Aleš Hrdlička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Aleš Hrdlička

Aleš Hrdlička (29. března 1869 Humpolec – 5. září 1943 Washington, USA) byl světoznámý český antropolog a lékař. Přestože většinu svého života strávil v zahraničí, byl vždy vlastencem a podporoval za všech okolností svou českou vlast a také české emigranty v USA. Vždy u něho našli pomocnou ruku.

[editovat] Mládí

Narodil se 29. března 1869 v Humpolci jako Alois a přejmenoval se na Aleše. Byl prvorozený ze sedmi dětí. Již od malička byl velice chápavý a nadaný. Základy školního vzdělání mu dala matka Karolína a dokonce mohl být přijat hned do 2. třídy obecné školy. Jeho touha byla jít na gymnázium, ale jeho rodina se přestěhovala do New Yorku, když Alešovi bylo 13 let, protože jeho otec zde dostal dobrou pracovní nabídku, ale po příjezdu nastalo zklamání a jeho otec musel nastoupit do továrny na doutníky a on pracoval jako pomocný dělník s otcem v továrně. Jeho touha po vzdělání byla však tak silná, že navštěvuje večerní střední školu - kurzy angličtiny jako přípravu pro další vzdělání. Když mu bylo osmnáct, byl rozhodnutý podle přání svého otce nastoupit na obchodní školu, ale těžce onemocněl (tyfus, zápal plic, pohrudnice), a když pozoroval v nemocnici průběh své nemoci a práci lékařů, rozhodl se studovat medicínu. Pomohl mu jeho ošetřující lékař. Roku 1889 se dal zapsat na newyorský ústav Eclectic Medical College a již v r. 1892 jako první mezi kolegy graduoval a zahájil v NY v roce 1894 krátkou lékařskou praxi. Přitom však studoval na Homeopatic College v NY a roku 1894 se podrobil ostatním lékařským zkouškám v Baltimore. A také v témže roce nastoupil do ústavu pro mentálně postižené v Middletownu, kde se setkal s anthropometrií (tělesné měření člověka) a to ho ovlivnilo a rozhodlo o jeho dalším životě.

[editovat] Po vysoké škole

Je to období, kdy je antropologie ještě v počátcích. Doba, ve které Darwin vyvrací zakořeněné mýty o původu člověka, všude se bádá, objevuje, ve snaze potvrdit Darwinovy teorie. Zatímco se ostatní přeli, Hrdlička pilně pracoval. Měl k tomu výborné podmínky, pracoval totiž v úřadě antropologického poradce ve Státním patologickém ústavu v NY, ale to mu nestačilo. V roce 1896 odjíždí do Evropy a vyhledává veškeré materiály (muzea, nemocnice, university, ústavy, věznice, pohřební ústavy. Vyšetřuje měřením stovky případů, které zaznamenává k pozdějšímu zpracování. Výzkum zakončil ve Francii roku 1898, kde byli tehdy nejvýznamnější badatelé v tomto oboru. Antropologie zde vznikla v 1. pol. 19. století. Jejím úkolem je studovat člověka jako organismus, který je svým způsobem spjat s živočišnou říší, od níž se odloučil svým osobitým historickým vývojem, kde zkoumá nález lebky javanského opočlověka z roku 1891.

[editovat] Návrat do USA

Rokem 1898, po návratu do USA, začínají jeho studijní cesty po Americe a od roku 1903, kdy založil Antropologické oddělení Národního muzea USA ve Washingtonu, jsou to cesty oficiální. Začal zkoumat indiány mezi kterými i nějakou dobu žil, černochy a došel k následujícím poznatkům, že v Americe nedošlo k vývoji člověka a že tento kontinent byl osídlen později, v poměrně nedávné době asi před 15 000 let, v době kdy již Asie, Evropa a Afrika byly osídleny. Spatřoval původ amerických indiánů ve východní Asii, proto studoval národy ve východní Asii, v Mongolsku, Tibetu, na Aleutách, na Sibiři a na Aljašce, kde nalezl důkazy o tom, že indiáni mají asijský původ. Byla to cesta na Aljašku a do Beringovy úžiny, kde je nejbližší spojení kontinentů Asie a Ameriky, která to potvrdila. Zde zkoumal kosterní nálezy a podmínky pro stěhování přes tuto trasu. Došel k teorii, že v období mesolitu, vydali se kočovné kmeny za zvěří, nebo i z dalších příčin ve směru nejmenšího odporu na východ, protože jih Asie již byl zalidněn a dostaly se do dnešní Ameriky, kterou během několika století zalidnily. Nejprve dlouholebí Algonkini, Irokézové, Siouxové, na jih pronikli Aztékové, po nich přišli krátkolebí Toltékové, ti šli do Mexika, Yukatanu. Poslední sem přišli Eskymáci a Athabaskové, ti však museli zůstat na severu. Trasa byla přes Kamčatku, Beringovu úžinu, řetěž ostrovů Diomedových nebo sv. Vavřince, a nebo přes Aleutské ostrovy v dobách, kdy oba světadíly byly spojeny zemí. Tzv. Severní cesta. Potvrdily to výzkumy ruského profesora Rudenka konané r. 1945 na Sibiři.

