Indukčnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Indukčnost je fyzikální veličina, vyjadřující velikost magnetického indukčního toku kolem cívky při jednotkovém elektrickém proudu (1 A) procházejícím cívkou (též indukčnost je konstanta úměrnosti mezi magnetickým indukčním tokem a elektrickým proudem, který tento tok vyvolal).

Indukčnost je jedna ze základních charakteristik cívky - vyjadřuje schopnost cívky změnit elektrickou energii na energii magnetického pole. Čím větší je indukčnost cívky, tím silnější magnetické pole kolem cívky vznikne při stejné velikosti elektrického proudu procházejícího cívkou.

Indukčnost cívky lze ovlivnit počtem závitů, rozměry a tvarem cívky a prostředím kolem cívky - zvláště vložením jádra do cívky. Cívka s větším počtem závitů má větší indukčnost, cívka s jádrem má větší indukčnost než cívka bez jádra. Indukčnost závisí také na tvaru jádra - uzavřené jádro významně zvětšuje indukčnost.

Speciálním případem indukčnosti je vzájemná indukčnost dvou cívek.

Symbol veličiny: L

Základní jednotka: henry, značka jednotky: H (prochází-li cívkou s indukčností 1 H elektrický proud 1 A, vznikne kolem cívky magnetický indukční tok 1 T)

Další jednotky: milihenry, 1 mH = 10^-3 H

mikrohenry, 1μH = 10^-6 H

Výpočet:

z definice

$L = \frac {\Phi}{I}$ , kde Φ je magnetický indukční tok, I je elektrický proud

z geometrických vlastností cívky

L = μ n 2 l S

, kde μ je permeabilita prostředí, n je počet závitů cívky na jednotku délky, l je délka cívky, S je obsah průřezu cívky (vztah platí pro cívku, jejíž délka je mnohem větší než poloměr (solenoid), při zanedbání rozptylu magnetického pole na krajích cívky)

Použití indukčnosti: