Jan Berwid-Buquoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Jan Nepomuk Albert Berwid-Buquoy z Ellgutu, rozený Kopecký (* 26. března 1946 Praha) je českým a německým politologem, historikem, publicistou a překladatelem. Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), sídlícím v barokním zámku v Táboře-Měšicích.

Otec: Jan Kopecký (*1924 †1971), výtvarník, Praha.
Matka: Věra Marie Fleurentine Berwidová-Buquoyová, *1926 - (křtěná 13.01.1926 v Liberci: Bervida von Buquoy - Bervidová z Buquoyů), provozní vedoucí v hotelové gastronomii (škola společného stravování, Praha - Záp. Berlín - Londýn - Paříž).

Obsah

1 Životopis
2 Literární dílo
3 Díla, jejichž tématem je Jan Berwid-Buquoy
- 3.1 Poznámka
4 Vyznamenání a akademické tituly
5 Externí odkazy

[editovat] Životopis

[editovat] Dětství

Dětství do svých deseti let trávil převážně v Rozkoši u Kutné Hory u svého dědečka, Adolfa Bervidy z Buquoyů. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po komunistickém převratu se musel totiž Adolf vystěhovat se svojí sudetoněmeckou manželkou (rozenou Grimmovou) z Prahy, coby „nežádoucí reakcionář“, a ani malý Jan nesměl v Praze chodit do školy.

Důvodem nebyl ani tak feudální původ a německá národnost manželky, nýbrž emigrace Adolfova bratra, leteckého odborníka Ing. Jana Bervidy, do USA. Teprve po odsouzení stalinismu v roce 1956 se desetiletý Jan vrátil do Prahy, a nastoupil do páté třídy na Starém Městě v Masné ulici 13.

Povinnou školní docházku ukončil roku 1960. Již v té době za podpory třídního učitele Jiřího Zahradníčka psal samizdatové rodokapsy. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byli i s třídním učitelem posléze zatčeni a předvedeni na okrsek VB. Protože nešlo o politickou literaturu, aféra skončia pouze nadáváním a vyhrůžkami. Jednalo se o tři sešity: V ráji bubinčáků, Když se rozplynul kouř a Volání prérie. V době komunismu byla cenzura všudypřítomná a byla podporována pouze literatura vyhovující oficiálním parametrům budovatelského socialistického realismu.

[editovat] Mládí

Protože jako „feudál“ nebyl přijat na lesní průmyslovku (s dodatkem: „mimo jiné je autorem méněcené brakové literatury“), začal se roku 1960 učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem.

V té době se stal volným spolupracovníkem satirického časopisu Dikobraz a pod vedením redaktora Dr. Eduarda Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán („čestné uznání“) vedením Dikobrazu jako nejmladší spolupracovník (bylo mu teprve 14 let) časopisu od jeho založení v roce 1945.

V roce 1963 získal „čestné uznání“ jako 2. nejlepší učeň kuchař v Praze.

V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání československého rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho pražské mikroreportáže jsou překládány do francouzštiny a italštiny. Mezi lety 1963 – 1968 vytvořil 22 mikroreportáží.

V letech 1963 – 1966 studuval večerně na Střední škole pro pracující v Praze – Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem odvážný básník Zdeněk Janík. V roce 1966 odmaturoval. V letech 1966 – 1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze.

V roce 1967 byl několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu do ČSSR předožil redakci Mladá Fronta 60 stránek reportáží pod názvem Severoirské zápisky. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci (nikoli za „revoluční pokrovou sílu“, jak bylo tehdy zvykem), která v širokých vrstvách obyvatelstva Severního Irska nemá takřka žádnou podporu. Dále tvrdil, že tzv. Irští revolucionáři byli pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Velké Británie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejčí ČSR nepřípustné.

[editovat] V emigraci

Po srpnu 1968 (konec Pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigruje do Vídně. V říjnu téhož roku začína se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stává volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispívá i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financuje studium a pobyt ve Vídni.

1970 odchází ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studuje na Berlínské Svobodné univerzitě (německy Freie Universität Berlin) politické vědy. V roce 1973 píše svojí diplomovou práci „Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Aufständen - DDR 1953 und Polen 1956“ (Úloha dělnictva v povstáních - NDR 1953 a Polsko 1956). Poté práci obhajuje a získává akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), obdoba českého PhDr.

V letech 1970 – 1975 je volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odchází do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stává volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstává až do března 1990, kdy je redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odchází do pense a Jan Berwid-Buquoy se stává docentem politických věd. Přednáší externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucemburku. Hostuje krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.

