Surrealismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Surrealismus je evropský umělecký směr, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Slova „umělecký směr“ nejsou plně vystihující, neboť surrealismus znamená nejen umělecký směr, ale i životní styl.
První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil.

[editovat] Historie

Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu.

Počátky surrealismu navazovaly na Dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Stejně jako Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, ale surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody, a poezie. Surrealismus (narozdíl od Dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké, ... otázky a problémy své doby.

Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu A. Breton definoval surrealismus jako „čirý psychický automatismus“, kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své niterno a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (exaktické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje.

Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud.

Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období :

Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).
Politické období - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem proti kolonialismu. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivu SSSR. Postupně se stávali velmi ideologickými - to se projevilo ve Druhém manifestu surrealismu (1930). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) ze Surrealistické revoluce se stal Surrealismus ve službách revoluce.

The Betrayal of Images od René Magritte (1928-9)

André Breton a Philippe Soupault napsali první automatickou knihu - Les Champs Magnetiques (1919), později André Masson vyvinul automatické kreslení a obraz , které se stejně jako jiné automatické metody stalo se významnou částí surrealistické praxe. (Automacie byla později přizpůsobena počítači.)

Mnoho populárních umělců žilo v Paříži, která byla ve 20. a 30. letech 20. století (období největšího rozmachu surrealismu) kulturním centrem světa, v této době se k surrealismu hlásili např.: René Magritte, Joan Miró, Max Ernst, Salvador Dalí, Alberto Giacometti, Valentine Hugo, Meret Oppenheim, Man Ray, a Yves Tanguy.

Díky této dominanci Francie bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byli Vítězslav Nezval a Karel Teige; Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnější surrealistických teoretiků a většina radikálů pocházelo z jiných zemí než Francie. například Rumun Gherasim Luca.

Ohlas surrealismu byl velmi silný, s nástupem fašismu je velmi oslaben, protože toto hnutí opouští mnoho umělců (Pablo Picasso, Tristan Tzara, Paul Eluard, Vítězslav Nezval, ...), druhá významná část se přesunula do USA.

V populární kultuře, zvláště pak v USA, je surrealismus často spojován s obrazy Salvadora Dalí. Dalí byl aktivním surrealistou v letech 1929 - 1936, a dal hnutí to, co sám nazval Paranoicko-Kritickou metodou. Od konce třicátých let se většina členů hnutí začala surrealismu vzdalovat.

Kolem roku 1960 začaly vznikat surrealistické skupiny i na místech, kde surrealisté nikdy nepůsobili (např. Pákistán).

[editovat] Surrealismus v malířství

Světoví představitelé:

Čeští představitelé:

Toyen (vlastním jsménem Marie Čermínová)
Jindřich Štyrský
Josef Šíma
Václav Tikal
Mikuláš Medek
Martin Stejskal
Jan Švankmajer
Eva Švankmajerová

[editovat] Surrealistická literatura

Surrealistická literatura se také snažila být jen přepisem podvědomí, což nutí pozdějšího čtenáře se představit stav v jakém byl pisatel, protoře jinak je dílo nesrozumitelné. Jejich básně se ve většině případech nerýmují. Ve světové literatuř se nejznámějšími umělci stali:

V Čechách byl surrealismus velmi silný, odpovídal světovému.

Představitelé :

Rudolf Altschul
Konstantin Biebl
František Dryje
Vratislav Effenberger
Zbyněk Havlíček
Jindřich Heisler
Karel Hynek
František Jůzek
Petr Král
Ludvík Kundera
Věra Linhartová
Vítězslav Makovský
Alena Nádvorníková
Milan Nápravník
Vítězslav Nezval
Pavel Řezníček
Karel Šebek
Jindřich Štyrský
Karel Teige
Prokop Voskovec

[editovat] Surrealistická hudba

Ačkoli Breton se zpočátku k možnosti surrealistické hudby stavěl spíše záporně (esejem „Ticho je zlaté“), pozdnější surrealisté našli paralely k surrealismu v jazzu, a blues. Vliv surrealismu lze vysledovat i v některých rockových a RAPových skupinách.

[editovat] Surrealistický film

Vzniklo i několik pokusů vytvořit čistě surrealistické filmy, patrně neznámější se staly filmy od Luise Bunuela.

Někdy bývá za surrealistického režiséra považován David Lynch , ten se sice nikdy nezúčastnil surrealistického hnutí ani nepodnikl žádné surrealistické aktivity, ale v jeho filmech lze najít surrealistické prvky.

Někteří lidé se domnívají, že film Zeď od skupiny Pink Floyd obsahuje některé surrealistické prvky.