Robert A. Heinlein
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Anson Heinlein (7. červenec 1907, Butler, Missouri, USA – 8. květen 1988, Carmel, Kalifornie, USA) byl jedním z nejvlivnějších a nejkontroverznějších spisovatelů science fiction. Společně s A. C. Clarkem a Isaacem Asimovem byli známi jako „Velká trojice science fiction“. Byl prvním spisovatelem sci-fi, který pronikl i do nefantastických magazínů. Hlavní témata jeho práce byla sociální: radikální individualismus, svobodná vůle, náboženství, vztah mezi fyzickou a emocionální láskou a spekulace o poněkud neortodoxních rodinných vztazích.
Obsah |
[editovat] Životopis
Heinlein se narodil 7. července roku 1907 v Butleru ve státě Missouri. Byl třetím synem Rexe Ivara a Bam Lyle Heinleinových. Jeho starší bratři se jmenovali Lawrence a Rex. Jeho rodičům se poté ještě narodila dcera Louise, další syn Jesse a konečně dcery Rose Betty a Mary Jean. Rodina tehdy žila s Robertovým dědou Lylem, který se později stal předobrazem Dr. Iry Johnsona z románu Dost času na lásku. Jeho zážitky z tohto období ovlivnily jeho pozdější práci, i když tyto hodnoty několikrát opustil a porušil spoločenské konvence jak ve své tvorbě, tak v životě. Několik měsíců po jeho narození se rodina odstěhovala do Kansas City, kde Robert strávil dětství. Po příletu Halleyovy komety roku 1910 se jeho zájmem stala astronomie, a to do té míry, že v roce 1920, kdy nastoupil na střední školu měl přečtené všechny knihy o astronomii v městské knihovně.
V roce 1929 nastoupil na Námořní akademii v Annapolisu, kterou ukončil roku 1929 jako 20. z 243. Poté byl přidělen na U.S.S. Lexington (první americkou letadlovou loď). 27. 3. 1932 se oženil se svou druhou ženou Leslyn MacDonaldovou (o jeho prvním manželství není téměř nic známo). Roku 1933 onemocněl tuberkulózou. Během své dlouhé hospitalizace vymyslel vodní postel a její popis ve dvou jeho knihách později zabránil jiným vynálezcům v patentování tohoto nápadu. Heinlein odešel v dubnu 1934 do výslužby jako neschopný služby v námořnictvu ze zdravotních důvodů. Vojenská služba však v něm zanechala hluboké stopy – vždy si vážil věrnosti, vůdcovství a dalších ctností spojovaných s armádou. Neméně hluboké stopy však zanechala také choroba, která jej sužovala celý život. Patrně kvůli ní také musel po několika týdnech opustit studium matematiky a fyziky na kalifornské univerzitě (UCLA) v Los Angeles.
Následně se věnoval několika zaměstnáním – zmiňovány bývají: prodej nemovitostí, architektura a těžba stříbra. Patrně pod vlivem své ženy se také začal věnovat politice. Byl aktivní v hnutí EPIC Uptona Sinclaira a když ten získal roku 1934 nominaci na guvernéra Kalifornie za Demokratickou stranu, Heinlein se účastnil jeho (neúspěšné) volební kampaně. Ani Heinleinova kandidatura roku 1938 do kalifornského zákonodárného sboru za demokraty nebyla úspěšná, jelikož jeho republikánský protivník ho využitím mezery v zákonech dokázal vyřadit z primárních voleb. Svou levicovou minulostí se následně příliš nechlubil. Takto se zhroutila jeho druhá kariéra – po vojenské také politická.
Po tomto neúspěchu zůstala Heinleinovi jen nevelká vojenská penze a tak se začal věnovat psaní. Heinlein psal beletrii v podstatě celý svůj dospělý život, už od studií na Annapolisu. Teprve v roce 1939 mu byla v Astounding Science-Fictin otištěna povídka Linie života. Původně psal, jen aby splatil hypotéku, a pak chtěl skončit. Dohodl se tedy s Johnem W. Campbellem, vydavatelem Astounding, že mu pošle pár povídek, které měl, a skončí, pokud je Campbell odmítne. Po jejich odmítnutí skutečně skončil a následně začal být nervózní, ztratil chuť k jídlu, zhubl a trpěl nespavostí. Myslel si, že se opět projevila tuberkulóza. Když se Campbell doslechl o jeho problémech, slíbil, že se na povídky opět podívá, a požádal Heinleina o malé úpravy. Když Heinlein povídky upravil, cítil se hned lépe. Začal být známý jako představitel nového směru v science fiction směřujícího k sociálním tématům. Díla, která byla postupně v Astounding otiskována, tvořila tzv. "historii budoucnosti" — obraz vývoje lidstva v nadcházejících staletích.
