Genesis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

1. kniha Mojžíšova neboli Genesis je první knihou Starého zákona. Řadí se do Tóry čili do Pentateuchu. V hebrejštině (jazyk, kterým je psána) se nazývá בְרֵאשִׁית B^eré'šít, podle slov, kterými začíná: Na počátku. Jméno Genesis pochází z řeckého překladu Septuaginty a znamená zrod, vznik. Kniha se tak nazývá pro svůj obsah, neboť obsahuje vyprávění o vzniku světa a o počátcích lidstva i zaslíbeného lidu.

[editovat] Obsah knihy

Kniha začíná stvořením světa. Prvních jedenáct kapitol tvoří po obsahové stránce zvláštní oddíl, neboť pojednává o tzv. pradějinách, (zažitý je německý termín Urgeschichte). Vypráví o stvoření světa, o stvoření člověka, o lidském pádu a o jeho vyhnání ze zahrady v Edenu. Dále o Adamových potomcích, o Kainovi a Ábelovi, o potopě, Noemovi a jeho arše a o babylonské věži. Většina těchto textů je notoricky známých.

12. - 50. kapitola vyprávějí tzv. příběhy patriarchů. Za patriarchy čili praotce Izraelského národa jsou považováni Abrahám, jeho syn Izák, vnuci Jákob a Ezau a dvanáct Jákobových synů. Rozlišují se různé cykly: Abrahámův cyklus (12,1-23,20; 25,1-19); Izákův cyklus (24; 25,19-26,35); Jákobův cyklus (27,1-36); Josefův cyklus (37-50 s výjimkou vyprávění o Judovi a Támar v kap. 38). Dělení na cykly není jednoznačné, vyprávění se na několika místech totiž prolínají. Hlavní těžiště leží na Abrahámovi, Jákobovi a Josefovi.

Jednotlivé příběhy či cykly mají na sobě nezávislý původ, nicméně ve stávajícím umístění a redakci tvoří ucelený výpravný rámec. Bůh povolává Abraháma z chaldejského Uru a posílá ho do kanaánské země, kterou mu zaslíbil. Abrahám se vydává na cestu a v zemi se usazuje. Jeho synové pak v této zemi žijí i po něm jako kočovníci. Jákobův cyklus vypráví převážně o Jákobově cestě za strýcem Lábanem, kde si prací vysloužil nevěsty Leu a Ráchel. Vyprávění o Josefovi je spíše ucelenou novelou popisující, jak ho jeho bratři prodali do egyptského otroctví. Josef se zprvu dostane do vězení, potom však díky svému umění vykládat sny vejde ve faraonovu milost a stane se správcem země, kterou zachrání od sedmiletého hladu. Josefův příběh a celá kniha Genesis končí tím, jak Jákob s celou svou rodinou se stěhují za Josefem do Egypta, čímž se připravuje úvodní scéna pro knihu Exodus popisující východ Izraelců z Egypta.

[editovat] Vznik a datace knihy

Knihy Pentateuchu (Tóry) tvoří jeden celek a je nutné pojednat o vzniku celého Pentateuchu, nikoli jednotlivých knih. Více viz teorie vzniku Pentateuchu. Tradičně se připisují Mojžíšovi, proto se také často nazývají 1. až 5. kniha Mojžíšova.

[editovat] Historicita knihy

Nakolik jsou události popisované v Genesi historické, je předmětem diskuze. Liberální teologové vylučují zcela část Gn 1-11, která dle jejich názoru popisuje mýtické události a nemá zájem na historii jako takové.

Co se týká Gn 12-50, je otázka složitější. Vzhledem na časté opakování a schematizaci motivů a také na zdůrazňování různých symbolických prvků je pravděpodobné, že pokud se vyprávění někdy zakládala na dějinných událostech, tuto historickou spolehlivost již dnes ztratila. Musíme si uvědomit, že pokud opravdu mají mít historické jádro, pak byla tradována několik set let (cca. 500-800), než byla zapsána. Navíc podléhala i teologickým interpretacím, v neposlední řadě i konečné redakční úpravě. Není proto dobré se v detailech snažit odhalit přesné a konkrétní historické události.

