Exodus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Exodus neboli 2. kniha Mojžíšova je druhou z knih Starého zákona. Název Exodus pochází z řeckého slova exodos znamenajícího vyjití, čímž se vyjadřuje hlavní obsah knihy, totiž události okolo vyjití Izraelitů z Egypta a začátek jejich putování pouští na cestě do zaslíbené země. Tento název se objevuje již v Septuagintě. Židé tuto knihu nazývají tradičně podle jejích prvních slov שמות Š^emót („Jména“). Exodus je součástí Tóry (tj. Pentateuchu neboli Pěti knih Mojžíšových).

[editovat] Obsah knihy

Kniha Exodus se skládá ze dvou velkých částí. První (kap. 1–18) jsou výpravné a pojednávají o útisku Izraelitů v Egyptě, o jejich vysvobození Bohem skrze Mojžíše, o přechodu Rudým mořem a o první části putování pouští. Druhá část (kap. 19–40) se zabývají pobytem Izraele pod horou Sinaj a zákony, které tam Izrael obdržel (tato sinajská perikopa prochází celou knihou Leviticus a končí až 10. kapitolou knihy Numeri).

[editovat] Vyjití z Egypta (1–18)

Tato část obsahuje popis konstitutivních událostí izraelského národa. Bylo to zde, kdy si podle biblického podání a chápání i pozdějších biblických knih Bůh z izraelského lidu učinil „svůj lid“ a kdy začal plnit přísliby patriarchům. Spadají sem velmi známé příběhy o Mojžíšově narození, o tom, jak byl vložen do rákosového košíku a vyloven faraonovou dcerou, o snaze Mojžíše přesvědčit faraona, aby propustil izraelský lid, o deseti egyptských ranách, kterými Bůh Egypt stíhal, o pesachové večeři (s ustanovením svátku Pesachu neboli Velikonoc), pobití všech prvorozených v zemi a vyjití z Egypta, o přechodu Rudým mořem suchou nohou. V první části putování pouští směrem k hoře Sinaj se vypráví o zázračném seslání many a křepelek nebo o vytrysknutí vody ze skály pro žíznící a reptající lid.

[editovat] Putování pouští a hora Sínaj (19–40)

Stěžejními událostmi druhé části Exodu je příchod k hoře Sínaj a dar zákona. Mojžíš vystupuje k Bohu na horu, kde dostává tzv. desky zákona. Ty obsahují kromě první verze desatera (Ex 20) i tzv. Knihu smlouvy (Ex 20,22–23,33) a řadu zákonů týkajících se stavby stánku úmluvy.

Vyprávění o událostech pod horou Sínaj obsahuje také známou epizodu o nevěře Izraelitů, kdy si Izraelité pod vedením Áróna ulili zlaté tele a klaněli se mu jako svému Bohu. Po tomto porušení smlouvy (velmi podobném události za prvního izraelského krále Jeroboáma I. na přelomu 10. a 9. století, viz 1 Král. 12,25-30) Mojžíš rozbíjí desky zákona. Lid je potrestán, Mojžíš znovu vystupuje na horu, dostává nový opis zákona a smlouva mezi Bohem a Izraelem je obnovena. Exodus končí vyprávěním o vybudování přenosné svatyně podle božích příkazů.

[editovat] Historicita a vznik knihy

Hlavní článek viz Teorie vzniku Pentateuchu.

Tradice připisuje autorství knihy Mojžíšovi.

V knize Exodus najdeme několik samostatných bloků. Události popisované v prvním bloku (1–18) obsahují často mnoho lidových prvků, jejichž původ můžeme někdy částečně vystopovat, např. motiv ohrožení narozeného Mojžíše kopíruje legendu o asyrském panovníku Sargonovi I., popisování egytpských ran je pravděpodobně bohatým rozvinutím motivu Božího soudu nad pohanskými národy (nebo i nad samotným Izraelem, viz Am 4,6n.). Jedná se o rozvinutí starých tradic, jejichž jádro se zakládá na skutečných událostech, i když je dnes již těžké povahu a rozměr těchto událostí rozpoznat.

Druhý samostatný blok putování pouští, který po sinajské perikopě pokračuje v druhé polovině knihy Numeri, obsahuje vyprávění často stará. Staré jsou především úryvky týkající se oázy Kádeše, které obsahují prvky legislativního uspořádání a konkurují tedy sínajské smouvě. Kádešská tradice obdržení zákona či jeho vyhlášení je pravděpodobně starší než sínajská, avšak v rámci biblického vyprávění ustoupila do pozadí.

Třetí samostatný blok je celá sínajská perikopa (Ex 19–Num 10,10). Ta sestává především z textů Kněžského kodexu (P) a několika textů Deuteronomisty (D), obsahuje však i materiály starší a nezávislé, např. Knihu smlouvy. Pramenu P se připisují především vyprávění o teofanii a kultovní zákony pojednávající o stavbě a vybavení stánku (které odpovídá stavbě a vybavení druhého jeruzalémského chrámu), pramenu D pak desatero a vyprávění o porušení a obnovení smlouvy.

[editovat] Teologie knihy

V Exodu existují dvě stěžejní události, kolem nichž rotuje vše ostatní: vyjití z Egypta a smlouva na Sínaji.

Vyjití z Egypta se koncentruje do vyprávění o pesachové večeři, jejíž vyprávění je popisováno tak, aby zdůraznilo boží milost a moc, jeho zásah ve prospěch svého lidu a také aby osvětlilo stávající slavení velikonočního svátku, který se od té doby slaví. Pesach a vyvedení Izraele z Egypta, se pro židovství stalo jednou ze ztěžejních událostí dějin. Jeho pravidelná každoroční památka má za úkol připomínat velké boží skutky, které vykonal pro svůj lid, a vlít naději, že Bůh svůj lid neopustí a i nadále se bude o svůj lid starat a bude pro něj konat podobné zásahy.

Smlouva na hoře Sínaj a dar zákona je cílem vyjití z Egypta. Je to zde, kde pod dojmem velkých božích zásahů lid přijímá Hospodinovu svrchovanost a zavazuje se jej ctít jako svého jediného Boha. V tomto smyslu je to právě zde, kde „vzniká“ vyvolený boží národ, neboť právě zde se z něj stává boží lid. Kromě toho to bylo zde, kde Izrael dostal zákon, který řídil a stále řídí jeho každodenní život.

[editovat] Související odkazy

• Bible
• Tóra
• Otrokářství#Otroctví ve starověkém Izraeli

[editovat] Externí odkazy

• Český ekumenický překlad
• Řecká verze Exodu (Septuaginta)