Auguste Comte
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Auguste Comte, celým jménem Isidore Marie Auguste François Xavier Comte, (17. ledna 1798, Montpellier – 5. září 1857 Paříž) byl francouzský myslitel, který je pokládán za zakladatele sociologie.
Obsah |
[editovat] Životopis
Narodil se 17. ledna 1798 v jihofrancouzkém Montpellier. V letech 1807 až 1814 vystudoval s výborným prospěchem lyceum v rodném městě a v létě roku 1814 byl přijat na pařížskou Ecole Polytechnique (přední vědecká škola ve Francii, založena během revoluce roku 1794). Po roce a půl byl ze školy vyloučen za účast na protestu proti zastaralému způsobu výuky a načas se vrací do rodného města, kde po krátkou dobu navštěvuje přednášky z medicíny. Ještě téhož roku se však vrací do Paříže, kde se živí kondicemi z matematiky a uvažuje o emigraci do USA.
V roce 1817 byl Comte představen téměř šedesátiletému Saint-Simonovi a stal se jeho osobním sekretářem, spolupracovníkem a spoluautorem řady statí. V květnu 1822 publikuje Comte v rámci Saint-Simonovy práce Catéchisme des Industriels (v nákladu pouhých 100 výtisků) svůj programový text o plánu na reorganizaci společnosti pomocí vědy Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société. O dva roky později vychází tento text samostatně v nákladu tisíc výtisků a s plným Comtovým autorstvím.
Roku 1824, po rozchodu se Saint-Simonem kvůli sporům o intelektuální prioritu společných textů a taktiky při reformování společnosti, vzniká raná verze práce Systéme de Politique positive, která byla kladně přivítána řadou renomovaných vědců.
V roce 1825 uzavírá sňatek s Caroline Massinovou. Skromně se živi kondicemi a psaním drobných textů do listu Producteur, který po smrti Saint-Simona vydávali jeho žáci. V dubnu 1826 zahájil Comte ve svém bytě soukromý kurs, ve kterém seznamoval zájemce se zásadami své pozitivní filosofie. V důsledku přepracování, rodinných neshod a existenčních problémů Comte podlehl duševnímu kolapsu a byl nucen své kursy přerušit. K jejich obnovení došlo až v roce 1829.
V roce 1832 získal Comte pomocnou učitelskou funkci na Polytechnice (do této doby žil ve vysloveně nuzných existenčních podmínkách) a o pět let později získal funkci externího examinátora v tomtéž ústavu. Vyučoval soukromě matematiku a každou neděli na pařížské hvězdárně pořádal bezplatné přednášky pro veřejnost o astronomii, které navštěvovali lidé ze všech sociálních vrstev.
Comte nikdy nedosáhl řádné akademické pozice. Jeho žádosti o místo profesora na Politechnice byly opakovaně zamítány, ovšem ve vědecké obci získal několik obdivovatelů, např. Alexandr von Humboldt, John Stuart Mill, který ho podporoval finančně, nebo Emile Littré.
Od konce třicátých let se Comte uzavírá sám do sebe, přestává číst odbornou literaturu, opakovaně čte životopis Ježíše Krista od středověkého autora Thomase von Kempense, učí se anglicky, italsky a španělsky, aby mohl číst Danta, Ariosta, Miltona, Byrona a další literaturu v originále.
V předmluvě k poslednímu dílu Kursů pozitivní filosofie vyčítá akademické obci její formalismus a neschopnost specialistů vidět za zkoumanými jevy hlubší souvislosti. Po dokončení jeho hlavní práce se s nim definitivně rozchází manželka, se kterou se už předtím několikrát dočasně rozcházel. V roce 1844 je propuštěn z místa examinátora a přichází o většinu svých příjmů. Žije hlavně z darů Johna Stuarta Milla a dalších příznivců. V této době se seznamuje s Clotildou de Vaux, sestrou jednoho ze svých žáku, a snaží se o její přízeň.
Clotilda bohužel po roce a půl platonické lásky umírá. V této době Comte pracuje na práci Systeme de politigue pozitive, v níž vyzvedl primát citu nad intelektem a koncipoval úvahy o náboženství lidskosti. Tato práce byla vydána v roce 1851 až 1854 ve čtyřech svazcích. Jeho stále mystičtější spisy od něj odváděly přízeň racionálně založených příznivců včetně Johna Stuarta Milla a Emila Littré, se kterými se definitivně rozchází roku 1852, v době publikování silně mysticky laděné práce Catéchisme positiviste ou simmaire de la religion universelle.
Už v roce 1851 přišel o poslední zdroj svých příjmů na Politechnice, další své stoupence ztrácí po tom, kdy podpořil statní převrat Ludvíka Bonaparta v tomtéž roce. Od roku 1852 žije jen ze sbírek svých nejvěrnějších stoupenců, se kterými v roce 1848 založil Pozitivistickou společnost a pro které až do své smrti pořádá pravidelné přednášky.
Auguste Comte zemřel na rakovinu žaludku v kruhu svých nejvěrnějších žáků 5. září 1857 a je pochován na pařížském hřbitovu Pére la Chaise.
