Václav Hanka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Hanka, též Váceslav Váceslavič (podle ruského vzoru), (10. června 1791 Hořiněves – 12. ledna 1861 Praha) byl český spisovatel, jazykovědec a vysokoškolský pedagog.
Po vystudování gymnázia v Hradci Králové (1809) odešel studovat teologii do Prahy. V letech 1813–1814 studoval práva ve Vídni.
Roku 1817 nalezl Rukopis královédvorský. Spolu s Josefem Lindou bývá považován za jeho spoluautora. Na téma rukopisu vydal několik studií.
Od roku 1819 působil v Českém muzeu. Od roku 1822 byl bibliotékařem muzea.
Přes odpor Františka Palackého prosadil reformu českého pravopisu (psaní v místo w, au místo ou). Tato reforma vycházela z práce Josefa Dobrovského.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Poezie
- Dvanáctero písní
- Hankovy písně – rozšířené vydání Dvanáctera písní.
[editovat] Vědecká literatura
- Stará pověst o Strojmírovi a Griseldě
- Sbírka nejdávnějších latinsko–českých slovníků
- Přehled pramenů právních v Čechách
- Mluvnice čili soustava českého jazyka podle Josefa Dobrovského
- Slovanská mluvověda
- Petrohradská legenda o svatém Václavu
- České mince korunovační
[editovat] Překlady
- Krátká historie slovanských národů
- Prostonárodní srbská Musa do Čech převedenou – překlad Srbských písní, překlad je považován za nekvalitní.