Během druhé světové války pracoval Heinlein jako letecký inženýr pro námořnictvo. Naverboval pro práci v letecké továrně Isaaca Asimova a L. Sprague de Campa. Po skončení války roku 1945 začal svou kariéru přehodnocovat. Kvůli bombardování měst Hirošima a Nagasaki a začátku studené války se Heinlein vrhl na psaní politických témat a chtěl se dostat na lépe placený trh. Publikoval proto čtveřici významných povídek v Saturday Evening Post, prvním byly Zelené pahorky Země v únoru 1947, čímž se stal prvním autorem science fiction, kterému vydali článek v tak prestižním časopise. Destination Moon, film, ke kterému napsal námět a vymyslel mnoho jeho efektů, získal Oscara právě za speciální efekty. V roce 1947 se Heinlein rozvedl a roku 1948 se potřetí oženil – tentokrát s Virginií „Ginny“ Gerstenfeldovou, která patrně posloužila jako model pro jeho chytré a nezávislé hrdinky.
Snad nejdůležitějším, co napsal, byly jeho romány pro mládež. Vychovávali vědecky a sociálně uvědomělé jedince. V těchto románech popisoval aktuální problémy, jeho Hvězdná pěchota však byla odmítnuta jako příliš kontroverzní. Heinlein se však již cítil osvobozený od omezení psaní pro děti a psal „své vlastní práce, svým vlastním způsobem“ a přišel s romány posunujícími hranice žánru, jako je jeho nejznámnější román Cizinec v cizí zemi (1961) a Měsíc je drsná milenka (1966), označovaný za jeho nejzdařilejší román.
Začátkem 70. let se Heinlein stal obětí série chorob způsobených vyčerpávající prací. Toto desetiletí začal nebezpečným zápalem pobřišnice, ze kterého se dostal po více než dvou letech. Ale sotva byl schopný psát, začal pracovat na svém technicky nejnáročnějším románu Dost času na lásku (1973). V půlce této dekády napsal dva dobře hodnocené články pro Encyklopedii Britannicu: o Paulu Diracovi a antihmotě a o chemických procesech v krvi. Se svou ženou Virginií procestovali celou zemi, aby napomohli reorganizaci systému dárcovství krve v USA. Roku 1976 byl čestným hostem na Worldconu v Kansas City. Jeho zdraví se však opět ozvalo a roku 1978 mu jako jednomu z prvních voperovali bypass. V témže roce byl pozvaný před výbor americkéhu Senátu, aby zde představil své přesvědčení, že výsledky vesmírného výzkumu lze využít pro nemocné a staré lidi.
Během osmdesátých let napsal dalších pět románů. Zemřel ve spánku 8. května 1988, když třídil poznámky k šestému románu World as Myth. Několik jeho děl bylo vydáno ještě posmrtně, například sbírka jeho korespondence Grumbles from the Grave.
[editovat] Dílo
[editovat] Období 1939 – 1960 (začátky)
První Heinleinův román For Us, The Living: A Comedy of Customs byl sice napsaný již v roce 1939, vydaný však byl až o 64 let později, když se kopie rukopisu našla v garáži Michaela Huntera, který měl jako student napsat něco o Heinleinovi. Tento román je jen o málo víc než přehlídka Heinleinových sociálních teorií, je zajímavý spíše jako okno do jeho myšlenek o člověku jako společenském zvířeti a úvah o volné lásce. Zdá se, že Heinlein hodlal podle těchto ideálů žít a měl mimomanželský poměr se svou pozdější druhou ženou Leslyn. Heinlein byl také přívržencem nudismu; nudismus a tabu kolem těla často ve svých pracech rozebíral. Když vrcholila studená válka, postavil pod svým domem protiatomový kryt, podobný tomu z románu Farnhamův únik.
Po For Us, The Living začal psát romány a povídky tvořící dohromady „historii budoucnosti“ doplněnou časovou osou s významnými politickými, kulturními a technologickými změnami. Takováto koncepce příběhů posazených do jediné vývojové linie byla Heinleinem ve science fiction použita vůbec poprvé. Patří sem například romány: Vezmi si skafandr a běž, Farmer in the Sky, The Rolling Stones a Starman Jones. Některé byly v seriálové podobě vydané pod jinými jmény, například Farmer in the Sky vyšel na pokračování jako Satellite Scout ve skautském Boy's Life. Občas se spekuluje o tom, že Robertova posedlost vlastním soukromím byla alespoň zčásti zapříčiněna rozporem mezi jeho soukromým životem a jeho kariérou autora knih pro mládež. V románě For Us, The Living: A Comedy of Customs však je vysvětlena politická důležitost, kterou přikládal soukromí jako principu.
