Herbert Spencer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herbert Spencer (27. dubna 1820 – 8. prosince 1903) byl klasický britský sociolog a filozof. Patří mezi zastánce tzv. „organicistického proudu“ v sociologii, jenž se vyznačuje důrazem na podobnost rysů lidské společnosti a biologického organismu. Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem.
Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci Social Statics (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha The Principles of Psychology však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání:
- First Principles (1862)
- Principles of Biology (1864-1867)
- Principles of Sociology (1876-1896)
- Principles of Ethics (1879-1893)
Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. stol., ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903.
[editovat] Spencerova teoretická koncepce
Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta.
Celé Spencerovo rozsáhlé filozofické dílo (sám pro svou koncepci užíval termínu „syntetická filozofie“) je propojeno nemnoha jednotícími tématy, z nichž jedním je myšlenka evolucionismu. Evoluci Spencer ve své knize First Principles definuje jako „změnu ze stavu relativně nevymezeného, nekoherentního, homogenního ke stavu relativně vymezenému, koherentnímu a heterogennímu“ (Keller 2005 : 146), jejím opakem je pak regrese, čili děj, během něhož dochází k rozkladu komplexních a diferencovaných struktur. Svůj vysoce abstraktní model evoluce používá Spencer i pro analýzu vývoje společnosti poprvé v práci The Study of Sociology z roku 1873. Poukazuje zde na to, že oblast sociální podléhá podobným zákonům, jako pole biologické či fyzikální. Podobně jako v organismu vede i ve společnosti nárůst velikosti subsystémů k tlaku na diferenciaci jejich funkcí; funkčně diferenciované subsystémy jsou pak zpětně s celkem propojeny díky svému nenahraditelnému významu pro jeho přežití (tj. zpětná integrace). Lidské společnosti procházejí podobně jako živé organismy vývojem od homogenních a nestabilních útvarů k vysoce komplexním a diferencovaným strukturám - zkoumání faktorů, jež ovlivňují rychlost a směr tohoto vývoje je pak dle Spencera skutečným a nejvýznamnějším úkolem sociologie. Odmítá Comtův sociologický konstruktivismus a zastává názor, že ani odkrytí faktorů ovlivňujících evoluci společnosti nás neopravňuje k jejich modifikaci.
Ačkoli je Spencer sociologickým realistou (považuje společnost za skutečnost nadosobní a na svých členech nezávislou), připouští určitý individualismus s tím, že společnost je nástroj sloužící svým jednotlivým členům. Uvádí řadu analogií mezi společností a organismem:
- růst co do velikosti i co do kompexity
- diferenciace struktur a funkcí
- zpětná integrace
Poukazuje však i na nezanedbatelné rozpory mezi společností a organismem:
- větší volnost jednotek
- v případě organismu jsou určité části specializovány k myšlení a cítění, v případě společnosti jsou tohoto schopny všechny její jednotky
- v organismu existují všechny jednotky jen pro blaho celku, v případě společnosti je tomu naopak
Podle Spencera plní sociální instituce ve společnosti podobnou funkci jako orgány v živém organismu. Věnuje zvýšenou pozornost např. institucím rodiny, obřadním, politickým, církevním, profesním či průmyslovým.
[editovat] Spencerova koncepce společnosti a pojetí sociologie
Herbert Spencer vypracoval dvě dosti odlišná pojetí společnosti:
-
- První typologií, kterou můžeme označit jako „vývojovou“, je rozlišování společností na jednoduché, složené, dvojitě složené a trojitě složené, a to na základě nárůstu komplexity a integrace.
- Druhou typologií, jíž je možno označit jako „cyklickou“, je dichotomie společností vojenských a průmyslových (industriálních, organických), vycházející ze způsobu kontroly, jenž je ve společnosti aplikován.
[editovat] Kritéria odlišnosti společností vojenského a průmyslového typu
| Kritérium | Vojenská spol. | Industriální spol. | |
|---|---|---|---|
| Dominantní aktivita | Společná obrana | Výměna služeb | |
| Způsob sociální koordinace | Z donucení | Dobrovolně | |
| Vztah mezi státem a individuem | Individuum existuje pro blaho státu | Stát existuje pro dobro jednotlivce | |
| Vztah mezi státem a dalšími organizacemi | Všechny organizace jsou veřejné | Základní jednotkou jsou soukromé organizace | |
| Struktura státu | Centralizovaný | Decentralizovaný | |
| Typy ekonomické aktivity | Důraz na ekonomickou autonomii, soběstačnost v rámci státu | Ztráta ekonomické autonomie, růst vzájemné závislosti | |
| Charakteristiky lidí, jež společnost rozvíjí | Odvaha, oddanost, patriotismus, disciplína | Nezávislost, úcta k druhým, vytrvalost, odolnost, otevřenost |
[editovat] Proces individualizace
Spencer se obsáhle zabývá tematikou lidského individua, neboť jedině skrze jeho povahu se lze dopracovat k pravdivé teorii společnosti. Významnou úlohu ve Spencerově pojetí člověka sehrál jeho sociální darwinismus a koncepce přežití nejsilnějšího, kterou převzal od Malthuse. Tvrdí, že prostřednictvím přírodního výběru se společnost tříbí a zdokonaluje. Takový vývoj je zcela nevyhnutelný a Spencer říká, nemá smysl se mu stavět do cesty. „Dobrá“ moderní společnost, rovnostářská a mírumilovná, se nezakládá na regulačních státních mechanismech, ale na kontraktech mezi svobodnými individui, které slouží k naplnění jejich osobních zájmů.
Historický vývoj lidstva ztotožňuje Spencer s procesem individualizace. Své úvahy na toto téma později slučuje s jednou ze svých typologií společnosti: vojenská společnost ze své povahy přímo vyžaduje co možná nejvyšší unifikaci individuí a eliminuje jednání, které se odklání od závazné normy. Společnost industriální oproti tomu podporuje naprostou svobodu individua v rámci právních mezí.
[editovat] Spencerovo pojetí sociologie
Spencer byl zastáncem nehodnotící sociologie. Zcela odmítal odsuzování určitých zvyklostí praktikovaných v archaických společnostech z pozice naší současné evropské morálky a zdůrazňoval, že klíčová je funkčnost jednotlivých společenských jevů v rámci celku. Spencer se (na rozdíl od např. Comta) také zabýval důsledky plynoucími z faktu, že badatel je sám součástí objektu svého zájmu, a velká část jeho sociologického díla je věnována podobným metodologickým otázkám. Spencer usiloval také o to, aby se sociologie stala empirickou vědou, a již od roku 1873 začal shromažďovat a pod názvem Descriptive Sociology publikovat rozsáhlý empirický materiál, dokumentující historický vývoj mnoha světových populací.
[editovat] Použitá literatura
Keller, Jan: Dějiny klasické sociologie. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2005.
Cuin, Charles-Henry, Gresle, Francois: Dějiny sociologie. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2004.
