Potopa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Potopa (lat.diluvium), neboli povodeň, je popsaná v 1.Mojžíšově (kap.6 až 9) jako celosvětová katastrofa způsobená Bohem za dnů Noema.
Obsah |
[editovat] Časové údaje
v biblické zprávě jsou poměrně přesné časové údaje o začátku, průběhu a trvání potopy. Podle údajů z rodokmenů zapsaných v témže zdroji se dá dokonce zjistit rok, kdy ke katastrofě došlo: 2370 př. n. l. i měsíc: rozmezí října a listopadu, tedy v době, kdy se dodnes po celém světě slaví památka zesnulých (Dušičky). Podle zprávy potopa začala deštěm trvajícím 40 dní a poté dalších 330 dní trvalo, než vody opadly a osazenstvo archy vystoupilo na pevninu. Noe se svou rodinou a zástupci živočišné říše tedy strávili v arše téměř přesně jeden rok, z toho 7 měsíců „kotvili“ v pohoří Ararat (v dnešním Turecku)
[editovat] Rozsah a význam
Bůh se rozhodl zničit tehdejší lidskou společnost, protože byla zkažená a plná násilí. Chtěl však, aby přežil spravedlivý Noe a jeho rodina. Proto mu o potopě řekl mnoho let dopředu a dal mu pokyny ke stavbě archy. V arše měl Noe uchovat také zvířata, která by ve vodě nepřežila. Potopu přežili Noe a jeho manželka a jejich tři synové (Sem, Cham a Jáfet) se svými manželkami. Tito lidé se stali praotci nové lidské společnosti.
[editovat] Citace na jiných místech v Bibli
1.Mojžíšova není jedinou biblickou knihou, kde se o potopě mluví. Zmínky o ní najdeme také v Žalmech (Ža29,10), knize Izajáš (Iz54,9) a také v Novém Zákoně: odvolává se na ni apoštol Petr (2Pt 2,5), Pavel (Žd11,7) a dokonce i Ježíš (Mt24,37-39). V řecky psaných rukopisech je pro potopu použit výraz „kataklysmos“.
[editovat] Legendy o potopě
Lidové vyprávění o katastrofální potopě, při níž vše živé zahynulo kromě několika lidí plujících v plavidle, se traduje tisíce let po celém světě – takové legendy objevili badatelé téměř ve všech národech a kmenech. Celkový počet známých příběhů je asi 270, přičemž nejvíce z nich se nachází v Asii a na severoamerickém kontinentu. Kromě známého babylónského Eposu o Gilgamešovi se o potopě vyprávělo mezi Kurnaji v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, také na Fidži, ve Francouzské Polynésii, na Islandu, v Mexiku, v Rusku, ve Vietnamu, v Peru i na Aljašce. Příběhy mají většinou tyto společné rysy: Zničení vodou, božská příčina, varování předem, záchrana jen několika lidí, záchrana zvířat, k záchraně použito plavidlo. Badatelé soudí, že není možné, aby tyto pověsti pocházely z kontaktu s misionáři.
[editovat] Vědecký výzkum
Mnozí vědci se snaží o prokázání faktů ohledně biblické potopy – byla to skutečná událost nebo jen pověst? Šlo opravdu o celosvětovou katastrofu nebo jen o místní záplavu?
Toto je jedna z teorií vysvětlujících průběh a důsledky potopy a související otázky: Podle biblické zprávy o stvoření po objevení se světla vznikl prostor („nebe“) mezi vodami nad a pod ním. Tyto „vody nad oblohou“ (Gn1,7;Bible kralická), zřejmě ve formě vodních par, mohly fungovat jako přirozený obal zeměkoule a chránit ji před kosmickým zářením. Během potopy se „otevřely nebeské propusti“ (Gn7,11;Ekumenický překlad) a tato voda se dostala v podobě lijáku dolů a zaplavila celou zeměkouli. Pod tíhou obrovské vodní masy působící na tektonické desky došlo k prohloubení dna oceánů a vyvýšení pohoří. Veškerá voda by tedy byla stále zde na zemi (voda pokrývá 71 procent zemského povrchu a průměrná hloubka všech moří je 3790m, kdežto průměrná nadmořská výška pevniny je pouhých 840m, další voda je vázaná v ledovcích). Tlak vody byl tak veliký, že zvířata pohřbená záplavou velmi rychle zkameněla. Porušení vodního obalu zeměkoule mělo za následek prudkou změnu klimatu a namísto „globálního skleníku“ vznik různých podnebných pásů a střídání ročních období. Změna v propustnosti kosmického záření by znamenala i podstatné změny v koncentraci radioaktivního uhlíku 14C, což by mělo zásadní vliv na datování radiokarbonovou metodou pro období před potopou.
Zastánci této teorie uvádějí, že je tak možné vysvětlit např. tato fakta:
- Koryta řek sahají daleko do dna oceánů
- Vědci tvrdí, že dříve byly oceány menší a kontinenty větší než dnes a hory byly mnohem nižší
- Byly nalezeny odhadem desetitisíce zmrzlých ostatků mamutů a nosorožců (např. na Sibiři a Aljašce) a některá z těchto zvířat měla v žaludku nestrávenou zelenou potravu
