Kniha žalmů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kniha žalmů je jednou z knih Starého zákona. Židé ji řadí mezi k^etúvím (spisy), křesťané mezi mudroslovnou (sapienciální) literaturu. Někdy se kniha žalmů označuje také jako žaltář. Kniha žalmů - jak napovídá sám název - je sbírkou různých žalmů, tj. starých židovských modliteb.

V hebrejštině se pro žalmy používá termín תהלים t^ehílím, čili „chvalozpěvy“, „hymny“. Do řečtiny se tento termín překládá jako ψαλμοί psalmoi („zpěvy za doprovodu strunných nástrojů“). Do češtiny se slovo žalm dostalo přes latinu (psalmus). S žalozpěvy to tedy nemá nic společného, i když některé z žalmů se řadí mezi nářky.

Žalmy jakožto básnické formy modliteb se nevyskytují jen v knize žalmů, ale najdeme je i jinde v Písmu (Sdc 5, Jon 2 apod.). Do společných celků byly tyto modlitby shromažďovány relativně brzy, avšak samotná kniha žalmů, jak ji známe dnes, je hodně pozdní. Ještě v Kumránu se nacházelo víc knih žalmů, které se lišily co do obsahu a šíře. Texty jednotlivých žalmů však vykazují jen málo odchylek. Na druhé straně v nich najdeme relativně mnoho chyb a textových porušení, což je zaviněno značným stářím žalmů.

[editovat] Struktura a číslování knihy žalmů

Žalmů je celkem 150 (v Septuagintě 151). Kniha žalmů je rozdělena do pěti částí, které mají pravděpodobně odpovídat pěti knihám Mojžíšovým, a to následovně:

1. 1 -- 41
2. 42 -- 72
3. 73 -- 89
4. 90 -- 106
5. 107 -- 150

Každá z těchto sekcí končí vlastní doxologií, která je dnes sice připojena vždy k poslednímu žalmu, avšak původně k němu nepatřila a sloužila jako uzávěr sekce. V případě páté sekce se nejedná o doxologii tvořenou jedním či dvěma verši, ale hned několika celými žalmy (146-150), které tak mohutně a oslavně zakončují celou knihu.

Toto dělení však bylo vytvořeno až sekundárně. Kniha žalmů obsahuje několik nezávislých sbírek žalmů, které původně kolovaly samostatně. Někdy výše zmíněné doxologie půlí tyto sbírky ve dví, čímž ukazují, že byly vsunuty až později. Ze sbírek jsou nejvýznamnější:

1. Davidovy žalmy (3 -- 41)
2. Elohistické žalmy (42 -- 83)
3. Žalmy opěvující Boha-krále (93 a 95 -- 100)
4. Poutní písně (120 -- 134)

Původní sbírka začínala žalmem 2; žalm 1 byl vsunut později jako meditaticní úvod do celé knihy. Dosvědčují to některé rukopisy Skutků apoštolských, které žalm 2 označují za první žalm žaltáře.

Kvůli této pestré struktuře knihy žalmů došlo i k tomu, že Septuaginta má částečně odlišné číslování žalmů než masoretský text. Ze septuaginty vychází v číslování i Vulgáta a mnoho moderních překladů (např. italské). Vzájemný poměr je následující:

[editovat] Tituly žalmů

Žalmy jsou uvedeny tituly, které obsahují obvykle tři druhy informací: 1) hudební nástroje a melodie; 2) osobní jméno; 3) historické okolnosti.

Hudební nástroje a melodie jsou ryze praktického charakteru a říkají, jakým způsobem se mají žalmy provádět. Větěinou se objevují následující druhy označení žalmů:

• šír, šírá: píseň
• tehillá: chvála
• tefillá: pláč
• miktám, maskíl, šiggajón: neznámé významy

Osobní jména představují problém. Jsou obvykle uvozena předložkou „l“, která může podle okolnosti uvozovat většinou posesivní genitiv nebo dativ. Můžou to tedy být žalmy, jejichž autorství je dané osobě připisováno, nebo žalmy, které jsou pro tuto osobu určeny. Nejčastější jména jsou:

• David (74 žalmů)
• Šalomoun, Mojžíš, Jeremjáš
• Asaf, Korachovci, Ethan a další…

Naprostá převaha Davidova jména vedla k tomu, že mu byl tradičně připisován celý žaltář.

[editovat] Literární druhy

Žalmy se dělí podle literárního druhu do něklika skupin. Nejobvyklejší dělení je následující:

• Hymny. Mívají tři části. V úvodu se nachází výzva k chvále, následuje výčet důvodů k chvále, závěr pak většinou parafrázuje či opakuje úvod.
• Nářky. Většinou mají tuto strukturu: začínají úvodem, kde zpěvák vyzývá Boží jméno. Dále popisuje svou nouzi, prosí o pomoc, říká, proč by Bůh měl pomoci, skládá sliby a nakonec děkuje. Někdy může závěrečný děkovný prvek převládnout nad zbytkem žalmu.
• Královské žalmy. Tyto žalmy se týkají izraelského (resp. judského) krále a používaly se pravděpodobně při jeho intronizaci, svatbě či jiných svátcích s králem spojených.
• Historické žalmy. Tyto žalmy se soustřeďují na hymnické vyprávění dějin Izraelského národa a na oslavu Boha, který se v dějinách o svůj národ staral.

Tento článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej rozšíříte.