Česká literatura po roce 1990
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Česká literatura (průřezové články) |
|
Česká literatura po roce 1989, tohoto období české literatury je doposud neuzavřené, a nelze proto s jistotou říci, kdo se do literatury zapíše výraznějším způsobem a kdo pouze okrajově. Z téhož důvodu nelze říci, které proudy budou dále rozvíjeny a které zaniknou.
Roku 1989 doško k velkým politickým změnám, nejen v Československu, ale i v celé Evropě, socialistický tábor prakticky přestal existovat a vývoj naší země se vrátil k normálu. S tímto procesem se pomalu začala vracet i literatura, do knihoven byly navráceny knihy zakázaných autorů, do země se vrátili někteří exiloví spisovatelé. Postupně začala být vydávána tvorba světových a samizdatových autorů. S pádem cenzury zmizela i exilová nakladatelství, ta buď zanikla úplně, nebo se přesunula do ČR. Tím padla uměle vytvořená názorová jednota a česká literatura postupně začala opět reagovat na literaturu světovou.
Změna politického systému přinesla i změny v organizaci spisovatelů, rozpadl se Svaz československých spisovatelů a vznikla nová organizace - Obec spisovatelů, ta byla organizována zcela jinak a její pravomoce byly úplně jiné. Kromě této organizace vznikl mj. i PEN klub. Dále začaly vznikat organizace, které sdružovaly literáty stejných zájmů, např. spisovatele sci-fi, fantasy atp.
Obsah |
[editovat] Poezie
Počátkem tohoto období se vydávalo značné množství děl, zpravidla se však nejednalo o novou tvorbu, ale o vydání nikdy nevydaných exilových a samizdatových děl (Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Ivan Blatný, ...). Na trh se tak dostalo velké množství kvalitních děl - často se jednalo o výbory toho nejlepšího za dvacet a víc let práce, popř. vydání nejlepších sbírek klasiků jako např. Jaroslava Seiferta. To vedlo ke snížení zájmu o nové autory, kteří se v takovéto konkurenci těžko prosazovali.
Velký vliv na českou poezii mělo vydání díla J. Kuběny a B. Reynka. J. Kuběna se poměrně výrazně podílí (časopis Box) na utváření současného dění v poezii a snaží se podporovat nastupující generaci básníků. Poměrně významným zjevem české poezie se stal i Zbyněk Hejda a Petr Motýl.
Ze starší generace se prosazuje především Josef Topol a Karel Šiktanc, velmi populární zůstaly i verše J. Žáčka.
Dále se prosazuje mnoho básníků, u nichž lze těžko říci, zda se jedná o dlouhodobě kvalitní díla, či zda jde o náhlé tvůrčí vzepětí: Norbert Holub, Petr Kabeš, Lubor Kasal, J. H. Krchovský, Pavel Petr, Jaroslav Pížl, Kateřina Rudčenková, Věra Rosí, Pavel Šrut, Ivan Wernisch.
[editovat] Próza
Stejně jako v poezii i v próze došlo k vydání celé řady významných exilových a samizdatových spisovatelů (Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Jan Čep, ..., nejproblematičtěji vychází dílo M. Kundery, kde jsou problémy na straně autora. V tomto období se čeští kritici začali dívat velmi nekriticky na tvorbu B. Hrabala, jehož význam je často zveličován.
Ze exilových či samizdatových spisovatelů se někteří začali angažovat v úplně jiných oborech (politika), z těchto spisovatelů, kteří u literatury zůstali, se nejlépe prasazuje: Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Ivan Matoušek, Ivan Binar. Z méně známých spisovatelů jsou to pak Václav Kahuda a Emil Hakl.
Z autorů oficiální prózy lze vyzdvihnout tvorbu Z. Šmída, která je velmi populární, ve sci-fi literatuře se prosadil především Ondřej Neff.
V nové tvorbě se objevují prvky, které byly často potlačovány a mladým autorům chyběly - erotika a bezprostřední humor; odráží se zde i vliv postmoderny. Z nových autorů se nejvíce prosadili: Petr Šabach, Michal Viewegh či v poslední době Miloš Urban.
[editovat] Divadlo
Divadla se změny v české společnosti dotkly prakticky nejdříve, v průběhu sametové revoluce se divadelníci takřka jednotně postavili na stranu změn, a divadla se tak stala centry politického a kulturního dění. Tento trend však počátkem roku 1990 nutně zmizel a divadla se dostala do mnoha problémů, které vedly ke snížení návštěvnosti. Prvním problémem bylo nenazkoušení jiných než za socialismu hraných her, ačkoli lidé o tento druh her měli zájem. Dalším problémem, který se týkal především malých divadel, který se objevil později, byly restituce. Restituce donutily řadu malých divadel změnit působiště, což také vedlo ke krátkodobým problémům. Problémem, který nejvýraznějí ovlivnil návštěvnost divadel, byl fakt, že mnoho lidí chodilo do divadel na různé narážky a dvojsmysly, ale tento druh humoru přestal být potřeba, protože politická kritika se začala objevovat v novinách, televizi atd. Dále se projevila špatná ekonomická situace, která vedla ke snižování dotací, posledním problémem byl i vznik nových (resp. obnovení starých divadel - divadlo Sklep, Divadlo Za branou), která zvyšovala konkurenci, z těchto příčin došlo ke krachu celé řady menších divadelních scén.
