Biřmování
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biřmování (z latinského firmatio posílení) je jednou ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné a anglikánské církve.
Biřmování je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává jako dar Ducha svatého. Biřmování je spolu se křtem a eucharistií jednou z iniciačních svátostí. Spolu se křtem a svátostí svěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér).
Dar Ducha svatého Ježíš přislíbil svým učedníkům (Jan 14) a první zmínka o modlitbě za Ducha svatého se nachází ve Skutcích apoštolů (8,14–17):
- Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
V pravoslavných východních církvích se biřmování, které se zde nazývá myropomazáním (řecky μύρον myron pomazání) uděluje zároveň se křtem, a to i u malých dětí. Obvyklým udělovatelem této svátosti je ve východních církvích kněz a používá svaté myro posvěcení biskupem. Myropomazání je zde přijímáno jako dar Ducha Svatého.
V západní církvi se biřmování také v případě dospělého uděluje spolu se křtem (zde je obvyklým udělovatelem také kněz), avšak pokud jsou křtěny malé děti, je zvykem je biřmovat až ve starším věku (obvykle od 12 let); v tomto případě biřmuje biskup.
Jak pro katolickou církev, tak pro pravoslaví je důležité, aby biřmování uděloval člověk vysvěcený biskupem s apoštolskou posloupností. Katolická církev tak např. neuznává konfirmace udělené u protestantských církví.
