Mezzotinta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mezzotinta je grafická technika. Řadíme ji do tisku z hloubky. V mezinárodním značení má symbol C7.
Mezzotinta vznikla v 17. století v Německu a jejím objevitelem byl Ludwig von Siegen (1609-1676). Tato technika dovolila dávno před akvatintou zaplnit celou plochu obrazu libovolně odstupňovanou barvou.
Technika mezzotinty je jednou z nejpůsobivějších technik - výsledná grafika rozehrává celou škálu sametových odstínů zvolené barvy. Bohužel ji dnes umělci pro její obtížnost a časovou náročnost těměř nepoužívají. Častěji se jí používá při kombinaci s jinou technikou.
Mezzotinta dosáhla svého vrcholu v Anglii v 18. století. Díky ní se také prvně projevila anglická grafika osobitě. Byla v té době v Anglii vůbec nejpoužívanější technikou a sloužila dlouhou dobu jako vzor ostatním zemím. V 19. století se začala mezzotinta postupně přežívat a začala být nahrazována zejména leptem. Důvodem byla hlavně její velká obtížnost.
[editovat] Postup
Měděná deska se co nejjemněji rozzrní pomocí skobliny (polokruhový nůž, hustě špičatě ozubený). Je třeba trpělivě a mnohokrát přejít skoblinou všemi směry. Toto skoblení trvá velmi dlouho a potřebuje velkou zručnost. Je také potřeba dbát na pravidelnost zrnění. Po nazrnění se zrnka kovu odškrabují škrabátkem a deska se nakonec uhladí hladítkem. Nazrněná destička se při tisku dosti opotřebovává a sametová hloubka se postupně ztrácí.
Mezzotinta dá běžně pouze 40-60 kvalitních tisků.