První z těchto knih pro mládež — Hvězdná loď Galileo — napsal údajně pro jednoho velkého vydavatele, který jej požádal o knihu pro chlapce. Pak ji však odmítl s tím, že cesta na Měsíc (Země) je nesmysl. Heinlein odnesl rukopis do Scribner's. Scribner román koupil a po dvanáct let vydával před Vánoci jednu Heinleinovu knihu. Tedy dokud vydavatel (který sci-fi nenáviděl) jeden rukopis neodmítl.
Tyto romány pro mladé jsou fascinujícím mixem témat pro děti a pro dospělé. Mnoho v nich řešených problémů má souvislost s dospíváním. Jejich protagonisté jsou obvykle velmi inteligentní teenageři, kteří hledají svou cestu světem dospělých kolem nich. Jsou to prostě příběhy o dobrodružstvích, úspěších a o jednání s hloupostí učitelů a závistí spolužáků. Oproti svým vydavatelům (a jiným spisovatelům) Heinlein otevřeně vyjadřoval své přesvědčení, že mladí čtenáři jsou mnohem chytřejší a schopní zvládnout složitější témata, než si většina lidí vůbec uvědomuje. Proto také jsou tato díla dodnes čitelná i dospělými. Jeho posledním dílem pro dospívající byl román Hvězdná pěchota, pokládaný za jedno z jeho nejkontroverznějších děl. Napsal jej jako odpověď na jednostranné zastavení jaderných pokusů. Dokonce i v tak zdánlivě nevinné knize jako Rudá planeta se nachází několik podvratných motivů jako například vzpoura mladých studentů, inspirovaná americkou revolucí. Vydavatel tehdy žádal podstatné změny v textu, zejména ohledně používání zbraní studenty a zmatené sexuality postavy Marťana.
Mnozí čtenáři si neuvědomují, že mnohá Heinleinem použitá „klišé“, jako například cesta na Měsíc, byla ve své době překvapující a právě ta klišé spoluvytvářela. Jiným dobrým příkladem je román Vládci loutek, přinášející myšlenku mimozemšťanů přebírajících kontrolu nad lidským tělem, jako ve filmu Invasion of the Body Snatchers.
[editovat] Období 1961 – 1973 (vrchol tvorby)
V období od roku 1961 (Cizinec v cizí zemi) do roku 1973 (Dost času na lásku) napsal Heinlein své nejcharakterističtější a nejlépe propracované romány. Jeho práce se v této době zaměřila na jeho nejdůležitější témata: individualismus, boj za svobodu jednotlivce, fyzickou a emocionální lásku. Jasný rozdíl mezi těmito romány a jeho předcházející tvorbou lze připsat jeho vlastnímu (patrně správnému) přesvědčení, že čtenáři a vydavatelé padesátých let ještě nebyli na některé jeho radikálnější myšlenky připravení. Román Cizinec v cizí zemi poslal svému vydavateli dlouho po jeho napsání a samotná témata volné lásky a radikálního individualismu jsou již v jeho dlouho nevydaném díle For Us, the Living.
Heinlein již před tímto obdobím napsal několik povídek spadajících do žánru fantasy, v roce 1963 napsal fantasy román Cesta slávy. Fantasy prvky lze nalézt také v románech Cizinec v cizí zemi a I Will Fear No Evil ("Vůně strachu), kde kromě hard science fiction a fantasy jsou také elementy mystiky a satirické znázornění organizovaného náboženství.
[editovat] Období 1980 – 1987 (poslední díla)
Po sedm let trvajícím boji s různými chorobami napsal Heinlein několik románů v období od roku 1980 (Číslo bestie) do roku 1987 (Až za slunce západ plout). Čtenáři tato díla přijali rozporuplně. Někteří tvrdí, že tyto romány nedosahují kvaliry Robertových předchozích děl. Knihy se každopádně prodávaly celkem dobře a získaly řadu ocenění. Spokojení čtenáří říkají, že jejich kritici nepochopili jejich ironii a sebevědomou parodii science fiction a literatury obecně.
