Česká literatura v letech 1750-1815

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Česká literatura
(průřezové články)

počátky (10.–14. století)
za Karla IV. (14. století)
husitství (14.–15. století)
humanismus a renesance (15.–17. století)
po Bílé hoře (17.–18. století)
1750–1815 (18.–19. století)
1815–1918 (19.–20. století)
1900–1945 (20. století)
1945–1990
po roce 1990

Česká literatura v letech 1750–1815

V předchozím období začal český jazyk upadat, v tomto období byl tento trend již nejen nastolen, ale český jazyk se dostal do situace, kdy již prakticky neexistoval.

Čeština jako taková sice existovala, ale stala se nesrozumitelnou, spisovná verze češtiny již neexistovala, lze říci, že existovalo několik nářečí s různým stupněm germanizace. Např. básně na oslavu vítězství u Kolína a osvobození Prahy byly nejprve přeloženy do němčiny a pak znovu do jiné češtiny.

V průběhu tzv. zemského patriotismu (jak tuto dobu také nazýváme) se jazyk stal spíše státoprávním symbolem než prostředkem ke komunikaci, což samozřejmě vedlo k dalšímu zakrňování jazyka. Česky mluvili prakticky pouze nejnižší vrstvy na vesnicích a to ještě špatně. Na záchraně češtiny neměl prakticky téměř nikdo zájem.

Největší zájem o češtinu projevoval stát, 16. října 1747 vydala Marie Terezie reskript s výzvou, aby na pražské universitě vyučovali češtinu kvalitně, tato výzva se však minula účinkem (vyjma bohoslovecké fakulty). Vyučování češtiny se tak přesunulo do Vídně, kde bylo zavedeno r. 1752 na Tereziánské rytířské akademii a roku 1754 na vojenské akademii. V Praze byla katedra českého jazyka zavedena až v r. 1791 před korunovací Leopolda II., kdy se Praha chtěla ukázat jako kulturně vyspělá součást říše (což svědčí o malém zájmu o češtinu v českých zemích).

Roku 1773 došlo k oficiálnímu zákazu jezuitského řádu, což nelze jednoznačně hodnotit jako přínos, protože s odchodem jezuitů se rozpadl školní systém, který tu byl a nahradil ho nový – světský systém, schválený roku 1774. Olomoucká universita se stala jen lyceem, byl redukován počet gymnasií. To uvedlo češtinu do ještě hlubší krize, jelikož právě na jezuitských školách byl češtině věnován největší prostor.

V této době (1774) se v Praze vytvořila Soukromá společnost nauk, jež vydávala svá vědecká pojednání s názvem Abhandlungen. O deset let později se z ní stala Česká společnost nauk, od roku 1790 Královská česká společnost nauk.

Roku 1781 došlo ke zrušení nevolnictví, což umožnilo svobodné stěhování obyvatel. Následoval značný odchod z vesnic do měst (za prací a výdělkem), který způsobil příliv nevzdělanců do měst. Tito lidé často nemluvili (nebo mluvili velmi špatně) německy a tím stoupl zájem o češtinu. Dále byl vydán toleranční patent (1789), který znamenal povolení protestantské církve.

Roku 1781 byl vydán patent o zmírnění cenzury a 18. května 1784 byl vydán dvorský dekret, který vyhlásil němčinu „celozemskou úřední řečí“. Důvody k vydání tohoto dekretu byly čistě praktické a neměly za cíl někoho perzekuovat. Čeština, však zůstala pomocným úředním jazykem. Latina a hebrejština se staly pouze církevními jazyky. Židovské prostředí přijalo němčinu, jako důkaz podpory Josefa II.. Josef II. totiž zrovnopránil Židy s ostatními lidmi (nemuseli nosit Davidovu hvězdu na oblečení, byly jim zrušeny vyšší poplatky, byl zrušen zákaz držení některých druhů nemovitostí a zákaz nabývání úřadů a šlechtických titulů).

Roku 1792 byla cenzura zase zostřena, především z důvodů obav před sympatizanty s Velkou francouzskou revolucí. Dvorským dekretem z 13. září 1798 bylo zakázáno vystavovat necenzurované noviny na všech veřejných místech.

Přes toto rozhodnutí stoupala popularita novin,, jejichž náklad se neustále zvyšoval, r. 1808 vycházely Císařské královské privilegované pražské poštovní noviny, vedené V. M. Krameriem v 650 výtiscích a K. k. privil. Prager Oberpostamts – Zeitung dokonce ve 1400 výtiscích.

Ačkoli v této době výrazně poklesl zájem o literaturu (zájem byl pouze o předzpěvování), knižní produkce se zvyšovala. Zmenšoval se i počet knihoven, ale výrazně se zvětšovaly šlechtické knihovny, zde pak měli vzdělanci možnost, seznámit se s literaturou.

Roku 1772 v Praze vznikl Learned Club (Sečtělý klub), v Olomouci vznikla Vlastenecko – hospodářská společnost a v Brně Lesegesellschaft (společnost čtenářů), nejpopulárnější čítárna byla Česká expedice (vedená V. M. Krameriem), tyto společnosti vznikaly především kolem nakladatelství a tiskáren. V těchto společnostech se však šířila především díla německá, protože česká tvorba již přestávala existovat.

V této době se do české literatury zapsalo velmi málo spisovatelů :

Kronikářství :

Jan František Vavák

[editovat] Divadlo

V této době byla divadla velmi populární, existovalo přesvědčení, že herectví má vliv na utváření postoje jedince ke státu a společnosti, to logicky vyústilo ke vzniku českých divadel. Zpočátku byly oblíbeny tzv. kramářské písně, které měly přinést výdělek různým potulným společnostem, nejčastějším námětem byly vraždy. Tyto písně byly parodovány Osvobozeným divadlem.

V Čechách vznikla zvláštní forma dramatu – lidová hra se zpěvy, obliba těchto kusů má původ u šlechty. Nejprve se hrály cizí hry (Don Juan, později Faust), teprve po čase se začaly objevovat hry české. Z nedostatku herců se vyvinulo loutkové divadlo (královská rodina, čert, víly, kašpárek, drak, Honza).

Roku 1738 vzniklo v Praze divadlo v Kotcích, toto divadlo z počátku sloužilo především lehčím žánrů jako byly improvizované komedie, tato situace se změnila po r. 1771. V tomto divadle se někdy po r. 1750 objevily i první pokusy o české (a česky hrané) hry.

Roku 1783 bylo v Praze otevřeno Hraběcí Nosticovo národní divadlo (Das grafiche Nostitzsches National-Theater, nyní Stavovské divadlo), zde se česky hrálo poprvé roku 1785.

Zájem o české hry vedl k založení české divadelní společnosti, která roku 1786 založila v dřevěné Boudě na Koňském trhu (nyní Václavské náměstí) divadlo pod jménem Královské-císařské vlastenecké divadlo, tato bouda však byla pro finanční potíže o tři roky později (1789) stržena. Poté se v Praze tato společnost hrála na mnoha místech v Praze, od r. 1792 bylo toto divadlo přesunuto do zrušeného kláštera U Hybernů.

V Olomouci vzniklo Městské divadlo (Königliches städtisches National-Theater).