Max Weber
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Max Weber (21. dubna 1864 – 14. června 1920) byl německý sociolog a ekonom. Bývá řazen mezi tzv. otce zakladatele sociologie.
Jeho sociologické úvahy se věnují např. náboženství, moci či byrokracii.
Obsah |
[editovat] Život
Max Weber se narodil v německém Erfurtu jako nejstarší ze sedmi dětí politika a úředníka Maxe Webera a jeho ženy Helene Fallenstein. Jeho mladší bratr Alfred byl rovněž sociologem a ekonomem.
V roce 1882 začal Weber studovat práva na Heidelbergské univerzitě. Kromě práv navštěvoval přednášky ekonomie, středověkých dějin a teologie.
[editovat] Sociologie Maxe Webera
Weber je často považován za zakladatele moderní sociologie, neboť
- předložil ucelenou filosofii sociální vědy vymezující systematický rámec sociologického přístupu a stanovující základní problémy sociologie;
- na základě empirického zkoumání moderní společnosti identifikoval řadu klíčových témat, která se stala ústředními tématy dalších sociologických diskusí;
- v nejrůznějších tématických oblastech zachytil základní charakteristiky moderní industriální společnosti (např. úvahy o byrokracii, odkouzlení).
[editovat] Pojetí sociologie Maxe Webera
Dle Webera je cílem sociologie porozumět významu jednání na základě budování formálních modelů (ideálních typů) jednání a jejich srovnávání.
[editovat] Nehodnotící sociologie
V centru Weberova pojetí stojí požadavek sociologie jako nehodnotící vědy. Sociologie se nemá podílet na formulaci společenských cílů. Vědecké poznání se musí bránit deformaci iracionálními prvky, které do vědy zanášejí subjektivní přání a hodnoty badatelů, ovlivněné náboženskými, politickými či etickými hodnotovými soustavami. Weber si však uvědomuje, že absolutně nehodnotící sociologie není možná, neboť už výběr tématu a definice výzkumného problému jsou ovlivněny hodnotami, které sociolog vyznává.
[editovat] Weberova chápající sociologie
Weber je zakladatelem významného sociologického směru - tzv. chápající sociologie. Ta usiluje o poznání subjektivního smyslu sociálního jednání, které je posuzováno v konkrétních významových souvislostech, jež aktéry vedly k danému jednání, nebo jež byly tímto jednáním, třeba i neuvědoměle, vytvořeny. Weberova chápající sociologie dala vzniknout celému interpretativnímu paradigmatu.
[editovat] Cíl sociologického zkoumání dle M. Webera
Dle Webera je úkolem sociologie popis a vysvětlení sociálních jevů. Vysvětlením Weber myslí především porozumění motivům jednání, ne kauzální vysvětlení jako u přírodních jevů. Weber odmítá, že by sociologie mohla:
- odhalit univerzální zákony lidského chování srovnatelné se zákony přírodních věd (srovnej E. Durkheim)
- potvrdit evoluční pokrok ve vývoji lidských společností (srovnej Karl Marx, Herbert Spencer)
- poskytnout nějaké hodnocení či morální posouzení stávajícího či budoucího stavu věcí (srovnej A. Comte)
- vymezit nějaké kolektivní pojmy, jako např. „stát“ nebo „rodina“, bez toho, aby je založila na individuálním jednání (tzv. metodologický individualismus).
[editovat] Metodický koncept ideálního typu
Koncepce ideálního typu je umělým intelektuálním konstruktem, který nemá existující oporu v realitě, je jaksi „utopický“. Jeho hlavním účelem je nápomoc při poměřování reality (nakolik se reálný stav odchyluje od ideálního typu). Ideálním typem je například pojem „kapitalistická ekonomika“.
Konstrukce pojmů (ideálních typů) umožňuje poznání: umožňuje přechod od různotvárnosti a rozmanitosti empirických faktů a fenoménů, od kontingence pouhé empirické současnosti a následnosti jevů k teorii o těchto faktech a fenoménech. Ideální typ je analytický konstrukt. Ideální typy jsou badatelskými hypotézami, umožňujícími orientaci v empirické látce a navzájem srovnávat fakta, procesy a společenské konstelace. Jedná se vlastně o jednostranné zdůraznění založené na vědcově zájmu. Ideální typ musí splňovat požadavek konstituce předmětu poznání a komunikaci mezi vědci.
Ideál typ má tvorbu hypotéz usměrňovat; není prostým zobrazením reality, ale poskytuje k zobrazení prostředky. Vytváření ideál typů má význam pro porovnávání s realitou. Weberova teorie obsahuje racionální jádro, neboť mezi pojmem a skutečností nikdy není úplná totožnost (pojem nevyčerpá realitu) – více viz reprezentace v jazyce. Základní problém koncepce ideál typů je v tom, že Weber všechny své závěry relativizuje. Sociální realita je velmi rozmanitá a nevyznačuje se objektivními zákonitostmi a opakovatelnostmi; sociologické poznání tudíž nemůže být odrážením skutečnosti s hlubokým proniknutím k podstatě jevů. Nejsou-li pojmy podmíněny sociální realitou jako odrazy sociálního života, neexistuje žádné spolehlivé měřítko jejich utváření; jediným měřítkem je úspěšnost. Poznávací pluralita v sociologii je tedy nevyhnutelná. Takto chápaná sociologie se nemůže stát nástrojem přeměny světa
[editovat] Sociologické teorie Maxe Webera
[editovat] Teorie moci
Dle Webera mít moc znamená mít možnost přimět někoho, aby něco udělal proti vlastní vůli.