[editovat] Tři všeobecné zákony šíření lidstva

ve směru nejmenšího odporu
ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých, či jiných lidí

[editovat] Jeho teorie

S tím souvisí jeho teorie o plemenném rozrůznění lidstva. V tom, že se ve v plemenných poměrech pozorují nápadně malé rozdíly, spatřuje Hrdlička doklad pro jednotný původ lidstva.

Teorie neandrtálské fáze: Původ dnešního člověka si nelze představit mimo souvislost s vývojovým neandrtálským stupněm. Nelze tudíž mluvit o neandrtálském druhu, nýbrž spíše o neandrtálském stupni vývoje.

Hrdlička k ní dospěl touto úvahou : „Neandrtálci jsou v přímém poměru k dnešnímu člověku. Žili v otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal. Předvěký člověk, který po nich následoval, žil často na týchž místech. Zanechal podobné stopy činnosti – žil téměř stejným způsobem života. Archeologie neposkytuje žádné důvody pro odloučení a oddělení neandrtálského člověka, t. j. při sapientaci, poukazují na plynulou vývojovou souvislost.

V roce 1927 vyslovil teorii o jednotném původu a vývoji člověka (za to byl oceněn Huxleyovou medailí.): „Člověk se vyvinul z živočišných předchůdců. Všeobecný zákon vývoje platí též pro člověka. Člověk se mohl vyvinout jen tam, kde dospěl vývoj živočichů k nejvyššímu řádu savců , ke catarhinním primátům, tj. úzkonosým opicím a z nich k lidoopům antropoidům. Na dvou kontinentech světa nepokročil vývoj jen k nejnižším řádům savců – k vačnatcům. Tyto dva kontinenty můžeme proto vyřadit z oblastí, kde se mohl člověk vyvinout. Pozůstatky živočišných předchůdců člověka nalézáme v prostorách Starého světa – v Evropě, Asii, a Africe. Na této prostoře došlo k vývoji člověka, jak nám to dokazují četné nálezy z celého staršího období čtvrtohor.“

Byl uznávaným světovým odborníkem a své teorie měl podloženy mnoha nálezy z celého světa (Indie, Ceylon, Jáva, Austrálie, Daleký východ, jižní Afrika a Evropa, Anglie, Holandsko, Belgie, tehdejší Československo)

Za svého života napsal víc jak 300 vědeckých pojednání (většinou anglicky). Jeho díla však u nás za okupace nemohla být vydávána, protože byla protirasistická. Hrdličkovo Muzem člověka bylo založeno v roce 1930 dr. Jindřichem Matiegkou, který se zůčastnil výpravy s Hrdličkou, při Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Hrdlička to financoval. Obsahuje exponáty dokládající hlavní vývoj člověka. Další počin: založil vydávání časopisu světové úrovně - Antropologie.

Byl velice skromný člověk. Vědecké výpravy podstupoval s malými náklady. Měl kolem sebe tým mladých lidí a často s sebou brával studenty. Zemřel 5. září 1943 ve Washingtonu na druhý srdeční záchvat, i když vždy chtěl zemřít ve své vlasti.

[editovat] Reference

Viktor Palivec - Kdo je Aleš Hrdlička, Orbis Praha 1947
B.Kočí - Dr. Aleš Hrdlička - O původu a vývoji člověka i budoucnosti lidstva, 1924
Příruční slovník naučný, 1963
Encyklopedie Diderot