[editovat] Návrat do vlasti

V roce 1997 získal za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice po svých předcích. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce (střecha, okna, omítka) a v roce 2000 zakložil s osmi nadšenci Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Konrad-Adenauer-Stiftung (Nadace Konrada Adenauera) v Praze a Berlíně. S Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu.

[editovat] Literární dílo

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Jan Berwid-Buquoy

Coby autor se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Názvy německých děl jsou v závorkách uváděny v češtině:

Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Aufständen - DDR 1953 und Polen 1956 (Úloha dělnictva v povstáních - NDR 1953 a Polsko 1956), FU, Fachbereich 15, Západní Berlín 1973.
Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor, Reinhard Heydrich, in den Publikationen der tschechischen Autoren. Offene Fragen (Atentát na zastupujícícho protektora, Reinharda Heydricha, v publikacích českých autorů. Otevřené otázky), ISSN 0523-8587, vydavatelství Bohemia, Mnichov 1981.
Eishockey für jederman. Eine Sportart zwischen Vorurteilen und Wirklichkeit (Lední hokej pro každého. Sportovní odvětví mezi předsudky a skutečností). Stručné dějiny německého hokeje. Spoluautor, reprezentant SRN Lorenz Funk, ISBN 3-924933-00-6 BI-HI Verlag, Západní Berlín 1984.
Berliner Eishockey-Nachrichten"' (Dokumentační sbírka o západoberlínském hokejovém dění), vydáno na žádost Západoberlínského senátu pro tělovýchovu a sport, ISBN 3-924933-03-0, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1985.
Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedemann (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), ISBN 3-924933-01-4, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1986.
Schloss Rosenberg. Eine historisch-politische Betrachtung (Zámek Rožmberk. Historicko-politický náhled), spoluautor Eduard Bažant, ISBN 3-924933-04-9, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1987.
Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslav Haška), 4. vydání, ISBN 80-238-9401, nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2002. 4. vydání této knihy vyšlo za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, ISBN 80-238-8885-4, nakladatelství HERBIA s.r.o, České Budějovice 2002, 1. vydání této knihy vyšlo za podpory nadace Ludwiga Erharda.
Der Vater des deutschen Wirtschaftswunders - Ludwig Erhard, ISBN 3-924933-06-5, BI-HI Verlag, Berlín - České Budějovice 2004. Jedná se o překlad a vydání v němčině výše uvedeného titulu.
Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR (1918 - 1920). Theorien der Nationalismen (Integrace a separace sudetských Němců v ČSR (1918 - 1920). Teorie nacionalizmů), ISBN 3-924933-08-1 (SRN) a ISBN 80-239-4433-9 (ČR), nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2005.
Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, nakladatelství Professional Publishing, 2. rozšířené vydání, ISBN: 80-86946-13-4, vyšlo za podpory Nadace Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung), Praha 2006.
Konrad Adenauer - Člověk a politik, dvojjazyčná publikace (čeština, němčina) v jednom svazku, spoluautor Paul B. Wink, ISBN 3-937731-97-0, Konrad-Adenauer-Stiftung e.V., Berlín 2005.

[editovat] Díla, jejichž tématem je Jan Berwid-Buquoy

Académie de la Paix: „Compte rendu des travaux“ (Seznam činných účastníků), heslo Jan Berwid-Buquoy, Nice, Francie 1995.
Deutsche Nationalbibliothek: „Deutsche Bibliographie“ (Německá národní knihovna. Seznamy autorů a jejich děl, na celém světě, vycházejících v němčině), heslo Jan Berwid-Buquoy, Frankfurt nad Mohanem 1985/86, 1987/88, 1989/90, 2005/06.
Dunajevskij, Alexander: „Idu za Gašekom“ (Po stopách Haška), kapitoly „Bomba Bervida-Bukvoja“ a „Podlinnik ili falšivka“ (Podvrh aneb falzifikát), nakladatelství Sovjetskaja Rossíja, Moskva 1983.
- Ačkoli autor vede nesmiřitelný ideologický útok proti Berwidovi-Buquoyovi, obviňujíc ho z falšování dat a podvrhu historických faktů, týkajících se pobytu Haška v SSSR, jedná se o jednu jedinou sovětskou knihu od roku 1948, jejíž publikování v ČSSR zakázala československá cenzura.
Herolds-Ausschuß: „Deutsche Wappenrole“ (Německá erbovní rula), Band 51, ISBN 3-7686-8047-9, seznamy šlechtických rodů a popis jejich erbů, viz heslo Jan Berwid, číslo erbovní ruly (šlechtického diplomu): 9086/89, Neustadt an der Aisch 1989.
New page 300: „Who is Who v České republice“, Google (Service online 2006), heslo doc. dr. Jan Berwid-Buquoy.
Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, heslo Jan Bervida a Jan Berwid-Buquoy, ISBN 3857785, US Congres Library, Maryland, USA 1989.
Schellmann, Brigitte: „Who's Who In German“ (Kdo je kdo v němčině), ISBN 3-931230-09-0, heslo Jan Nepomuk Albert BERWID-BUQUOY, Berlín 2000.
Schellmann, Hans-Joachim: „Who's Who In Germany“ (Kdo je kdo v Německu), ISBN 3-85413-005-8, heslo Jan Nepomuk BERWID-BUQUOY, nakladatelství IBP Intercontinental Book and Publishing, 5. vydání, Vídeň-Paříž-Montreal 1986.

