Počátky české literatury
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Česká literatura (průřezové články) |
|
Počátky české literatury – toto období lze vymezit jako 9. století až polovina 14. století. Je samozřejmé, že některá díla pozdější spadají do této kategorie a některá dřívější díla bývají řazena do kategorie následující – tj. Česká literatura za Karla IV. Do české literatury tohoto období nejsou řazena pouze díla psaná česky, ale všechna díla, která vznikla na území Čech (bez ohledu na jazyk, kterým jsou psána). V této době vznikalo poměrně málo knih, bylo to dáno především jejich nákladností, pracností a i tím, že vzdělanost zde byla velmi malá.
Obsah |
[editovat] Období Velkomoravské říše (do asi 950)
Památky z této doby jsou psány staroslověnštinou, použité písmo se nazývá Hlaholice. Obojí na Moravu přinesli svatí Konstantin Cyril a Metoděj (kteří přišli na pozvání knížete Rostislava v roce 863 za účelem zavedení křesťanství) , vytvořili je na základě jihoslovanského nářečí z okolí Soluně, tento jazyk se pak rozvíjel v celé východní Evropě.
[editovat] Dílo
- Proglas – V oblasti Morava a Panonie vznikla nejstarší česká památka (asi 2. polovina 9. stol.), jedná se o jedinou dochovanou slovanskou báseň – veršovaná předmluva k staroslověnskému překladu Bible. Autorem je údajně sám svatý Cyril (může se ovšem jednat i o dílo některého z jeho žáků). Autor se obrací k Slovanům a zdůrazňuje význam vzdělanosti, jako symbol mu slouží kniha.
- Zákon sudnyj ljudem – zákoník
- Kyjevské listy – jde o opisy z 10. stol., toto je jediné dílo, které se nám zachovalo v původní podobě z Velké Moravy
- Moravsko-panonské legendy – říká se jim také Životy svatých Konstantina a Metoděje. Je zde vylíčen jejich život, nejedná se o reálné líčení, ale spíše vylíčení jejich zázraků, mučednické smrti a obhajoba jejich svatořečení. Panonské legendy jim se říkalo, protože oblasti dnešního Maďarska a Jižní Moravy říkali Římané Panonie. Účelem těchto legend je obhájit jejich učení, proti útokům latinských kněží.
- Nomokánon – překlad do staroslověnštiny (z řečtiny), sborník církevních pravidel a světských zákonů. Později se pro tyto překlady vžil název Kormí kniha.
[editovat] Období staroslověnské a latinské literatury (od cca 950 do asi 1100)
V 10. století se začínají objevovat latinské texty. Latina a staroslověnština spolu soutěží, v průběhu 11. stol. staroslověnština mizí a je nahrazována latinou. Latinská díla nevznikají jako izolovaný útvar, ale naopak jsou staroslověnštinou ovlivněny. Posilující se stát měl vliv na tehdejší tvorbu – vznikají díla oslavující přemyslovské světce. Oblíbeny jsou především legendy.
[editovat] Dílo
- Život svaté Ludmily – staroslověnsky (pračeština)
- Život svatého Václava – staroslověnsky (pračeština) – překlad z latiny, jedná se o staroslovanskou legendu, která popisuje zavraždění Václava jeho bratrem Boleslavem. Zdůvodňuje jeho prohlášení za svatého.
- Pražské hlaholské zlomky – staroslověnsky, 11. století, modlitby
- Když se šířila křesťanská víra – Crescente fide christiana – latinsky psaná svatováclavská legenda.
- Byl v zemi české – Fuit in Provincia Boëmorum, latinsky psaná legenda o sv. Ludmile.
- Vyšehradský kodex – pochází z r. 1085, obsahuje církevní texty, je psán latinsky. Jeho provedení jak po iluminační, tak po písařské stránce je hodnoceno velmi vysoko.
- Kristiánova legenda (Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae aviae eius, život a utrpení svatého Václava a svaté Ludmily, babičky jeho) – 10. století, latinsky. Pravděpodobně nejvýznamější dílo tohoto období – psáno prózou.
- Gumpoldovy legendy – iluminovaný rukopis z přelomu 10. a 11. století, legendy o sv. Václavovi, psány na objednávku knížecího dvora.
- Hospodine pomiluj ny – pračeština, první píseň tohoto typu (časem následoval svatováclavský chorál, …) z konce 10. stol., nebo počátku 11. stol., náboženská píseň, která zlidověla.
