Stvoření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bůh-architekt. Ilustrace francouzského rukopisu bible, kolem 1250

Stvoření, kreace, tvoření je proces vytváření, vyrábění něčeho nového (česky stvoření, anglicky creation, latinsky creatio (ex nihilo), nizozemsky schepping, německy Schöpfung, francouzsky création).

Pokud je psáno s velkým počátečním písmenem (Stvoření), jde o kauzální referenci k počátku vesmíru. Hovorové použití tohoto termínu poukazuje, ne vždy záměrně, k víře, že všechny věci mají počátek. Stvoření všech věcí, proces, kterým nynější vesmír začal svou existenci, je předmětem vědeckého, náboženského a mytologického zájmu.

[editovat] Náboženské víry o Stvoření

Některá náboženství zahrnují víru ve stvoření, některá z nich vysvětlují existenci a současnou podobu vesmíru stvořitelským aktem svrchované bytosti, nebo Boha Stvořitele. Většina těchto vysvětlení popisují bohy, kteří vytvářejí věci ze sebe samých nebo z preexistující hmoty.

Výjimkami v této myšlence jsou některé filozofické směry a náboženství judaismus, křesťanství a islám, které zastávají tvrzení o stvoření ex nihilo (z latiny: z ničeho). Opírají se o texty z apokryf (viz 2. Kniha Makabejským 7,28 Prosím tě, dítě moje, podívej se na nebe a na zemi, všimni si všeho, co je na nich, a poznáš, že Bůh je stvořil z ničeho a že lidské pokolení také povstalo.) nebo určitým způsobem vykládané texty, např. list Židům 11,3 („Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy [dosl. věky], takže to, na co ledíme, nevzniklo z viditelného“ [Ekumenický překlad]).

Těmto tradicím víra, že Bůh dal tvar preexistujícím věcem, nebyla původně zcela cizí, ale myšlenka stvoření z ničeho se začala stále více artikulovat, zvláště pod vlivem řecké filozofie. Jak v judaismu, tak v křesťanství někdy v druhém století našeho letopočtu však začínala víra ve stvoření „z ničeho“ tradicím naprosto dominovat jako způsob, jak vyjádřit učení, že Bůh je věčný, v reakci na vývody filozofie. Následující citát z druhého století rabiho Gamaliela II. ilustruje tuto reakci:

Jeden filozof řekl Gamalielovi: Tvůj Bůh byl velkým umělcem, ale objevil dobrý materiál, který mu pomáhal: Tohu-wa-Vohu a temnoty a vítr a vodu a prvotní hlubinu. Gamaliel mu řekl: Nechť vítr zavane z tohoto muže! Každý materiál je míněn jako stvořený. Tohu-wa-Vohu: „Činím pokoj a tvořím zlo“; temnoty: "Tvaruji světlo a tvořím temnoty“; voda: "Velebte ho, vy, nebesa nebes, i vy, vody“ --- proč? --- "Protože on přikázal a ony byly stvořeny"; vítr: „Neboť on vytvořil pohoří a stvořil vítr“; prvotní hlubina: „Když tu nebyly hlubiny, byl jsem vynesen“. BR 1.9, Th-Alb:8

Odklánějíce se od této tradice, někteří moderní badatelé argumentovali, že tato tvrzení a všechna ostatní jsou stále přístupná dvojznačné interpretaci, tedy že stvoření ex nihilo nemůže být jasně podepřeno ani starověkými texty, zahrnujíce bibli. Poukazují na shody biblických vysvětlení s jinými starověkými náboženskými vírami, že vesmír byl stvořen Bohem anebo bohy z pre-existující hmoty, a nikoli „z ničeho“. Někteří učenci vidí důkaz, že biblické vysvětlení, jakož i jiné starověké náboženské pohledy, předpokládají pre-existenci nějakého druhu materiálu, i když bez tvaru: „Nyní zem byla bez tvaru a pustá, temnoty byly nad propastí, a Duch Boží se vznášel nad vodami.“ Bůh pak upravuje neuspořádaný materiál, a tak stvoří svět.