Některé z těchto knih, jako například Číslo bestie a Kočka, která prochází zdí, začínají jako dobrodružné příběhy, ke konci se z nich však stanou filosofující fantasie. Je věcí názoru, jestli to ukazuje na nedostatek zručnosti autora, nebo na jeho snahu rozšířit hranice vědecké fantastiky do jakéhosi magického realismu, pokračujíc tak v procesu literárního objevování, se kterým Heinlein začal v Cizinec v cizí zemi. Tendence k autorově sebereflexi, která v tomto románě začala a která pokračovala v Dost času na lásku, je ještě zřetelnější v románu Kočka, která prochází zdí, ve které hlavní hrdina, spisovatel a vojenský veterán, objevuje lásku k ženě. Ta se, stejně jako všechny Heinleinovy silné ženské postavy, nápadně podobá jeho ženě Gině. Prvek sebeparodie, obsažený v těchto knihách, brání tomu, aby byly brány příliš vážně. To však nemusí pochopit čtenáři neznající Heinleinovy předchozí práce.
[editovat] Myšlenky a témata
[editovat] Filosofie
Stejně jako u jiných autorů, je také v Heinleinově případě málo zřetelný rozdíl mezi tématy prezentovanými v dílech a jím prosazovanými filosofickými názory.
Například v jeho knize Až za slunce západ plout nechává autor postavu Maureen tvrdit, že hlavní úlohou metafyziky je klást otázky, jako například: Proč jsme zde? Co se s námi stane po smrti?, ..., a že člověk nemá na tyto otázky odpovídat. Klást tyto otázky tak je věcí metafyziky, hledat na ně odpovědi však již ne, protože v okamžiku, kdy na ně člověk odpoví, dostává se do oblasti víry. Maureen toto tvrzení nijak nezdůvodňuje, jednoduše poznamenává, že tyto otázky jsou sice „krásné“, ale není na ně odpověď. Z toho patrně plyne následující: Protože je (podle Heinleina) deduktivní myšlení striktně tautologické (nikdy nevede k závěrům, které jsme nepředpokládali) a protože induktivní myšlení vždy podléhá pochybnostem, je jediným spolehlivým zdrojem odpovědí na tyto otázky přímá zkušenost — kterou však nemáme. V románě Dost času na lásku uvádí Maureenin syn (a milenec) Lazarus Long související poznámku, že abychom mohli na tyto „velké otázky“ o vesmíru odpovědět, museli bychom stát vně tohoto vesmíru.
Během třicátých a čtyřicátých let se Heinlein zajímal o Všeobecnou sématiku Alfreda Korzybskiho a navštěvoval množství seminářů na toto téma. Zdá se, že také jeho názory na epistemologii pramení z tohoto zájmu. Postavy s Korbynského názory se v jeho díle vyskytují až do úplného konce kariéry. Mnohé jeho příběhy, jako Gulf, Jestli to takhle půjde dál a Cizinec v cizí zemi, pokračují v rozvíjení Saphir-Whorfovy hypotézy, že použitím správného jazyka se jedinec může duševně osvobodit a dokonce se může stát nadčlověkem.
Heinlein byl také ovlivněn náboženským filosofem P.D. Ouspenským a Freudovou psychoanalýzou. Ta byla v tomto období na vrcholu svého vlivu a to se samozřejmě odrazilo například v románu Čas pro hvězdy, který se v psychoanalýze doslova vyžívá. Heinlein sám byl ke Freudovi poměrně skeptický, hlavně od střetu s redaktorem kladoucím důraz na nacházení Freudovy sexuální symboliky v Roberových románech pro mládež. Byl také hodně oddaný kulturnímu relativismu, jméno socioložky Margarety Maderové z románu Občan galaxie je patrně odkazem na Margaretu Meadovou. V kontextu druhé světové války byl jediný intelektuální rámec nabízející jasnou alternativu k rasismu, který Heinlein kritizoval.
Mnohé z těchto sociologických a psychologických teorií bylo kritizováno, opuštěno, nebo masivně přepracováno během posledních padesáti let. Z tohoto pohledu se dnes mnohé aspekty Heinleinovy tvorby jeví některým čtenářům jako naivní a zastaralé. Kritici například poznamenávají, že „Korzybski je dnes považován za cvoka“.
[editovat] Politika
Mohlo by se zdát, že Heinleinova díla divoce oscilují napříč celým politickým spektrem. Jeho první román, For Us, the Living, pozůstává z větší části z obhajoby systému společenského úvěru a raná povídka Misfit je o organizaci podobné Rooseveltovým „Civilian Conservation Corps“ přenesené do vesmíru. Cizinec v cizí zemi byl přivítán kulturou hippie, Cesta slávy může být vnímána jako dílo protiválečné, zatímco Hvězdná pěchota jako propagace armády. Až za slunce západ plout, vydaný za Reagana, je pravicové dílo se sympaticky vykreslenou hlavní postavou, která mluví o ilegálních přistěhovalcích jako o „wetbacks“ (americký výraz pro ilegální mexické imigranty, kteří přeplavali Rio Grande). V jiném případě mluví sympatická postava o homosexuálech jako o „the poor in-betweeners“ (doslova „chudáci stojíci mezi (pohlavími)“). Tato poznámka dokázala rozzlobil i Heinleinova známého obdivovatele Spidera Robinsona.