[editovat] Poznámka

Zdeněk Herl-Stolt: „Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS) a jeho prezident Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy“, nakladatelství HERBIA, České Budějovice 2007 (v tisku!).

Dokumentace. Sbírka cca 200 novinových článků o Berwidovi-Buquoyovi a ČIMSu v letech 2000 - 2005 v masmédiích - Česko, Rakousko a Německo.

[editovat] Vyznamenání a akademické tituly

1973 - „Diplom politických věd“. Akademická hodnost: „Diplom-Politologe“ (Dipl.-Pol.) na FU-Berlin. Diplomová práce: „Die Rolle der Arbeiterschaft in den Krisen des kommunistischen Systems in der DDR 1953 und in Polen 1956 - ein Vergleich“. Vedoucí zkušební komise: Prof.Dr. Jürgen Domes.

1985 - Udělení „Ehrenurkunde“ - čestného uznání (Diplom) za knihu „Eishockey für jedermann“ (Západní Berlín 1984) a za propagaci ledního hokeje na území Západního Berlína. Diplom udělen v kooperaci s BI-HI Verlagem Berlin (Zdeněk Herl-Stolt), „Berliner Eishockey-Nachrichten“ (Walter Hintz) a západoberlínským senátem „Senat für Familie, Jugend und Sport“.

1990 - Vyznamenán (Diplom) bronzovou medailí „Jaroslava Haška“ za monografii „Die Abenteuer des gar nicht braven Humoristen Jaroslav Hašek - Legenden und Wirklichkeit“ (Západní Berlín 1989). Předání diplomu a medaile za spolupráce Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově, BI-HI Verlag Berlin a Berwid's Agentur Service. Kniha se v německy mluvících zemích (SRN, Rakousko, Švýcarsko a Lucembursko) velmi dobře prodávala (cca 18 000 prodaných výtisků).

2000 - Na doporučení ředitele IPS FSV UK, doc. PhDr. Rudolfa Kučery, CSc., vzhledem k politologické publikační a přednáškové činnosti, tak jako předchozí vzdělání vědeckého pracovníka (Dipl.-Pol.) uznává rektor KU Praha kandidátovi hodnost „PhDr.“ Berlínský senát sice doporučení docenta Kučery a rozhodnutí rektora KU Praha uznává, ale „PhDr.“ ruší a nahrazuje jej Dr. rer. phil. - doktor filosofických věd - (zkratkou Dr.), neboť „PhDr.“ v Německu neexistuje.

2001 - Zplnomocněnec generálního tajemníka „Nadace Konrada Adenauera“ v Berlíně, Paul B. Wink, uděluje prezidentovi ČIMSu, na barokním zámku v Táboře-Měšicích, medaili „Konrada Adenauera“ za jeho úsilí ve vztahu na evropskou integraci, porozumění mezi národy a šíření myšlenek zakladatele „nového demokratického Německa“, Konrada Adenauera.

2004 - Před vědeckou komisí špičkových německých politologů a sociologů - Prof. Dr. Bernd Rabehl (předseda komise), Prof. Dr. Helmut Wagner (místopředseda), Prof. Dr. Hannelore Hornová (členka komise), Prof. Dr. Manfred Wilke (člen komise) a docent Dr. Siegward Lönnedonker (přísedící), obhajuje Berwid-Buquoy svojí disertační práci „Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR - Theorien der Nationalismen“. Práce je oceněna jako „významný přínos evropské civilizaci“ (cum laude) a doporučena k okamžitému zvěřejnění. Kandidát získává akademickou hodnost „Doktor politických věd“ - Dr. rer. pol. (zkratkou Dr.).

Viz rovněž „9e Congress International d'Etudes Sud-Est Européennes“, Tirana, Albánie 2004, kde bylo dílo oceněno jako „cenný kámen historické mozaiky evropských dějin“.