Jubilejní zemská výstava v Praze 1891
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jubilejní výstava v Praze roku 1891 byla hospodářská a společenská výstava uspořádaná na oslavu jubilea první průmyslové výstavy v Praze roku 1791. Původně byla plánována jako všeobecná zemská výstava, avšak pro bojkot německých podnikatelů v Čechách se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti.
Obsah |
[editovat] Společenské a politické pozadí
V roce 1885 se v Budapešti konala uherská všeobecná výstava, o kterou byl v Čechách mimořádný zájem a po jejím skončení se projevily snahy o uspořádání obdobné výstavy v Praze. Průmyslník a předseda pražské obchodní komory Bohumil Bondy v roce 1887 inicioval ustavení zvláštní komise pro zřízení stálé výstavní budovy v Praze. Výsledkem činnosti práce komise bylo memorandum z 26. října 1887 o zřízení stálé výstavní budovy v bubenečském parku pro konání průmyslové a zemědělské výstavy, které bylo předloženo Vysokému sněmu Království českého. Memorandum bylo ve sněmu přijato kontroverzně. Němečtí poslanci většinou myšlenku všeobecké zemské výstavy odmítali s odůvodněním, že by přinesla užitek jen Čechům. V listopadu 1888 byl ustaven výbor pro přípravu výstavy ve složení: Richard Jahn, František Křižík, Emil Kubinzky, Václav Nekvasil, Karl Umrath, Josef Wohanka a hrabě Zedtwitz. Bylo přijato rozhodnutí, že výstava se bude konat v roce 1891 na paměť stého výročí první průmyslové výstavy a bude tedy nazývána „jubilejní“.
V létě a na podzim roku 1890 dosáhly rozpory mezi českými a německými poslanci zemského sněmu vrcholu. Němečtí zástupci vystoupili ze všech výstavních výborů a němečtí podnikatelé odřekli svoji účast na výstavě. Neúčast Němců však umožnila zorganizovat výstavu jako českou národní akci, demonstrující českou hospodářskou zdatnost a dovednost.
[editovat] Příprava a otevření výstaviště
Místem výstaviště byla vybrána Královská obora. Hlavními projektanty výstavy se stali Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl, sadovou úpravu garantoval František Thomayer. Vyměřovací práce začaly v březnu 1890. Současně byl císař František Josef I. požádán, aby nad výstavou přijal protektorát. V květnu 1890 započala stavba výstavních budov. Začala se stavět Strojovna a vyrůstat obdivuhodná konstrukce Průmyslového paláce. 15. května 1891 byla výstava slavnostně zahájena za zvuků Dvořákových fanfár. Úvodní projev měl arcivévoda Karel Ludvík. Slavnostního otevření se zúčastnili ministři vídeňské vlády Gautsche, Pražák, Bacquehem, Záleský, místodržitel hrabě František Thun, maršálek kníže Jiří Lobkovic, poslanci zemského a říšského sněmu, představitelé české šlechty a podnikatelů. Císař František Josef I. se zahájení výstavy nezúčastnil, přijel až v průběhu výstavy a vedle Prahy navštívil i Liberec.
[editovat] Zaměření a rozsah
Návštěvnící jubilejní výstavy měli možnost seznámit se uceleně se stavem české průmyslové, zemědělské a lesnické výroby, s ovocnářstvím, vinařstvím, pivovarnictvím, včelařstvím a dalšími odvětvími českého hospodářství. Výstava obsahovala průmyslové expozice strojírenské, hornické, sklářské i průmyslové chemie. Část výstavy byla zaměřena na společenskou stránku života v Čechách: na zdravotnictví, zemské korporace a spolky, na výtvarné umění i archeologické vykopávky.
[editovat] Objekty a atrakce na výstavě
- Vstupní brána byla 18 metrů vysoká, ozdobená znaky čtyřiceti českých měst. Byla navržená architektem Antonínem Wiehlem. Dřevěná brána se dočkala roku 1952, kdy byla z bezpečnostních důvodů stržena.
- Průmyslový palác čelně uzavírající hlavní výstavní třídu, byl největší a nejnákladnější budovou výstaviště. Byl vyprojektován architekty Bedřichem Münzenbergem a Františkem Prášilem. K jeho stavbě bylo poprvé v dějinách české architektury použito montovaných železných konstrukcí. Stavbu provedla První českomoravská strojírna Kolben-Daněk ve spolupráci se stavební firmou architekta Františka Víšky za 5 měsíců, během velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. Železná konstrukce Průmyslového paláce vážila 800 tun. Ocelové oblouky měly rozpětí 38m. Průmyslový palác byl otevřen 15. března 1891. Náklady na palác dosáhly 500 000 zlatých.