V Heinleinových politických názorech však existují také směry, které zůstávají pozoruhodně neměnné. Byl silně oddaný liberální myšlence o svobodě jednotlivce, což nejjasněji vyjádřil v románě Měsíc je drsná milenka, považovaném někdy za jeho nejlepší. Už jeho první romány pro mládež obsahovaly silné antiautoritářské poselství, jako například v Hvězdné lodi Galileo, kde skupina chlapců odstartuje ke kosmickému letu navzdory soudnímu předběžnému opatření. V románu Měsíc je drsná milenka je nespravedlivá vláda Luny označovaná prostě jako „Authority“ (anglicky: autorita, úřad), což může odkazovat na zlo „autorit“ nejen v tomto románě.
Na rozdíl od americké „Křesťanské pravice“ je Heinlein proti jakémukoli zasáhování náboženskví do politiky a do organizovaného náboženství se patřičně obul ve svém románu Job a trochu lehčeji také v Cizinec v cizí zemi. Jeho „historie budoucnosti“ (Jestli to takhle půjde dál) obsahuje období nazvané Mezivládí, ve kterém se náboženský fanatik stává prezidentem Spojených států. Pozitivní obraz armády (Mezi planetami, Rudá planeta) většinou zdůrazňuje individuální činy dobrovolníků v duchu Minutemanů (dobrovolníků z americké války za nezávislost), zatímco armáda jako prodloužená ruka vlády je zobrazená s notnou dávkou skepse (Dost času na lásku, Cesta slávy).
Navzdory své práci v socialistických hnutích EPIC a za „společenský úvěr“ byl Heinlein přesvědčeným antikomunistou. V třicátých letech totiž nebyl žádný rozpor mezi tím být socialistou a být antikomunistou. Mezi jeho publicistickými texty se nachází také antikomunistická polemika Who are the heirs of Patrick Henry? a články jako „Pravda“ means „Truth“ a Inside Intourist, kde popisuje svou návštěvu SSSR, obsahující rady pro západní čtenáře, jak se vyhnout úřednímu dohledu během cesty. V románu Měsíc je drsná milenka popisuje Heinlein strukturu podzemního hnutí navrženou tak, že ji lze jen těžko rozbít. Má se za to, že to byl návod pro sovětské občany nespokojené s komunistickým režimem, jak proti němu připravit revoluci.
Mnohé Heinleinovy příběhy podávají pohled na svět srovnatelný s Marxem: společenské struktury jsou určované materiálním prostředím. Je však patrně lepší porovnávat Heinleina s Turnerovou tezí „hraniční oblasti“ ("frontier thesis"). V Rudé planetě spojuje pokusy o omezení práva nosit zbraň a zvýšením hustoty obyvatel Marsu. (Na žádost vydavatele byla tato diskuse z původního vydání vypuštěna.) V románě Farmer in the Sky způsobilo přelidnění hlad na Zemi, osídlení Ganymedu však nakonec zajistilo přežití lidstva jako druhu. Jedna z postav ke konci knihy podotýká, že matematická logika Malthusianismu ukazuje neodvratnou katastrofu na domovské planetě. V Dost času na lásku vznášejí farmáři požadavky na banu Lazaruse Longa, které Heinlein vykresluje jako nevyhnutelný sklon pionýrské společnosti vyvynout se ve společnost lidnatější, ale také dekadentnější a méně svobodnou. Tato epizoda je zajímavým příkladem Heinleinova sklonu vidět dějiny (na rozdíl od Marxe) jako cyklické a nikoli progresivní. Příkladem může být opět Měsíc je drsná milenka, kde po úspěšné revoluci čelí nová vláda snahám členů zákonodárného shromáždění vydat zákony omezující osobní život i přes veškerou snahu jednoho z hrdinů označujícího se za „racionálního anarchistu“.
