Karel Holubec
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Doc. Mudr. Karel Holubec, Csc. (30. ledna 1906, Pržno - 6. ledna 1977 Třebíč) byl český lékař.
Absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí. Poté započal v Praze studovat filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde necelé tři semestry studoval orientální jazyky. Na nátlak rodiny však přešel na lékařskou fakultu, kterou ukončil v roce 1930. Zájem o cizí jazyky a touha po poznání kultur jiných národů ho však neopustili po celý život.
Jako lékař započal svou praxi v nemocnici v Uherském Hradišti, v roce 1936 přestoupil do nemocnice v Třebíči. V roce 1937 odjel i se svou ženou Marií do Španělska, které bylo sužováno občanskou válkou a pracoval tam jako šéflékař v 1. čs lazaretu Jana Amose Komenského. Jeho žena si za několik měsíců osvojila práci operační sestry – instrumentářky.
Po návratu do vlasti se manželé Holubcovi skrývali před Němci mezi personálem pražské Vinohradské nemocnice.
V roce 1945 se vrátili zpět do Třebíče, kde MUDr. Holubec získal konkurzem obsazované místo primáře chirurgického oddělení, později se stal ředitelem nemocnice. Místo primáře zastával až do roku 1967.
V roce 1946 byl habilitován Prof. Dr. Podlahou na lékařské fakultě v Brně.
Soustavně se věnoval krevním převodům a je považován ze jednoho z průkopníků transfúzní služby v naší zemi. V okresním městě Třebíči byla v 50. letech otevřena jedna z prvních transfúzních stanic.
Jako ceněný odborník byl jmenován členem kolegia ministerstva zdravotnictví a podnikl několik delších zahraničních cest do Konga (zde za svou expertní činnost byl vyznamenán Mezinárodním červeným křížem), Etiopie, Alžíru, Maroka a dalších míst Afriky, kde organizoval v nesmírně těžkých podmínkách pomoc nejchudšímu obyvatelstvu.
Jako vědecký pracovník studoval následky nukleární katastrofy v Japonsku.
Napsal 4 lékařské knihy (Chirurgické léčení popálenin, Popel smrti, Případ Bikini, Blíž k obratníku) a byl spoluautorem knihy Válečná chirurgie.
Doc. Holubec ovládal slovem i písmem 14 cizích jazyků, při jejichž studiu poznával současně i kulturu cizích národů. Proto také, již v důchodovém věku, absolvoval na filozofické fakultě UK studium arabštiny a dějin Islámu.
Po smrti Doc. Holubce bylo jeho ženě Marii a dalším interbrigadistům uděleno čestné španělské občanství a Marie Holubcová obdržela v Madridu v r. 1996 z rukou Španělského krále titul Seňora Doňa.