- Strojovna, čili objekt pro výstavu strojních expozic, byla také dílem architekta Münzenberga. Nalézala se v zadní části výstaviště, oddělené od přední části cestou se stromořadím. Měla železnou příhradovou kontrukci, na rozdíl od Průmyslového paláce ovšem bez větších zděných dekorativních částí. Montáž provedla mostárna Pražské akciové strojírny. Náklady na stavbu dosáhly 100 000 zlatých. Strojní expozice ve Strojovně se hlavní měrou podílely na slávě jubilejní výstavy za hranicemi monarchie. Hlavními vystavovateli byly firmy Emil Škoda, Plzeň, Akciová strojírna (dříve Breitfeld), Daněk a spol., František Ringhoffer, První českomoravská továrna na stroje, Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. a elektrotechnický závod Františka Křižíka. V roce 1893 byla Strojovna rozebrána a prodána do Innsbrucku.
- Cukrovarnický pavilón se nacházel napravo od Strojovny, vedle kaštanového stromořadí. Obsahoval klasickou oborovou expozici výrobních zařízení cukrovarnického průmyslu včetně výstavy konečných produktů. Před pavilónem byl několik metrů vysoký dřevěný model homole cukru.
- Šlechtické pavilóny se nacházely nalevo od Strojovny v tzv. panské čtvrti. Z šlechtických rodů vystavovali např. kníže Lobkovic, hrabě Harrach, český místodržitel hrabě Thun, kníže Hanavský a hrabě Buquoy. Pavilóny byly stylizovány do podob loveckých zámečků a lesních mysliven. Obsahovaly expozice z polního a lesního hospodářství, rybářství a těžby nerostů. Většinou byly doplněny dějinami rodů, někdy také zajímavými až excentrickými exponáty. Hrabě Černín například vystavoval zkrvavený oběv Viléma Slavaty, vyhozeného z okna Pražského hradu roku 1618.
- Pavilón Antonína Reissenzahla presentující holešovickou Reissenzahlovu ocelárnu.
- Křižíkova vodní fontána, rozkládající se za Průmyslovým palácem byla bezesporu jednou z největších technických atrakcí výstaviště. Pomocí parního stroje byly nasvětlené barevné proudy vody vrhány až do výše 25 metrů.
- Balónová aréna se nalézala za Strojovnou. Vedle příležitostných produkcí se slony a šelmami se zde vypouštěly balóny. Maxmillián Wolf zde provozoval upoutaný balón Kysibelka, který umožňoval třem vzduchoplavcům zhlédnout okolí výstaviště z výše až 300 metrů. Po havárii balónu byli do Prahy pozváni francouzští vzduchoplavci Eduard Surcouf, Louis Godard a Eugéne Taupin.
- Pavilón českých turistů v podobě gotického hradu obsahoval diorama bratří Liebscherů představující bitvu o Karlův most mezi Švédy a studenty z třicetileté války. Dnes se tento pavilón nachází na Petříně a je v něm zrcadlové bludiště.
- Česká chalupa, obsahující expozici českého lidového umění
- Vedle velkých pavilónů bylo na výstavě veliké množství menších paviónů, stánků a atrakcí: Pavilón zemského výboru království českého, Pavilón Květena, Pavilón Měšťanského pivovaru z Plzně, Pavilón královského hlavního města Prahy, budova pro přidruženou mezinárodní výstavu, Papírenský pavilón. Vedle výstavních objektů byla va výstavišti celá řada restaurací a stánků: American Bar s černošskou obsluhou, Van Houtenův kakaový stánek, Gallyho balkánská vinárna, Choděrova plzeňská velkorestaurace, turecká kavárna.
[editovat] Význam a důsledky
18. října 1891 byla výstava ukončena. Zúčastnilo se ji přes dva a půl miliónů návštěvníků. Výstava výrazným způsobem posílila sebevědomí českého národa. Jasně ukázala, jaký potenciál, podnikavost a dovednost jsou ukryty v českém národě. Významnou měrou zbavila český národ nedůvěry ve vlastní schopnosti a síly. Byla to působivá propagační akce symbolizující novou českou podnikatelskou aktivitu.