Heinlein vyrůstal v období rasové segregace a psal v době největšího rozmachu hnutí za občanská práva (civil rights movement). V některých jeho pracech hrály rasy důležitou úlohu. Najnápadnějším příkladem je román Farnhamův únik, kde bělošská rodina cestuje do budoucnosti. V této budoucnosti jsou běloši otroky černošských pánů. Heinlein si často vychutnal útok na rasové předsudky svých čtenářů tím, že vykreslil silného a sympatického hrdinu, aby vzápětí odhalil jeho africký původ. Takto postupoval například v románech Kočka, která prochází zdí a Friday. První vzpomínaný román původně měl původně podle obálky bílou kůži, ačkoli podle knihy je jasně černoch. Totéž platí pro hrdinku Friday ze stejnojmenného díla. Měsíc je drsná milenka zmínku o incidentu, kdy hrdina navštíví jih Spojených států a je zatčený za nesprávný původ. Také v Podkayne of Mars jsou poznámky o rasových předsudcích vůči hlavní postavě. V kontextu science fiction před rokem 1960 je zastoupení „černochů“ velmi novátorské, v soudobých sci-fi dílech se vyskytovala častěji zelená pokožka, než hnědá. Heinlein napadal rasismus opravdu často, například v Expanded Universe. Asijské civizace však jsou často v jeho dílech zobrazovány v negaticním světle – například v Šesté koloně, kde se Američané brání brání invazi pomocí záření zabíjejícího jen lidi s asijskou krví (tento prvek vnutil Heinleinovi John W. Campbell, jeho vydavatel, a autor sám z toho byl poněkud v rozpacích). Také Tunel do nebes a Farmer in the Sky obsahují negativní popis přelidnění v Asii. Zdá se však, že tyto negativní popisy nepramení z rasistických předsudků, ale spíše z jeho odporu ke komunistické Číně.
Dvojník, Rudá planeta a Cizinec v cizí zemi se zabývají tématy tolerance a pochopení mezi lidmi a Marťany. Další příběhy, jako Jerry byl mužem, Hvězdný Lummox a Rudá planeta, popisují nelidské (nikoli v negativním smyslu) tvory chybně posuzované jako méněcennější než lidé. Předpokládalo se, že silně hierarchizovaní Arachnidé z Hvězdné pěchoty představovali právě Číňany nebo Japonce. Heinlein však toto dílo napsal jako reakci na jednostranné zastavení jaderných testů Spojenými státy a tak se zdá pravděpodobnější, že „brouci“ představují prostě komunismus. Tato metafora je ještě očividnější v případě „slimáků“ z románu Vládci loutek. Problémem při chápání mimozemšťanů jako uměleckých představitelů lidských ras je v tom, že Heinleinovi mimozemšťané obecně obývají zcela jiný mentální svět než lidé. Například v románě Metuzalémovy děti nacházejí cestovatelé dvě mimozemské rasy: Jockaiřané jsou vlastně vnímající domácí zvířata sloužící jiným, téměř božským tvorům. V jeho prvních románech pro dospívající jsou Marťané a Venušané zobrazení jako staré, moudré rasy, které se jen zřídka „uráčí“ zapojit se do záležitostí lidí.
[editovat] Boj za sebeurčení
Jedním z Heinleinových nejčastějších témat je vzpoura proti zkorumpovaným, podlým utlačovatelům. Najdeme ji například v těchto dílech:
- V Měsíc je drsná milenka se obyvatelé trestanecké kolonie na Měsíci s pomocí oživlého počítače vzbouří proti vládě Správce kolonie
- Kolonisté na Venuši se odtrhnou od Země v 'Mezi planetami
- Studentská rebelie na Marsu v románu Rudá planeta
- Tajná armáda svrhne náboženskou diktaturu v novele Jestli to takhle půjde dál
- Vědci odrazí asijskou invazi v Šesté koloně
- Mládež a mutanti se postaví proti zaběhanému systému v Sirotcích oblohy
I přes svou víru v individualismus zobrazuje Heinlein ve svých dílech pro dospělé jak utlačované, tak i utlačovatele s určitou nejednoznačností. Například v románech Hvězdný Lummox a Cesta slávy jsou monarchové zachyceni převážně pozitivně. V jiném díle – Měsíc je drsná milenka – je předrevoluční společnost na Luně popsána jako anarchistická nebo libertariánská utopie, pouze předpovědi ekonomické katastrofy přivedou tuto společnost na pokraj revoluce, po které se ukazují temné stránky republikánského zřízení. Romány jako Cizinec v cizí zemi a Friday se zase zaměřují nikoli na střet mezi jedincem a vládou, ale spíše na střet jedince se společností a jejími zvyklostmi. Pro autora typickým je tedy boj za sebeurčení spíše ze strany jednoho konkrétního člověka než celých národů.
