Ignác z Antiochie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignác z Antiochie (též Ignatios), zvaný Theoforos, tj. nositel Boha, († asi 107 v Římě) byl po sv. Petru a Euodiovi třetím biskupem města Antiochie.
Podle Eusebiových Církevních dějin (II,2,22) nastoupil Ignatios po Euodiovi kolem roku 68. Theodorétos z Kyrrhu (Dial. immutab. I,4,33a) tvrdí, že Ignatia ustanovil na biskupský stolec přímo apoštol Petr. Sám Ignatios byl nejspíše učedníkem apoštolů Petra a Jana. Sedm listů, které sepsal při své cestě do Říma, kde měl podstoupit mučednickou smrt, tvoří velmi zásadní korpus svědectví o životě a teologii rané církve na přelomu 1. a 2. století. To Ignatia řadí mezi apoštolské Otce a je považován za světce jak katolickou církví (svátek 1. února), tak církví pravoslavnou (svátek 20. prosince).
Obsah |
[editovat] Ignatiovo mučednictví
Zásadním momentem v Ignatiově životě se stalo jeho zatčení římskými úřady. Ty doufaly, že jeho exemplární poprava¨předejde dalšímu šíření křesťanství. Ve svých listech však Ignatios povzbuzoval jednotlivé církevní obce -- list napsal církvím v Efesu, Magnesii, Tralles, Filadelfii, Smyrně a Římě a též smyrnenskému biskupu Polykarpovi.
- Od Sýrie až do Říma na zemi i na moři, ve dne v noci bojuji se zvěří. Jsem připoután k deseti leopardům, k vojenskému oddílu. Tito vojáci, přesto že dostávají dary, chovají se ještě hůře. Jejich bezpráví je pro mne školou, ale tím nejsem ospravedlněn. (List Římanům, 5,1)
Sporné zprávy o Ignatiově zatčení zaznamenává pochybné Martyrium Ignatii, které se vydává za očitého svědka, které měli sepsat Ignatiovi společníci, Filón z Kilíkie, jáhen v Tarsu a Syřan Rheus Agathopos. Martyrium zaznamenává mj. setkání Ignatia s císařem Traianem v Antiochii a popis jeho dlouhé cesty do Říma.
Po Ignatiově mučedníctví ve Flaviovském amfiteátru byly jeho ostatky přeneseny zpět do Antiochie a nejprve pohřbeny vně hradeb, aby je císař Theodosios II. přenesl do chrámu bohyně Tyché, který byl proměněn v křesťanský chrám zasvěcený Ignatiovi. V roce 637 byly jeho ostatky přeneseny do baziliky San Clemente v Římě.
[editovat] Význam Ignatiových listů
Ignatiovy listy jsou významným svědectvím o vývoji křesťanské teologie. Nemají žádný propracovaný plán, vždyť byly sepsány ve spěchu. Ignatius je prvním křesťanským spisovatelem, který klade velký důraz na loajalitu vůči biskupovi, jenž je tím, kdo řídí církev v daném městě. Jedná se tedy o velmi výrazné a rané svědectví o monoepiskopátu. Ignatius zdůrazňuje hodnotu eucharistie, kterou nazývá „lékem nesmrtelnosti“.
Velmi silná slova o Ignatiově touze zemřít mučednickou smrtí nejsou nijak zvláštní, ale odpovídají Ignatiově představě, že spása je vysvobozením z moci smrti a strachu z ní. Vyhnout se mučednictví a zaleknout se smrti by pro něj znamenalo navrátit se zpět do její moci.
[editovat] Pochybné listy
V 5. století byla sbírka Ignatiových listů rozšířena o sporné listy, které měly posloužit ve žhavých teologických diskusích oné doby. Textová kritika se zasloužila o opětné očištění původního textu.
[editovat] Související odkazy
[editovat] Externí odkazy
- Fatym: sbírka Ignatiových listů