Jeden z hlavních problémů interpretací základních biblických textů hovořících o stvoření je skutečnost, že dnes je původní význam stěžejních termínů (tohu-wa-vohu nebo 'ed) neznámý.

Dictionary of the history of Ideas: Creation in Religion – Stvoření v náboženství (anglicky)

[editovat] Vědecké teorie o stvoření

Astronomové, kosmologové a jiní mají pokročilé vědecké teorie o stvoření vesmíru před určitým časem, kde však termíny „stvoření“ a „vesmír“ mohou mít odlišné významy, než které mají v jiných kontextech.

Například, mnoho vědců věří, že fyzický vesmír, který pozorujeme, dnes vstoupil do své existence ve shodě s teorií Velkého třesku Big Bang bez nutnosti zahrnout, že vesmír byl stvořen „z ničeho“ v absolutním významu slova. Podobně mnoho vědců, kteří souhlasí s teorií Velkého třesku, neschvaluje pohled, že výskyt Velkého třesku má být vysvětlen vědeckými pojmy. Někteří vědci například spekulovali, že před Velkým třeskem bylo Velké smrštění Big Crunch.

Teorie Velkého třesku je v současnosti nejpopulárnější vědeckou teorií stvoření, předpověděla velké množství experimentálních výsledků, zahrnujíce měření anizotropie (závislost fyzikálních vlastností prostředí na směru, ve kterém se měří) záření kosmického pozadí, které nemohlo být známo v době, kdy byla teorie poprvé navržena.

Presenting the Creation Model by Patrick Briney, Ph.D.(anglicky)
Creation Research Society (CRS) Vědecká výzkumná společnost, anglický website
Creation Science of the World Wide Web linky na weby o Vědě o stvoření

[editovat] Stvoření/vznik z přirozených příčin

Moderní ateisté a agnostikové tvrdí, že jak stvoření/vznik vesmíru, tak života nastalo čistě z přirozených příčin/zákonitostí. Zastávají tento názor, a nabízejí důkaz, že vesmír se vyvinul sám od sebe ve shodě s fyzikálními zákony, cestou evolučního procesu, a požadují, aby se věda dále pokoušela o vysvětlování věcí ve velké časové vzdálenosti v minulosti, vyhlídky na pokračující úspěch jsou dobré. S tímto pohledem na věc je tu jeden potenciální problém – problém času. Někteří vynikající osobnosti (Augustin z Hippo) také zastávají názor, že Bůh je naprosto zcela mimo čas a že čas existuje pouze uvnitř stvořeného vesmíru. Tento výklad se v současnosti nejeví jako nemožný. Velký třesk je většinou přijímán jako začátek vesmíru, tak jak ho dnes vidíme, ale pro vědu je to počátek času a prostoru, jak ho nyní pozorujeme. Formace všech věcí ve vesmíru tehdy nastala, ale to byl spíše vedlejší efekt Velkého třesku. Je nepřípustné ptát se, co bylo před počátkem času (před Velkým třeskem), protože před tímto okamžikem nebyl čas (ani prostor). Také celému konceptu času samotnému je stále ještě sotva porozuměno.

[editovat] Stvoření ex nihilo

Stvoření ex nihilo je v rozporu s každodenní zkušeností, protože nic samo od sebe nepřichází (ani nezmizí) do existence, ale namísto toho hmota a energie pouze mění formu. Ovšem neznáme žádný takový proces, kterým bychom mohli hmotu nebo energii zničit, nebo stvořit.

V současné době nejsme schopni vysvětlit stvoření ex nihilo, nebo dokonce dokázat, že je nutné. Jak poznamenáno výše, nekonečná extrapolace nazpět příčin a účinků se zdá nesmyslná, ale stejně tak není přesvědčivý důvod proč. Při absenci pevných dat se musíme spokojit s teorií.