[editovat] Vliv
Společně s Isaacem Asimovem a Arthurem C. Clarkem je Heinlein považován za jednoho ze tří mistrů science fiction působících v Zlatém věku SF, spojených s Johnem W. Campbellem a jeho magazínem Astounding Science Fiction. V padesátých letech byl prvním autorem, který vynesl science fiction z málo placeného a nepříliš ceněného ghetta pulpové literatury.
Heinlein je klíčovou osobou vzniku science fiction sociálního zaměření. Byl to právě on kdo do svých děl poprvé použil témata politiky a sexuality, které se ve space operách, psaných do té doby, nevyskytovaly. V reakci na tento trend se hard science fiction oddělil jako samostatný podžánr v rámci sci-fi. Vzhledem k Heinleinovým rozsáhlým znalostem techniky a vědeckému přístupu je autor považován také za důležitou postavu hard SF. Heinlein dostal pětkrát cenu Nebula Award a sedmkrát Hugo Award.
Několik slov vymyšlených Heinleinem se dostalo i do obecné angličtiny — například: waldo, TANSTAAFL (v českém překladu nejízda - není jídlo zdarma) a grok(ovat). Díky jeho knihám se pro veřejnost staly vesmírné cesty reálnou možností. Ve svých příbězích pro Saturday Evening Post dal vesmírným cestám faktický základ. Mnozí američtí astronauti vyrostli na Heinleinových románech pro mladé, během letu Apolla 15 bylo citováno z básně Zelené pahorky Země. Jeho jméno bylo také dáno kráteru na Marsu. Také spolukomentoval přistání Neila Armstronga na Měsíci.
[editovat] Bibliografie
[editovat] První romány
- For Us, The Living: A Comedy of Customs, 1939
- Metuzalémovy děti, AND Classic, 1994, ISBN 80-85782-11-1 (Methuselah's Children, 1941)
- Beyond This Horizon, 1942
- Hvězdná loď Galileo, Banshies, 2004, ISBN 80-86456-17-X (Rocket Ship Galileo, 1947)
- Hvězdný kadet, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-72-3 (Space Cadet, 1948)
- Red Planet, 1949
- Sixth Column aka The Day After Tomorrow, 1949
- Farmer in the Sky, 1950 - Retro Hugo Award (1951)
- Between Planets, 1951
- The Rolling Stones aka Space Family Stone, 1952
- Vládci loutek, AG Kult, 1992, ISBN 80-901035-7-X (The Puppet Masters, 1951)
- Dvojník, in Únos na Mars, 1970 (Double Star, 1956) - Hugo Award (1956)
- Starman Jones, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-63-4 (Starman Jones, 1953)
- Hvězdný Lummox, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-80-4 (The Star Beast, 1954)
- Tunel do nebes, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-70-7 (Tunnel in the Sky, 1955)
- Time for the Stars, 1956
- Občan galaxie, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-66-9 (Citizen of the Galaxy, 1957)
- Dveře do léta, Laser-books, 1995, ISBN 80-7193-001-6 (The Door into Summer, 1957)
- Vezmi si skafandr a běž, AND Classic, 1997, ISBN 80-85782-97 (Have Space Suit—Will Travel, 1958)
- Hvězdná pěchota, AND Classic, 1995, ISBN 80-85782-22-7 (Starship Troopers, 1959) - Hugo Award (1960)
[editovat] Romány vrcholného období
- Cizinec v cizí zemi, AND Classic, 1994, ISBN 80-85782-17-0 (Stranger in a Strange Land, 1961) - Hugo Award (1962)
- Podkayne of Mars, 1963
- Cesta slávy, Laser-books, 1992, ISBN 80-85601-21-4 (Glory Road, 1963)
- Farnhamův únik, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-85-5 (Farnham's Freehold, 1965)
- Měsíc je drsná milenka, AND Classic, 1994, ISBN 80-85782-12-X (The Moon is a Harsh Mistress, 1966) - Hugo Award (1967)
- I Will Fear No Evil, 1970
- Dost času na lásku, AND Classic, 1995, ISBN 80-85782-28-6 (Time Enough For Love, 1973)
[editovat] Pozdní romány
- Číslo bestie, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-71-5 (The Number of the Beast, 1980)
- Friday, AG Cult, 1992, ISBN 80-901035-6-1 (Friday, 1982)
- Job (Job: A Comedy of Justice, 1984)
