Satipatthána
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Satipatthána (pálí, smrtjupasthána v sanskrtu) se do češtiny obvykle překládá jako bdělost nebo bdělá pozornost. Jde o buddhistickou meditační praxi, při které si je člověk neustále vědom svých tělesných funkcí (dýchání, chůze, stání, atd.), všech obsahů vědomí, pocitů a dalších mentálních fenoménů. Správná bdělost je sedmým členem Ušlechtilé osmidílné stezky a je naprosto nezbytným předpokladem pro dosažení vhledu do pravé podstaty skutečnosti, a tím pro rozvoj moudrosti.
Mahá satipatthána sutta z Pálijského kánonu je považována za vůbec nejdůležitější Buddhovu rozpravu. Byla velmi ceněna i v dobách válek, kdy byl jinak zájem o buddhismus na nejnižší úrovni. Popisuje čtyři základy bdělosti:
- Pozornost věnovaná tělu, tj. dýchání, tělesným pozicím a jeho pravé povaze
- Pozornost věnovaná příjemným, nepříjemným i neutrálním pocitům
- Pozornost věnovaná mysli, tj. zda jsou či nejsou přítomny žádostivost, odpor (dosa), strnulost (thína-middha), roztržitost (uddhačča), atd.
- Pozornost věnovaná mentálním objektům, tj. překážkám soustředění (nívarana), šesti smyslovým základnám mentální aktivity (salájatana), sedmi faktorům probuzení (bodždžhanga) atd.
Bdělá pozornost by měla být praktikována neustále během dne, tedy nejen při vlastní meditaci, a její čtyři oblasti by měly být praktikovány současně. Nejprve je vhodné začít tím nejjednodušším a zároveň nejdůležitějším, tedy zaměřením se na dýchání (viz ánápána), které pak slouží k obracení pozornosti meditujícího na přítomný okamžik, a postupně přidávat bdělost věnovanou tělesným pozicím, atd.
Pokud se pozornost vytratí, je třeba se vyvarovat rozmrzelosti a znovu se vrátit k pozorovanému objektu. Je jedno, kolikrát se tak stane. Důležitá je vytrvalost. Patthána doslova znamená „to, co znovu a znovu proniká“.
Účelem rozvoje bdělosti je postupně nahlédnout, že tělo, pocity, atd., „nejsou mé, nejsem to já, není to moje já“, že jde jen o pouhé fenomény. Tak začne pozvolna ustávat žádostivost, lpění i smutek.
