädchen)
- Poslední 3 klavírní sonáty (D 958, D 959, D 960, zkomponovány krátce před smrtí)
- Virtuózní Wanderer Fantasy pro klavír (D 760)
- Klavírní Valses Sentimentales (Sentimentální valčíky, D 779, op. 50)
- Impromptus a Moments musicaux různých katalogových čísel pro sólový klavír; i když Schubert tyto skladby už názvem jako by odkazoval do říše příležitostné lehké hudby, ve skutečnosti se zejména u některých Impromptus jedná o bohaté a dokonale vypracované kompozice charakteru sonátových vět
- Fantazie pro dva klavíry f moll (D 940)
[editovat] Jiné kompozice
V oblasti orchestrální a jevištní tvorby byl Schubert jako tehdy nepříliš známý skladatel ve velké nevýhodě. Navíc mnohá z těchto děl byla prakticky už ve chvíli zrodu zabita podřadnými librety, na která Schubert komponoval. I zde však najdeme mimořádné kompozice, jako jsou kupříkladu:
- třívětá symfonie b moll zvaná Nedokončená, německy Unvollendet (D 759) – obvykle bývá počítána jako sedmá, někdy i jako osmá Schubertova symfonie; mezi autorovými symfoniemi je v pořadí předposlední
- Deutsche Messe (Německá mše As dur, D 872)
- hudba k baletu Rosamunde (Rosamunda, D 797)
- nedokončené velikonoční oratorium Lazarus (Lazar, D 689)