[editovat] Pozitivismus
V souvislosti s filosofií Augusta Comta byl také zaveden pojem pozitivismus. Podle něj se konečně jako jednotná metoda všech věd ustavuje metoda pozitivní, která se na rozdíl od tzv. negativní filosofie vzdává hledání prvotních či konečných příčin a nevysvětluje fakta nefaktickými silami nebo entitami, které nelze bezprostředně verifikovat, nýbrž se omezuje pouze na studium faktů a vztahů mezi nimi: „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.“
[editovat] Pozitivistická filosofie Augusta Comta
Slovo „pozitivní“ může nabývat několika významů: něco skutečného, něco smysluplného a užitečného a něco jednoznačně definovaného. Auguste Comte vymezil pozitivistickou filosofii v souladu se všemi těmito významy. Pozitivismus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt. Zabývá se výhradně tím, co je společensky užitečné. A v protikladu k nekonečným sporům dřívější metafyziky, drží se výhradně toho, co lze přesně definovat. (Störig, s. 341)
Comte se inspiroval zejména F. Baconem. Jádro jeho filosofie spočívá v přijímání faktů a zkoumání jejich vzájemných vztahů. Tento proces zkoumání lze shrnout do tří bodů:
- konstatovat fakta daná formou jevu
- uspořádat je podle určitých zákonů
- předvídat ze zjištěných zákonitostí budoucí jevy a řídit se podle nich
- Jednotlivá fakta Comte spojuje podle principu podobnosti (tak získáváme pojmy) nebo podle principu posloupnosti (tím vznikají zákony). Tímto přístupem k filosofii Comte logicky musel dospět ke klasifikaci vědeckého poznání.
[editovat] Klasifikace věd podle míry abstrakce
Rozděluje vědy na procesy anorganických a organických těles, přičemž na začátku všeho jsou zákony matematiky. Anorganické jevy dělí dále na obecné procesy v kosmu (astronomie) a anorganické procesy na zemi (fyzika, chemie). Organické jevy rozděluje na ty, které probíhají v individuu (biologie, jejíž součástí je i psychologie) a ty, které probíhají v celém druhu (sociologie).
[editovat] Zákon tří stádií
Auguste Comte žil v bouřlivé době revolucí a uvolňování morálky. Hlavním cílem jeho učení byla reforma společnosti, obnova morálních hodnot a stability. Zákonem tří stádií mapuje v prvních dvou vývoj myšlení lidského jedince i lidstva jako celku a ve třetím nabízí svou vizi ideálního společenského zřízení.
1. Stadium teologické neboli fiktivní
Člověk hledá absolutní poznání skrze zkoumání vnitřní povahy věcí. Věří, že za každým procesem je živá vůle. Toto stadium probíhá ve třech etapách: animismus, polyteismus a monoteismus.
2. Stadium metafyzické neboli abstraktní
I zde hledá člověk absolutní poznání, ale nezkoumá již nadpřirozené síly, nýbrž abstraktní pojmy a entity. Za nejvyšší obecnou entitu uznává přírodu, v níž vidí pramen všech ostatních jevů.
3. Stadium vědecké neboli pozitivní
Člověk dospívá k tomu, že absolutní poznání není možné. Snaží se tedy pozorováním a rozumem poznat podobnosti a posloupnosti v daných faktech, s cílem podřídit je jedinému všeobecnému faktu.
Ve stadiu pozitivního myšlení lidstva by měla nastat podle Comta ideální forma společenského zřízení. Jednalo by se o stát s pevně stanoveným řádem, řízený vědci, odborníky a specialisty, kde by u každého převažoval smysl pro celek.
Comte tak do filosofie dějin zahrnuje vznik své vlastní doktríny. Dějiny směřují k pozitivnímu stadiu. To bude spočívat v poznání univerzálních zákonů na základě pozorování faktů. Na základě těchto zákonů bude pak možno řídit běh společnosti.
[editovat] Sociologie
Comte je zakladatelem sociologie. Vidí ji jako filosofii dějin, které procházejí již zmíněnými třemi stadii. Neodráží se v ní jen státní, právní a společenský vývoj (jak říká Hegel), ale i vývoj umění, náboženství, vědy a filosofie. Sociologii rozděluje Comte na dvě části: teorii přirozeného uspořádání (společenská statika), jejíž jádrem je uvažování o institucích, které zajišťují rovnováhu společnosti. Za ty Comte považuje náboženství, rodinu a stát, které odpovídají třem základním mozkovým funkcím cítění (rodina), jednání (stát) a intelektu (církev). Druhou částí comtovy sociologie je a nauka o pokroku (společenská dynamika), jejímž jádrem je zákon tří stádií.
Obecně řečeno Comte dal sociologi jméno a program (řídit společnost na základě poznání zákonů). Ačkoliv je jeho dílo jistě významné a inspirativní, do pozdějších dob se zachoval hlavně název oboru. Schopnost sociologie fungovat jako stabilizátor společenského řádu na základě poznání zákonů fungovaní společnosti byla v dílech jeho nástupců zpochybněna. Mimo jiné i proto, že mnozí sociologové vůbec nesouhlasili s myšlenkou, že podobné zákony existují. Povaha Comtovy sociologie je snadněji pochopitelná uvážíme-li, že se snažil, jako mnozí zakladatelé společenských věd v 19. století, vytvořit sociologii po vzoru přírodních věd, resp. fyziky.
[editovat] Dílo
- Systém pozitivní filosofie (1824)
- Kurz pozitivní filozofie (6 svazků, 1830–1842)
- Pojednání o sociologii (1851–1854)
- Pozitivistický katechismus (1857)
[editovat] Použitá literatura
- Störig, J.H. Malé dějiny filozofie. Vyd. 4. Praha : Zvon, 1995. S. 339-345.
- Neff, V. Filosofický slovník pro samouky : neboli Antigorgias. Vyd. 2. rozš. Praha : Mladá fronta, 1993. S. 56-58.