- Kočka, která prochází zdí, AND Classic, 1995, ISBN 80-85782-21-9 (The Cat Who Walks Through Walls, 1985)
- Až za slunce západ plout, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-78-2 (To Sail Beyond the Sunset, 1987)
[editovat] Povídky z "historie budoucnosti"
- Linie života (Life-Line, 1939)
- Černá ovce (Misfit, 1939)
- Musejí být v chodu (The Roads Must Roll!, 1940)
- Rekviem (Requiem, 1940)
- Jestli to takhle půjde dál, (If This Goes On…, 1940)
- Exil (Coventry, 1940)
- Občas to někde bouchne (Blowups Happen, 1940)
- Universe, 1941
- Methuselah's Children, 1941
- Logika impéria (Logic of Empire, 1941)
- Kosmický šofér (Space Jockey, 1947)
- Je nádherné být zase doma (It's Great to Be Back!, 1947)
- Zelené pahorky Země (The Green Hills of Earth, 1947)
- Muka ve vesmíru (Ordeal in Space, 1948)
- Dlouhá hlídka (The Long Watch, 1948)
- Nepříjemné posezení (Gentlemen, Be Seated, 1948)
- Černé díry Luny (The Black Pits of Luna, 1948)
- Dalila a vesmírný montér (Delilah and the Space Rigger, 1949)
- Muž, který prodal měsíc (The Man Who Sold the Moon, 1951) - získala Hugo Award
[editovat] Jiné povídky
- Waldo, 1940
- They, 1941
- …postavil si domeček, v tom domečku ..., in Vlak do pekla, 1976 (—And He Built a Crooked House—, 1941)
- By His Bootstraps, 1941
- Venčíme také psy (We Also Walk Dogs, 1941)
- Lost Legacy, 1941
- Elsewhen, 1941
- The Unpleasant Profession of Jonathan Hoag, 1942
- Magic, Inc., 1942
- Jerry Was a Man, 1947
- Our Fair City, 1948
- Gulf, 1949
- Hrozba ze Země (The Menace From Earth, 1957)
- The Man Who Traveled in Elephants, 1957
- —All You Zombies—, 1959
- Světlomet (Searchlight, 1962)
[editovat] Sbírky povídek
- The Man Who Sold the Moon, 1950
- Waldo & Magic, Inc., 1950
- The Green Hills of Earth, 1951
- Sirotci oblohy, Návrat, 1993, ISBN 80-85432-75-7 (Orphans of the Sky, 1951)
- Assignment in Eternity, 1953
- Revolt in 2100, 1953
- The Robert Heinlein Omnibus, 1958
- The Menace from Earth, 1959
- The Unpleasant Profession of Jonathan Hoag, 1959
- Three by Heinlein, 1965
- A Robert Heinlein Omnibus, 1966
- The Worlds of Robert A. Heinlein, 1966
- Minulost napříč budoucností, AND Classic, 1996, ISBN 80-85782-61-8 (The Past Through Tomorrow, 1967)
- The Best of Robert A. Heinlein, 1973
- Expanded Universe, 1980
- A Heinlein Trio, 1980
- The Fantasies of Robert A. Heinlein, 1999
[editovat] Non-fiction
- Grumbles from the Grave, 1989
- Take Back Your Government: A Practical Handbook for the Private Citizen, 1992
- Tramp Royale, 1992
[editovat] Spin-off
- The Notebooks of Lazarus Long, 1978 - iluminoval D.F Vassallo
- Fate's Trick, 1988 - Matt Costello
- Requiem: New Collected Works by Robert A. Heinlein and Tributes to the Grand Master, 1992
[editovat] Filmy
- Destination Moon (1950) - podle knihy Rocket Ship Galileo, scénář, technický poradce, film získal Retro Hugo Award IMDb
- Tom Corbett, Space Cadet (1950) - podle knihy Vesmírný kadet IMDb
- Project Moon Base (1953) IMDb
- The Brain Eaters (1959) - podle knihy Vládci loutek IMDb
- Red Planet (1994) - TV mini-seriál podle knihy Red Planet IMDb
- Vládci loutek (1994) - podle knihy IMDb
- Starship Troopers (1997) - film Paula Verhoevena podle knihy Hvězdná pěchota IMDb
[editovat] Ocenění
- Cena Hugo (4 + 2 retro)
- Cena Nebula
- 1975 – SFWA Velmistr žánru sci-fi
- Cena Locus (2 + 2 all-time poll)
- Prometheus (6)
- Seiun (1)
- 1978 – I Will Fear No Evil
[editovat] Literatura
- Neff, O., Olša, J.: Encyklopedie literatury science fiction. AFSF a H&H, Praha 1995. ISBN 80-85390-33-7
[editovat] Externí odkazy
- Heinlein Society - anglicky
- Životopis na SciFiworldu
- Robert Anson Heinlein - Stručná bibliografie: originální názvy a první českých vydání
- Přehled ocenění na The Locus Index to SF Awards - anglicky
