Aischylos
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aischylos (525 – 456 př. n. l.) byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie (dalšími byli Sofoklés a Euripidés).
[editovat] Život
Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách - tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny. Účastnil se bojů proti Peršanům u Marathónu a Salamíny. Byl hostem v Syrakusách u Hiróna. Na sklonku života odešel z Atén na Sicílii a tam v Gele zemřel. Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl 2. herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické (Peršané). Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v níž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů.
[editovat] Dílo
Je autorem 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění. Nejvíce se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedl druhého herce, čímž umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Z jeho celkem 90 tragédií zname podle názvu 79, ale dochovalo se jich pouze 7, mezi nimi jeho nejslavnější hra a také jediná dochovaná trilogie Oresteia. Aishylovské látky a příběhy byly velmi často zpracovávány v 19. a 20. století (O’Neill, P.B.Shelley, G.G. Byron a jiní) a jejich aktuálnost přetrvává i dodnes.
- Peršané - o vítězství Řeků v bitvě u SalamínyPodle Aischyla je perská porážka trestem za Xerxovu zpupnost.
- Prosebnice(Hiketidés) Příběh 50 dcer Danaových, které prchají z Egypta, aby se nemuseli provdat za své bratrance. Pronásledované Egypťany se dostávají do Argu, kde se král rozhoduje mezi dvěmi možnostmi: přijmout je a vypoutat tak válku s Egytpem, nebo je odmítnout a zprotivit se tak bohu pohostinství Diovi. Nakonec dívky přijme, ale když za několik dní dorazí i rozzuřených 50 ženichů, dohodně mezi nimi svatbu. Nicméně zapřísáhlé nevěsty slíbí svému otci, že všechny zabijí své manžely o savtební noci. 49 z nich svůj slib splní, jen jedna z Danaových dcer se do svého chotě zamiluje a nechá ho naživu. Tento pár se stal symbolem manželské lásky.
- Sedm proti Thébám(Hepta epi Thébás)z roku 467 př.n.l. O výpravě Oidipova syna Polyneika proti Thébám za účelem zbavení jeho bratra vlády,která končí smrtí obou bratrů. Jejich sestra Antigona se nakonec i přes zákaz svého strýce vládce Théb rozhodne pohřbít Polyneika. Vnitřní konflikt pokory k tradicím a bohům a poslušnosti k vládci města nakonec vyústí ve smrt Antigony, manželky vláce Théb i jeho syna.
- Upoutaný Prométheus (Spoutaný Prométheus)(Prométheus desmótés) - první část trilogie, z dalších častí dochovány jen fragmenty. Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok. Za to byl připoután ke skythské skále a když nechtěl prozradit jak je možno zahubit Dia, byl svržen do nitra země.
- Oresteia, jediná úplně dochovaná antická trilogie její části jsou Agamemnon, Choéfory, Eumenidy. Děj začíná tém, že se král Agamemnon se vrací domů z trójské války a je zabit svojí ženou Klystamérou a jejím milencem Aigisthem. Jeho syn Oresteus ho na příkaz bohů pomstí (zabije vraha i svou matku). Ze svého činu zešílí a hledá ochranu u bohů, ti však vkládají jeho osud do rukou athénské rady starších. Autor zde vyjadřuje myšlenku, že lidé mohou být souzeni pouze lidmi.Je z roku 458 př.n.l. Má tři části : Agamemnón, Obět na hrobě (Obětující ženy) a Usmířené Lítice. Podle Homéra je hoden slávy, podle Aischyla jde o neochvějnost zákona spravedlivé odplaty, ale musel trpět, podle Sofokla jednal podle práva a bez výčitek, podle Euripída to byl nešťastný člověk, který jednal podle
Apollónova rozkazu.