Weber zavádí pojem panství, kterým rozumí moc založenou na pocitu závaznosti vůči autoritě.
Rozlišuje tři druhy panství dle typu autority:
- tradiční, odvozující autoritu z tradice a neporušitelnosti poměrů
- charizmatické, založené na osobní autoritě pána a víře v jeho neobyčejné schopnosti
- legální, odvozující autoritu od přijatých neosobních pravidel
[editovat] Teorie byrokracie
Weber se zabývá byrokracií jako racionálním způsobem řízení velkých organizací. Konstruuje ji jako ideální typ, který odlišuje od jiných (předchozích) typů správy.
Charakteristickými rysy byrokracie jako ideálního typu jsou:
- rozhodování dle obecných a neosobních pravidel
- stanovení pevných kompetencí jednotlivých úředníků
- hierarchická struktura rozhodování
- odborně školený personál, který je vzhledem k organizaci v zaměstnaneckém poměru
[editovat] Racionalizace, kapitalismus a protestantská etika
Ačkoliv Weber odmítl v sociologii možnost formulování zákonů vývoje, implicitně považoval racionalizaci za základní trend vývoje západní kapitalistické společnosti.
Racionalizace je proces, který podřizuje všechny oblasti vztahů mezi lidmi bilancování a administraci.
Zdrojem racionalizace v západních společnostech je dle Webera kulturní změna, kterou přinesla protestantská etika. Protestantismus nebyl přímou příčinou kapitalismu, ale poskytl kulturu, která kladla důraz na individualismus, usilovnou práci, racionální jednání, spoléhání se na sebe a především odložené spotřeby.
Weberovo vysvětlení se týká pouze vzniku kapitalismu jako ideálního typu. I přesto je však tento Weberův koncept kritizován jako velmi zjednodušující.
[editovat] Pojetí stratifikace
Stratifikační hierarchie je určena dle statusu-místa člověka ve společenském žebříčku.
- společnost je rozvrstvena (stratifikována) na horní, střední a dolní vrstvu podle mnoha kritérií
- objektivní kritéria – příjem, majetek, složitost práce, dosažené vzdělání, bydlení…
- subjektivní kritéria – sebezařazení, prestiž
I ve stratifikaci se vyskytuje marxova třída (jako pojem vrstva), ale akceptuje víc majetkové kritérium Ve stratifikované společnosti mezi sebou jednotlivá kritéria mají souvislost: větší vzdělání → složitost práce → víc peněz → větší podíl na moci
[editovat] Teorie jednání
Jednání je motivované chování aktérů. Cílem sociologie má být dle Webera pochopit motivace aktérů k jednání.
Weber vytvořil typologii jednání. Rozlišuje tyto ideální typy jednání:
- jednání tradiční (motivováno tradicí)
- jednání afektivní (motivováno vášní)
- hodnotově racionální jednání (na základě etických, estetických či náboženských motivů)
- účelově racionální jednání (instrumentálně orientované na cíl)
[editovat] Vztah k jiným sociologickým směrům
[editovat] Weberův vztah k Marxovi a marxismu
Weber bývá považován za jednoho z hlavních kritiků Marxe a marxismu, a to z následujících důvodů:
- Klade důraz na roli kultury, zejména náboženství ve formování jednání lidí, což je odmítnutím ekonomického determinismu marxismu.
- Ve Weberových analýzách sociálních vztahů mají velký význam individuální subjektivní orientace, což je protikladem k marxistické analýze objektivních strukturálních příčin a důsledků.
- Weberova stratifikační teorie, především pak jeho pojetí statusových skupin (stavů) je v rozporu s Marxovou teorií tříd, založených výhradně na výrobních vztazích.
- Weber explicitně kritizoval marxistický názor, že imanentním rysem kapitalismu je jeho vlastní zhroucení. Tvrdil, že plánované hospodářství v socialistické společnosti by racionalizaci spíše podpořilo, než ukončilo.
[editovat] Weberův vliv na sociologické myšlení
[editovat] Dílo Maxe Webera
- Die protestantishe Ethik und der Giest des Kapitalismus, 1905
- Wiessenschaft als Beruf, 1919
- Wirtschaft und Gesselschaft, 1922
- Gessammelte Aufsätze zur Religionsoziologie, 1920-21, 1922-23
- Gessammelte politische Schriften, 1921
- Gessammelte Aufsätze zur Soziologie und Sozialpolitik, 1924
- Schriften zur teoretischen Soziologie, zur Soziologie der Politik und Verfassung, 1947
- Soziologie, Weltgeschichtliche Analysen, 1956