Co je však jen těžko zpochybnitelné, jsou naopak samotné hlavní postavy příběhů, na které pravděpodobně později byly navršeny příběhy nebo jejichž životní události byly převypravovány a pozměňovány. Navíc se pravděpodobně jednalo o zcela odlišné osoby, které teprve později, když začal vznikat izraelský národ slučováním různých kmenů, byly jako tradice různých kmenových uskupení spojovány do jednoho rodokmenu, čímž vytvářely jednu společnou tradici nově utvořeného národního celku.

Narozdíl od jednotlivých prvků vyprávění se velmi dobře, jak dosvědčuje Mircea Eliade, uchovává jejich kulturní a sociální pozadí. To skutečně může odkazovat na život kočovných nomádských předků izraelských kmenů.

[editovat] Struktura knihy

Kniha Genesis vznikala velmi složitě a jsou v ní slity nejrůznější tradice a texty, z nichž každý má pohnuté literární dějiny. Přesto stávající uspořádání textu má svou strukturu a řád, který je obvykle spatřován v deseti tól^edót (תוֹלְדוֹת) neboli genealogiích. Jedná se o výčet otců a jejich potomků, jak šli za sebou. Pět z těchto genealogií se nachází v celku Gn 1-11, pět v Gn 12-50.

Tyto genealogie mají několikerý účel:

Z obsahového hlediska

• spojují všechny hlavní postavy všech příběhů do jedné linie;
• ukazují na to, jak je plněn Boží příkaz množit se a naplnit zemi;
• spolu s množením lidí na zemi (hlavně v části Gn 1-11) se množí a šíří i hřích;
• paralelně s neustále se rozšiřujícím lidstvem čtenář může sledovat pomalé krystalizování jediné rodinné linie, kterou si Bůh vyvolí a která se stane zárodkem spásy pro zbytek lidstva (Gn 12,1n).

Ze strukturálního hlediska

• tvoří základní kostru, na kterou jsou navázány všechny jednotlivé příběhy, které působí jako jejich narativní rozšíření;
• tvoří tedy základní dějovou kostru, která zamezuje, aby se čtenář po kratších či delších narativních blocích ztratil ve víru událostí.

Z toho důvodu má každý příběh smysl jednak jako součást tohoto jednoho velkého příběhu, jehož je částí, jednak ale i sám o sobě jako nezávislé vyprávění.

[editovat] Teologie knihy

Celkový smysl knihy je třeba chápat v rámci celé pětice Mojžíšových knih, respektive následných knih. V tomto kontextu pojednává o dějinách světa (Gn 1-11) a o počátcích dějin vyvoleného lidu Izraele; o tom, jak lidstvo padlo a jak je Bůh začal vykupovat. Vše se soustřeďuje na příslib země daný Bohem Abrahámovi a na požehnání a dar potomstva. To vše se naplňuje na konci Deuteronomia a v knize Jozue.

Vzhledem k tomu, že konečnou podobu dostala kniha Genesis někdy po návratu z babylonského exilu, odráží se v příbězích Genese i mnoho ze zkušenosti hříchu a Božího trestu, opuštění země, jejího znovunabytí a návratu do ní. Babylonský exil je z nemála hledisek hlavním interpretačním klíčem.

Kromě toho si každé vyprávění a celek často uchovává i svůj původní význam, který zařazením do celkového rámce neztratil na své významnosti. Mnoho textů se vyznačuje aitiologií, výkladem vzniku různých názvů, objasnění vztahů mezi národy, různých přírodních jevů apod. Mnoho textů také kopíruje jednotné schéma (viz např. motiv ohrožení pramatky: 12,10-20; 20,1-18; 26,1-14).

Zvláštní pozornost si zaslouží sekce Gn 1-11. Všechny události se zde týkají nikoli jen úzké vymezené části lidstva, jak tomu bude později, ale celého lidstva. Vyprávění jsou zasazena do doby, kterou Mircea Eliade nazval mýtickou: je mimo čas a představuje archetypy lidského/Božího jednání, jakási paradigmata, která se v čase neustále opakují; přitom – stále podle Eliada – jsou události a činy, jak je známe my, jen natolik reálné, nakolik kopírují svůj mýtický archetyp. Mýtus, tak jak je chápán tímto rumunským religionistou, je významným klíčem k pochopení Gn 1-11.

[editovat] Podívejte se také na:

• Bible
• Tóra

[editovat] Externí odkazy

• Řecká verze Genese (Septuaginta)
• Český ekumenický překlad