Wilhelm von Tegetthoff
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wilhelm von Tegetthoff (23. prosince 1827 Maribor/Marburg – 7. dubna 1871 Vídeň) byl rakouský admirál a jeden z nejvýznamnějších velitelů v historii rakouského námořnictva.
V roce 1840 nastoupil na školu námořních kadetů v Benátkách. Školu úspěšně dokončil v roce 1845.
1854 byl poprvé jmenován řádným velitelem lodi (Elisabeth). V roce 1858 vedl výzkumnou (tj. špionážní) expedici napříč Egyptem a pak okolo budovaného Suezského průplavu a po pobřeží Rudého moře.
9. května 1864 vedl prusko-rakouské uskupení proti dánské flotile v nerozhodné bitvě u Helgolandu, což mu vyneslo hodnost kontraadmirála, čímž se zařadil mezi nejmladší vlajkové důstojníky historie.
Poté jmenován velitelem Levantské flotily.
Jeho hvězdná hodina přišla během Prusko-rakouské války. Dne 20. července 1866 se hlavní síly rakouského námořnictva vedené Tegetthofem střetly u rakouského ostrova Vis s početnější a technicky vyspělejší flotilou italského admirála Carla Persana a připravily jí těžkou porážku. Itálie zde ztratila tři lodě, z toho dva zbrusu nové obrněnce – elitu svého loďstva – a její dosavadní námořní převaha na Jadranu zanikla. Rakouské loďstvo prošlo bitvou beze ztrát. V souvislosti s naprostou demoralizací Italského námořnictva to znamenalo, že Itálie až do konce války nebyla schopna provádět v Jaderském moři žádné vážnější akce. Bitva u Visu byla posledním významným námořním střetnutím, ve které bylo použito taranování (pro Rakušany to představovalo východisko z nouze, neboť jejich zastaralá děla nebyla schopna účinně probíjet pancíř italských bitevních lodí). Tegetthoffovo vítězství ovlivnilo konstrukci bitevních lodí, které byly opatřovány klounem až do začátku první světové války, nicméně čas ukázal, že to byl neodůvodněný krok zpět. Tegetthofův úspěch byl podmíněn neschopností jeho protivníka, nikoliv taranováním a moderní konstrukce námořních děl odsoudila kloun jako nepotřebný balast zhoršující plavební schopnosti lodi.
Bitva vynesla Tegetthoffovi hodnost viceadmirála a mnohá vyznamenání.
Následovaly studijní cesta po USA a Evropě.
1867 úspěšně splnil úkol dopravit tělo popraveného mexického císaře Maxmiliána do Rakouska.
1867–1870 velitel Rakousko-Uherského loďstva, rezignoval ze zdravotních důvodů.