Populární nevědecké vysvětlení mezi teologicky motivovanými evangelickými křesťany je, ovšem, že Bůh stvořil vesmír z ničeho. Svědectví pro to není bez nedostatků v názoru těch samých křesťanů. Mnoho současných vědců nesdílí tento názor.

Převládající evolucionistický pohled je, že život začal na Zemi, ačkoli jiné pohledy drží názor, že organické komponenty z komet mohly být důležitým zdrojem materiálu pro objevení se života. Miller-Ureyův experiment ukázal, že aminokyseliny by mohly povstat z primitivního prostředí, ale bylo to založeno na nekompletních datech o prvotní atmosféře. Nicméně, vědecký výzkum Abiogenese pokračuje.

Také argument neredukovatelné komplexity (všechny jednotlivé biologické mechanismy musí být přítomny současně, neboť jinak brání, ničí nebo znemožňují udržení daného organismu při životě) je navržen jako argument proti evoluci. Příklady neredukovatelné komplexity mohou být nalezeny v nespočetném množství organismů jako jsou datel, žirafa a brouci bombardier beetle a blister beetle. Evoluce však nezakazuje vývoj rysů pro jeden účel použitý pro jiný, ko-evoluci rysů, nebo zaniknutí ne-nezbytných rysů, které ukazují schopnost, co se zdá být jako objevení rysů neredukovatelného komplexu.

[editovat] Omezení ontologie stvoření

Zatímco je náboženstvím a vědou navrženo mnoho scénářů, jak identifikovat 'první příčinu', původ stvoření (ontologie), existují tu některá základní omezení znalosti lidského rodu, která představují bariéru pro nalezení definitivní odpovědi.

Filozofie v současné době zastává názor, že neexistuje nic, co by mohlo být považováno za jisté. Kant vyvozuje, že protože nahlížíme vesmír skrze čočky mysli, které jsou 'zaostřeny' prostorem, časem a věcmi vnořenými do prostoru a času, je nemožné, abychom viděli 'skutečnosti jak existují samy o sobě' (noumenon) – skutečné předměty, které leží za subjektivními předměty, které poznáváme. Jestliže je to pravda, je mimo schopnosti lidské mysli, abychom si představili stav, kdy není prostor a čas. Mnoho jiných filozofů, v poslední době Popper, ukázali, že tímto si můžeme být jisti, což nám může poskytnout dobrý startovní bod k určení 'první příčiny', která vedla ke stvoření.

Náboženství obsahuje pouze filosofii snažící se dokázat, jak Bůh přivedl vesmír k existenci. A tedy je vázáno limity této filozofie.

Moderní fyzika je empirickou vědou (založenou na experimentech). Jako taková, se deskriptivní moc fyziky zastavuje u Planckova času/Planckovy délky: omezení naší schopnosti vykonávat smysluplné experimenty. Odtud je nemožné poskytnout odpověď stvoření, protože není přístup k 'první příčině'. Fyzikové vysvětlují, jak se věci stávají, kdy se stávají a jaké věci mohou nastat, ale to neposkytuje základ k vysvětlení 'proč' se věci stávají v základní (ontologické) rovině. Když fyzikové říkají, že nastal 'Velký třesk', to nic neříká samo o sobě, proč se vesmír rozhodl to udělat.

Současní matematici také nejsou schopni osvětlit první příčinu, protože je založena na axiomech, které ačkoli jsou jednoduše zřejmé, nejsou dokazatelné (viz Godelův Teorém neúplnosti). Matematika je pouze (velmi rozvinutý a elegantní) popisný nástroj. Jestliže se zítra změní fyzika, nebo svět, matematici by se také změnili a všichni bychom se usmívali a říkali: 'Přesně tak'. Avšak kauza stvoření by zůstala mimo hranice matematiky.