Andrej Anastasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Andrej Anastasov (* 7. února 1973), známý také jako Andrew, je bývalý redaktor časopisu Excalibur, zakladatel časopisu Score a spoluprovozovatel prvního escort servisu v České republice.

Anastasov působil v devadesátých letech jako redaktor časopisu o počítačových hrách Excalibur, z něhož později v lednu 1994 odešel spolu s Janem Eislerem kvůli neshodám s jeho vydavatelem Martinem Ludvíkem, založil časopis Score, které existuje dodnes. Právě ve Score v polovině devadesátých let byla jeho proslulost a oblíbenost patrně největší. Za dosud ne úplně vyjasněných okolností ze Score spolu s Janem Eislerem odešli a oba dva se pustili do nového byznysu – založili první internetový escort servis u nás. Jeho poslední projekt je zatím zřejmě výdělečný, i když by ho oba nejraději výhodně prodali^[1].

[editovat] Anastasov a herní periodika

Život Andreje je po opuštění Excaliburu plně spjat s časopisem Score. Rozjezd Score byl daleko hladší, než rozjezd jeho předchůdce, Excaliburu. Redaktoři již měli potřebné zkušenosti a tak již po prvních číslech se úroveň časopisu dostala dostatečně vysoko. Andrej recenzoval zejména adventury, RPG a dungeony, méně již akční hry a touto dobou již vymírající plošinovky.

Počítačové hraní bylo uprostřed devadesátých let stále okrajovou záležitostí. Komunita počítačových hráčů byla malá a pocit sounáležitosti v ní byl velmi silný. Andrew a Jan "ICE" Eisler a tehdejší Score byli ikonami. Andrej byl vnímán jako polobůh, patron všech pařanů.

Andrej nebyl od počátku šéfredaktorem nového časopisu. Přibližně v době vydání DOOMu dochází ke změně stylu a Score, nyní od čísla 31 pod vedením Andreje, dostává temnější nádech, i když se za tím jedná o nadsázku a recesi. Nový Andrejův styl se líbil a počet jeho příznivců rostl. Andrej především umí psát a jeho články, ať už recenze nebo úvahy, se líbily i lidem, kteří doma neměli počítač.

Ovšem ani s vedením Art Consulting, vydavateli Score – Oldřichem Hejtmánkem a zejména Miroslavem Elfmarkem, si Andrej příliš nerozumněl. Na čas ze Score (č. 50 - 58) odešel, nakonec se ale vrátil a pokračoval dále v práci pro časopis.

Postupně docházelo k růstu počtu počítačových hráčů, ve světě začal vznikat opravdový herní průmysl a doma sílila konkurence, zejména časopis Level. Co se ke konci devadesátých let ve Score dělo, těžko říct, ale jednoho dne v první polovině roku 1999 byl Andrej z časopisu vyhozen. Ač toto zřejmě nepřekvapilo informované lidi ^[2] , čtenáři a jeho příznivci obecně byli šokováni. Andrej byl obviněn z recenzování betaverzí a pirátských kopií, z porušování smluv s distributory (zveřejnění dem na CD přez výslovný zákaz), z porušování dohod (zejména co se týká obálky časopisu), z úplatkářství a z podrazáctví ^[3] .

Nakonec odešel do Levelu, pro který chvíli psal recenze, pak se ale úplně stáhl ze světa počítačových her. Se čtenáři se rozloučil na Bonuswebu, kde poskytl online rozhovor^[4] a kde se prostřednictvím článků střetl se svými odpůrci ve snaze očistit své jméno^[5].
Historie ukázala, že následující vedení časopisu bylo přinejmenším neschopné, ne-li hůř^[6].

Nyní se zdá, že mu nic nechybí a že je spokojený se svým současným byznysem^[1].

[editovat] Konec mýtu

V době, kdy Score bylo na vrcholu, nebyl důvod někde hledat chyby. Ale později lidé Andrejovi vytýkali, že některé jeho recenze, ač brilantně napsané, neposkytují dostatek objektivních informací o recenzované hře ^[7]. Jeho další slabostí byla zřejmě příliš silná náklonnost k penězům, kterým dal podle svých vlastních slov přednost před podílem na Score ^[4], které musel později proti své vůli opustit.

Dále je mu vytýkáno, že se snažil udržovat Score před konkurencí i za cenu výše zmíněných neetických praktik. Recenzování betaverzí přiznal v rozhovoru ^[4], recenzování nelegálních verzí her je velmi pravděpodobné, protože podle výrobců nebyly v době recenzí legálně k dispozici žádné novinářské verze ^[8] a Andrej nikdy nepředložil žádný důkaz o své nevině.

Další věcí, která jeho fanoušky zaskočila, byl fakt, s jakou lehkostí se odpoutal od světa počítačových her. I když těžko za tím lze hledat něco víc než výměnu generací; změnili se jak tvůrci a celá struktura herního průmyslu (zejména kvůli zvyšujícím se nákladům na vývoj hry), tak zákonitě i produkty – samotné hry, a lidé – zákazníci. Výměna generací herních publicistů se zdá být logickým následkem. A svou roli v tomto případě hraje i to, že Andrej je bohém a nové zaměstnání mu prostě sedne i nese ^[4].

Již dnes lze říct, že Andrej Anastasov se zapsal zlatým písmem do dějin počítačové publicistiky. Svým čtenářům dokázal poskytnout to, co by v takto zaměřené literatuře těžko někdo hledal – jeho články zejména ve zlaté éře devadesátých let dalece přesahovaly meze suchého objektivního popisu recenzovaného produktu, ale byly plnohodnotným literárním dílem.