Kozáci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kozáci byli původně uprchlí ruští a ukrajinští nevolníci a dezertovaní Tataři, kteří zakládali od 15. století v jihoruské stepi vlastní osady a komunity, jež se musely bránit proti častým přepadům asijských nomádů. Do 18. století byli zčásti nezávislí na ruském carovi. Později byli začleněni do ruské armády jako volné jízdní jednotky.
Hlavní oblasti kozáckého osídlení byl Ural, povodí Donu a Dněpru.
Tradičně byli kozáci hierarchicky podřízeni atamanům.
Uralští a orenburští kozáci se rozhodující mírou podíleli na kolonizaci Sibiře. Název kozák se odvozuje od tatarského slova kazak, což znamená „svobodný válečník“ nebo „bandita“. Kozáci nevznikli z uprchlých nevolníků. To je dávno překonaná teorie sovětských historiků. Vznikli především z kočovných kmenů polovců, pečeněgů, skythů a dalších. Původní osídlení kozáků bylo v povodí Donu a odtud se kozáci dále šířili směrem na východ. Kozáci připojili k Rusku Sibiř a dále pak Aljašku a vytvořili pak 17 dalších kozáckých vojsk. Nejznámější jsou Těrské, Zabajkalské, Semirečenské, Ussuriské, Astrachanské, Azovské atd. Kubánští kozáci pocházejí z Ukrajiny, kde se usídlili na Dněperském ostrově Chortica a odtud byli carevnou Kateřinou Velikou přesídleni na Kubáň aby se tak zabránilo neustálým potyčkám s Poláky. Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Proto komunistický režim podnikl vůči kozákům genocidu a převážná většina kozáků byla zastřelena, internována nebo alespoň přesídlena do vyhnanství.
