Metafyzika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Metafyzika (z řeckého μετὰ τὰ φύσικα meta ta fysika to, co je za fyzickým) je filozofická disciplína, která se zabývá původem, podstatou a účelem jsoucna, a také nejvyšším Jsoucnem - Bohem (přirozená teologie). Metafyzika se klade do protikladu přírodním vědám. Nezabývá se přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd.

[editovat] Původ slova

Pojem metafyzika pochází z označení části Aristotelových spisů, které se nacházejí za spisy o přírodě (tzv. Fyzikami) a které se zabývaly duchovními a nehmotnými skutečnostmi. Svitky těchto spisů byly totiž ve starověkých knihovnách uchovávány za těmito Fyzikami.

Později se metafyzika vyvinula v obecné označení nauky o nejvyšším Jsoucnu. Metafyzika ale není zkoumáním Boha, nýbrž součástí jejího zkoumání jsoucna je zvláště u klasických filozofů také otázka po Bohu z hlediska jsoucna a bytí. Marxismus užívá pojmu metafyzika v opaku k dialektice.

[editovat] Dělení metafyziky

V klasickém třídění filozofické systematiky Christiana Wolffa se metafyzika jako taková dělí následovně:

obecná metafyzika (metaphysica generalis) neboli ontologie, která se zabývá jsoucnem jako takovým
speciální metafyzika (metaphysica specialis), která se zabývá nehmotnými skutečnostmi:
- přirozená teologie se zabývá Bohem coby nejvyšším Jsoucnem,
- přirozená psychologie se zabývá duší,
- kosmologie se zabývá světem, jeho původem a účelem.

[editovat] Kritika metafyziky

Metafyzice bývá vyčítáno nejasné vymezení, složitá výstavba pojmů a nedostatek dokazatelnosti jejích závěrů. Mezi kritiky metafyziky patří Immanuel Kant, filozofové Vídeňského kroužku a mnoho představitelů empirismu.