Jacques Prévert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jacques Prévert
Kdepak to nezpívám já ale květy které jsem viděl Kdepak to se nesměju já ale víno které jsem vypil Kdepak to nepláču já ale láska kterou jsem zabil.
Narození	4. února 1900 Neuilly-sur-Seine
Úmrtí	11. dubna 1977 Omonville-la-Petite

Jacques Prévert [prevér] (4. února 1900 – 11. dubna 1977) byl francouzský básník, scenárista, režisér a výtvarník.

[editovat] Život

Jacques Prévert trávil své dětství v Paříži od roku 1907. Se svým otcem, divadelním kritikem, navštěvoval často divadelní představení. Matka ho od mládí vedla k četbě. Po ukončení základní školy pracoval ve velkoobhodě Le Bon Marché, v roce 1918 byl nucen nastoupit vojenskou službu a byl odvelen na Blízký východ (již po skončení války).

Po návratu spolupracoval se surrealistickým hnutím, po boku např. Raymonda Queneaua nebo Marcela Duhamela. Prévert byl však příliš svobodného a nezávislého ducha, aby sem mohl stát opravdovým členem jakékoli organizované skupiny. V roce 1928 založil se svým bratrem Pierrem produkční dům a stal se scénaristou a autorem dialogů mnoha velkých francouzských filmů čtyřicátých let. V roce 1932 začal psát texty k písním (převážně k chansonům), které od roku 1933 zhudebňoval geniální Joseph Kosma (např. Mrtvé listí - Des feuilles mortes). Prévert byl rovněž autorem mnoha divadelních her.

Vydáním své sbírky Slova (Paroles) dosáhl obrovského úspěchu. Stal se čestným členem Patafyzického kolegia (Collège Pataphysique) založeného na popud zakladatele patafyziky a moderní dramatické tvorby: Alfreda Jarryho.

V roce 1948 vypadl z francouzského okna (na místě, kde byl dříve instalován kulomet). Ocitl se na několik dní v těžkém kómatu. Zranění Prévertovi způsobilo vážné neurologické následky.

Zemřel na následky rakoviny plic. Neodmyslitelná cigareta se mu tak stala osudnou.

[editovat] Dílo

J. Prévert byl ovlivněn surrealismem, jeho básně se v některých ohledech podobají lidové písňové tvorbě.

[editovat] Literární tvorba

Jeho dílo má obrovskou zásluhu na rozšíření zpívané poezie, jelikož zastával názor, že poezie je řeč, která zpívá („la langue qui chante“).

Motivy čerpal především ze života prostých lidí a zpracovával je dvojím způsobem: vytvářel příběh, nebo enumerativní řady.

Stal se velmi oblíbeným básníkem, v jeho poezii se často objevuje (často černý) humor.

Slova (Paroles), 1946 vtipné verše francouzskému šansonu.
Příběhy, 1946
Déšť a pohoda, 1955
Haraburdí, 1965
Věci a jiné, 1972

[editovat] Filmová tvorba

Zhruba od roku 1935 se zabýval filmovou tvorbou - jako scénárista

Směšné drama
Nábřeží mlh

Děti ráje
Brány noci
Milenci z Verony
Zvoník od Matky Boží
Návštěva z temnot
Brány noci

Dokumentárních tvorba:

Setkání Seiny s Paříží

Animovaný film:

Cínový vojáček
Pastýřka a kominík

[editovat] Česky vyšlo

Jen tak, 1957, dle tiráže 1958 SNKLHU, Praha
Není se čeho bát, 1963 SNKLU, Praha
Divadelní hříčky: Výběr dramatických útvarů ze sbírek Spectacle a La Pluie et le Beau Temps - 1967 Orbis, Praha
Lvíček, 6/1979 Světová literatura z francouštiny přeložil Vladimír Brett
Jsem, jaký jsem, Československý spisovatel, Praha české vydání r. 1983 (1. české vydání), dílo s autorovými vlastními ilustracemi, autoři českého překladu: Karel Sýs, Marie Bieblová, Jan Cimický, František Hrubín, Vladimír Mikeš, Petr Skarlant, Jiří Žáček
Pohádky pro nehodné děti, (Contes pour enfants pas sages) Albatros, Praha, české vydání r. 1985 (1. české vydání), z francouštiny přeložili Adolf Kroupa a Helena Kroupová
Velké trojhvězdí [ Guillaume Apollinaire, Paul Éluard, Jacques Prévert ], české vydání 1986 Mladá fronta, Praha, autory českého překladu jsou: Karel Sýs, Kamil Mařík, Petr Skarlant, Jiří Žáček
Pro tebe, má lásko, české vydání r. 1997, 2002 Mladá fronta, Praha, ISBN: 80-204-0671-9, Antalogie prévertovských překladů od prvních průkopnických, o něž se zasloužil zasvěcený znalec básníkova díla Adolf Kroupa, až po převody nejmladší. Na překladu se dále podíleli Karel Sýs, Jiří Žáček aj.
'Slova 2000, 2004 Akropolis, Praha, ISBN: 80-85770-86-5, české vydání r. 2000 (1. české vydání). Sbírka, která ve Francii vyšla v roce 1945 a od té doby její náklad překročil několik milionů výtisků, vznikala původně jako texty k písním, jako verše určené k předčítání v literárních kabaretech, veršované příběhy do nočních klubů za doprovodu hudby, řada těchto textů zlidověla díky podání známých šansoniérů, jako byli např. Edith Piaf, Marlene Dietrich, Yves Montand, Juliette Greco aj. Jedná se o vůbec první kompletní překlad proslulé básnické sbírky do češtiny (doposud z ní u nás vycházely pouze výbory), vydaný ke 100. výročí narození tohoto básníka
Nadosmrti dítětem, 2004 Prospektrum, Praha, ISBN: 80-7175-004-2, autor českého překladu Karel Sýs.
Jen tak, české vydání r. 1957, správně dle tiráže 1958 (1. české vydání)

z francouštiny přeložil Jan Vladislav

Není se čeho bát, české vydání r. 1963 (1. české vydání) z francouštiny přeložili František Bárta, František Hrubín, Adolf Kroupa, Jan Vladislav.
Divadelní hříčky: Výběr dramatických útvarů ze sbírek Spectacle a La Pluie et le Beau Temps, české vydání r. 1967 (1. české vydání). Z francouzštiny přeložil a doslov napsal Jiří Konůpek. Autor obálky Jana Sigmundová

Osamostatněný soubor dramatického díla (Roura k rouře pasuje, Transcen dance, Věž, Paříž se baví, Tři hlavní ctnosti, Návrat domů, Sláva ve Versaillích, Ušlechtilá mluva, V rodině, Na palubě před bitvou, Bitva u Fontenoy, Divotvorný obraz, Příchody a odchody) francouzského básníka, autora písňových textů a filmového scenáristy, vytěžený z jeho básnických sbírek. Humorné scénky, pracující s realitou i absurditou a zaměřené proti náboženství, oficírské domýšlivosti, pedanterii, byrokratismu, politické rétorice a přepjatému patriotismu