Guillaume Apollinaire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Guillaume Apollinaire [Gijóm Apolinér], vlastním jménem Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky (26. srpna 1880, Řím – 9. listopadu 1918, Paříž) byl francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu.

Dětství strávil v Monaku, později žil v Paříži.

Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy.

Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva (45.baterie/38. pluk) jako sergeant a u pěchoty (6. rota / 96. pěší pluk) jako podporučík, kde byl raněn, a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem, a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel na španělskou chřipku.

G. Apollinaire byl zakladatelem několika časopisů (např. Ezopova hostina, Pařížšké večery, Moderní literatura a Imoralistická revue).

[editovat] Dílo

G. Apolinaire je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství (působil i jako jeho kritik) – především kubismus.

Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Ve svých básních spojil tradici francouzských šansonů, německých romantických písní a okultní inspirace. Pojem krásy rozšířil i na moderní techniku, vrátil poezii její smysl pro tajemno, obohatil verše kultem každodenní krásy a estetického dynamismu. Na základě volné asociace představ, otevírající cestu surrealismu, vytvořil novou skutečnost, kde se hroutí dosavadní hranice světa možností a prolínají se jednotlivé druhy umění, přítomnost a minulost, sen a realita. Pomocí nového lyrismu své poezie usiloval zejména o zlidštění světa a jeho osvobození z konvencí. Jeho verše se staly strhující oslavou života a velikosti člověka.

Pásmo (1912), zde začíná hledat nové krásy. Toto dílo přeložil Karel Čapek (1919), ovlivnilo např.: J. Wolkera (Svatý kopeček), V. Nezvala (Edison), K. Biebla (Nový Ikaros), ... .
Alkoholy (1913) - vyvrcholení jeho snahy o vytvoření nového básnického jazyka a vyjádření rytmu moderní doby.
Kaligramy
Bestiář aneb Orfeův průvod
Život zasvětit lásce
Je
Básně pro Lou
Něžný jako vzpomínka
Nalezené básně
Prsy Tiréziovy (1918) – zde se poprvé objevuje název surrealismus, dílo mělo podtitul surrealistické drama. Spíše než o drama jde o libreto nebo scénář pro divadelní hru. Autor zde totiž pomíjí všechny stavební prvky tradičního dramatu (děj, charaktery, dramatický konflikt) - toto dílo se stalo programovým dílem divadelní avantgardy a předchůdcem absurdního dramatu. Děj se odehrává v Zanzibaru(Afrika), hrdinka je feministka Terezie, která odmítá úděl matky, proto odhodí prsa a stává se mužem Tiréziem. Opuštěný manžel splodí během dne více než 40 000 dětí.