Jestřebí hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jestřebí hory jsou částí Broumovské vrchoviny s nejvyšším bodem Žaltmanem (742 m n. m.; dva vrcholy 200 m od sebe). Žaltman byl dříve nazýván Hexenstein (Čarodějnický kámen). Hory protíná Metuje a Petříkovický potok. Jsou tvořeny především slepenci, pískovci a jílovci karbonského stáří. Na hřebenech jsou mrazové sruby. Jestřebí hory tvoří hřeben, který je ve skutečnosti kuestou, ohraničující z jihozápadu Broumovskou vrchovinu. Probíhá zde hronovsko-poříčská porucha.

Jestřebí hory podélně zachovávají směr SZ-JV a dosahují maximální výšky 742 m vrchem Žaltman v místě, kde komplex arkóz jíveckých vrstev dosahuje největší mocnosti.

Tak jak směrem k JV pozvolna klesá podíl arkóz na stavbě jíveckých vrstev, klesá i výška hřebene a vrcholů (Kolčarka 691 m, Švédský vrch 660 m, Maternice 546 m). Na východ od příčného údolí řeky Metuje krátká a nejnižší část hřebene Jestřebích hor vrcholí kótou Vrše 518 m a severně od obce Žďárky končí zlomovým omezením na kontaktu s křídovými sedimenty v údolí Brlenky.

Ve střední části Jestřebích hor, přibližně od Slavětína na SZ po Chlívce na JV, podmiňuje střídání pevných (arkózy, slepence) a relativně měkkých hornin (aleuropelity) vytváření podélných hřbítků a mělkých depresí. Hřbítky představují stupně (kuesty), jejichž svrchní poloha je vzhledem k strmému uložení vrstev rovněž příkrá. Tento charakter mají jak hřebenové partie (např. v oblasti Žaltmanu, okolí Odolova aj.), tak i nižší části východního svahu (mezi obcemi Jívka a Bystré). Zde hluboký a příkrý údolní zářez říčky Jívka prořezává soustavu těchto asymetrických hřbítků, zčásti podmíněných i příčnými dislokacemi. Řada těchto hřbítků má na čelním svahu vytvořeny i přes 10 metrů vysoké skalní stěny, skalní defilé a skalní sruby pestře modelované selektivním zvětráváním, s úpatními blokovými akumulacemi (např. meandr Jívky, navržený na PR) nebo je na nich vypreparována i celá soustava skalních útvarů typu tors (Kryštofovy kameny aj.). Geologickou i geomorfologickou zajímavost těchto skalních výchozů ještě zvyšuje (bohužel ve značně devastovaném stavu) výskyt araukaritů uložených přímo ve skalním masivu.

Hřebeny hor jsou zalesněny smrky ztepilými, buky lesními, nezřídka se v sutích na eskarpmentu vyskytují javory horské, na vlhčích stanovištích jsou jaseniny. Vyskytuje se zde modřín opadavý, dub červený, douglasky tisolisté.

Hřebeny Jestřebích hor a severní svahy patří od roku 1991 do CHKO Broumovsko. Před rokem 1950 zde byla Přírodní rezervace Radvanické araukarity. Jestřebími horami procházela svého času také hranice Svídnického knížectví, ale také hranice Protektorátu Čechy a Morava.

Úbočí a úpatí Jestřebích hor pokrývá také řada montánních tvarů, neboť se zde těžilo černé uhlí a radioaktivní rudy. Po úbočích vede několik značených cest po hornických dílech. Hřebenem Jestřebích hor se táhne linie opevnění zbudovaného před Druhou světovou válkou, proto je zde také velký počet militárních tvarů. Některé tvrze v Odolově jsou částečně zrekonstruovány a slouží jako muzea.

Na vrcholu Žaltmanu byla postavena rozhledna s výhledem na Krkonoše, Orlické hory, Stolové hory (Góry Stołowe), Soví hory (Góry Sowie), Kunětickou horu a Broumovskou vrchovinu.

Jestřebí hory, respektive Malé Svatoňovice, se staly v roce 1997 dějištěm Mistrovství světa v běhu do vrchu a v červenci 2006 se zde uskuteční Mistrovství Evropy v běhu do vrchu.

[editovat] Podívejte se též na

Mikroregion Jestřebí hory

[editovat] Externí odkazy

Jestřebí hory – regionální informační stránky

[editovat] Literatura

JIRÁSEK V. Ve znamení mlátku a želízka. 1. díl – O horách a hornících. Bor, Liberec, 2003. 1. vyd. 206 s. ISBN 80-902901-9-1 (recenze)
JIRÁSEK V. Ve znamení mlátku a želízka. 2. díl – Připomenutí dávných časů. Obec Malé Svatoňovice, Trutnov, 2005. 1. vyd. 255 s. ISBN 80-239-5061-4