Krátce po revoluci se do divadel postupně dostali hry zakázaných autorů jako byli: Václav Havel, Josef Topol, Milan Uhde atd. V nové tvorbě se objevil vliv postmoderny (Jan Antonín Pitínský), grotestkního divadla, světové tvorby, ale i křesťanské tradice.
[editovat] Literární historie a kritika
Tyto obory literatury patřily v předešlé době k nejvíce zasaženým a pozměňovaným, proto se také velmi těžko dostávaly ke slovu a velice těžko se zbavovaly dědictví z předchozího období. Přes všechny problémy se i v oblasti literární historie objevují kvalitní práce a pomocí, často exilových autorů, tento obor pomalu získává zpět svoji ztracenou prestiž. Z tohoto oboru vyšlo, vedle celé řady průměrných děl, i několik skutečně kvalitních literárních děl:
- Slovník české prózy 1945 - 1994, redigovali Miroslav Zelinský a Blahoslav Dokoupil
- Na tvrdém loži z psího vína, 1998 Jiří Trávníček a Zděnek Kožmín
- Slovník českých spisovatelů od roku 1945, dva díly (1995, 1998)
- Nesoustavná rukoveť české literatury, Jiří Rambousek (2003)
Oblast literární kritiky se potýká s mnoha problémy, z nichž nejvýraznější je nedostatek kvalitních moderních kritiků. Tento nedostatek je způsoben faktem, že od roku 1969 zde nevycházela jiná kritika než kladná. Samizdatoví kritici se potýkali s problémy jisté izolovanosti a tím, že hodnotili pouze kvalitní díla a i zde uplatňovali dost specifická hlediska, neboť znali názory (či se přímo osobně znali) se svými čtenáři. Přesto se v řadě literárních časopisů, popř. i nespecializovaných novinách, objevují kvalitní kritiky.
[editovat] Nakladatelství
Velké množství exilových nakladatelství ukončilo svoji činnost, např. Index, jiná přesunula svá centra do ČR a stala se klasickými nakladatelstvími např Arkýř, Pražská imaginace.
Zavedená nakladatelství se potýkala se spoustou problémů a mnoho z nich se nedokázalo přezpůsobit novým podmínkám a zanikla (Odeon, Československý spisovatel), jiná nakladatelství dokázala najít schopné manažery, kteří by je vyvedli ze závislosti na socialistickém zřízení.
Zároveň s tímto procesem vznikalala nová nakladatelství, podle některých odhadů takto vzniklo více než 3000 subjektů zabývajících se nakladatelskou činností. Je samozřejmé, že většina z nich zkrachovala po vydání několika knih. Přesto se řada vydavatelů dokázala prosadit a vytvořila silná vydavatelství, často specializovaná na určitý druh literatury (Paseka, Argo, Torst, atd.)
[editovat] Literární časopisy
V novém ekonomickém prostředí zanikl oficiální měsíčník svazu spisovatelů - Literární měsíčník a krátce poté i Tvorba. Jiné socialistické časopisy se zvládly přeformovat a staly se standardními literárnímy časopisy - např. Kmen, který se přejmenoval na Tvar.
Z literárních časopisů, které se staly normálními časopisy, se nejznámějšími staly časopisy Proglas, Revolver Revue a Host.
Řada zakázaných a zaniklých časopisů byla obnovena např. surrealistický Analogon či Literární noviny, některá z těchto periodik obnovovali bývalí redaktoři.
Dále vznikly úplně nové časopisy, které se často specializovaly na určitý druh literatury (Souvislosti - křesťanští spisovatelé, Živel - kyberpunk).
Žádný z těchto časopisů nevychází v nákladu podobném těm, ve kterých vycházely literární časopisy kolem roku 1968. To je způsobeno především faktem, že tehdy se na jejich stránkách tvořila nejen literatura, ale i politika.
[editovat] Literární ceny
Při příležitosti změny režimu se přestaly udílet literární ceny spojené s komunistickými politiky s vyřazením starých ocenění vznikla i řada nových cen. Jednou z nejvýznamějších literárních cen zůstala „Státní cena“, ta je udělována za původní tvorbu a překlad, a to ministerstvem kultury. Další cena byla převzata z exilové tradice - Cena Jaroslava Seiferta, nově vznikla Cena Karla Čapka. S Čapkovým jménem je spojena i cena Čapkův Mlok, která je určena spisovatelům sci-fi literatury. Za další specializovanou cenu lze považovat Skácelovu cenu určenou básníkům, nebo cenu F. Peroutky, která je udělována novinářům.
[editovat] Podívejte se též
[editovat] Externí odkazy
 |
Podobné články obsahuje: |