Z tohoto období pohází i první česká věta a nachází se v zakládací listině Litoměřické kapituly z r. 1057.
[editovat] Počátky češtiny v psané podobě (12. a první polovina 13. století)
Latinská literatura získává převahu, duchovenstvo opisuje a pokouší se překládat latinské knihy, postupně se začíná objevovat i čeština. Legendy jsou stále populární – psány jsou prózou, objevují se však i kroniky a tzv. kazatelské texty – psány latinsky, ale kázalo se podle nich česky. Z této doby poházejí i tzv. bohemika - česká slova v latinském textu, většinou se jedná o místní názvy či osobní jména. Dalším útvarem jsou glosy (vpisky), většinou český překlad připsaný v latinském textu.
[editovat] Dílo
- Opatovický homiliář – kazatelský text
- Olomoucký kolektář – horologium
- Hradišťsko-opatovické letopisy
- Vita minor – Menší život, legenda o svatém Prokopovi, psána prózou, byla velmi oblíbena.
- Versus de passione sancti Adalberti – Verše o utrpení svatého Vojtěcha, veršovaná legenda z 1. pol. 12. století.
- Svatý Václave – z 12. a 13. stol., psána staročeštinou. Toto dílo je typickým příkladem glosy.„Svatý Václave, vévodo české země …). Tzv. svatováclavský chorál. Jedná se o typický příklad glosy. Tři nerýmované sloky.
- Chronica Boëmorum – kronika česká lze se setkat i s překladem Kronika Čechů, známá též jako Kosmova kronika – autorem je Kosmas. Nejvýznamnější dílo této doby, dosahuje evropské úrovně – viz Kosmas
- Kronika kanovníka Vyšehradského – vzorem je mu Chronica Boëmorum, jejíž kvalit zdaleka nedosáhl.
- Letopis Vincenciův – oslava vlády Vladislava II., především pak úspěchy Čechů při tažení Friedricha Barbarossy v Itálii.
- Kronika Sázavská – známá též jako kronika mnicha sázavského, nespolehlivá
- Kronika Boleslavská – poměrně spolehlivá
- Kronika Břeclavská
[editovat] Období prosazování češtiny (2. polovina 13. stol. - 1. pol. 14. stol.)
Literatura se prudce rozvíjí, do literatury vstupuje šlechta, to se samozřejmě projevilo v popisovaných problémech, ale i v přístupu k literatuře. Dochází k laicizaci literatury – tzn. zlidovění. Na území našeho státu (v tehdejším významu toho slova) vzniká literatura psaná česky, latinsky a německy.
Latinsky vznikají především legendy a kroniky, německá tvorba je oblíbena především u vyšší šlechty, jedná se především o písňovou tvorbu, s převážně milostnými tématy. Tyto písně zpívaly tzv. Minnesängři, koncem 13. století vzniká i česká písňová tvorba – zpívají ji potulní zpěváci. Ti ovlivnili literaturu, rozvojem dalších písní pastorela (pastýřské milostné písně), svítáníčka (zpívány za svítání).
Česky psaná literatura se soustřeďuje především na lyrikou duchovní tvorbu. Postupem času dohází ke ztrátě náboženského charakteru a témata se stávají velice rozmanitá, objevuje se typický útvar středověké literatury spor – tj. slohový útvar psaný v dialogu (často rýmovaném), ve kterém se přou nerozlučitelné věci o svoji důležitost.
Kolem r. 1300 se začínají objevovat i lidové písně (většinou milostné) – autor bývá neznámý. Drama navazuje na Antiku, vychází z církevních potřeb. Námětem byly události z Kristova života, nejčastěji zatčení a ukřižování. Hrály se většinou na Velikonoce – pašije. Hrály se v kostelech, postupně do nich pronikaly světské prvky, stávaly se veselými a nakonec se přesunuly z kostelů ven.
[editovat] Dílo
- Vita maior (Větší život) – latinsky, veršovaná legenda o svatém Prokopovi
- Zbraslavská kronika – Chronicon Aulae Regiae, latinsky. Autory jsou opati zbraslavského kláštera Ota – do r. 1314 a Petr Žitavský – do r. 1338 – jeho část má velkou hodnotu nejen uměleckou, ale i dokumentární a to nejen v kontextu Čech, ale i střední Evropy. Na druhou stranu je potřeba říci, že Ota začal kroniku psát jako oslavu Václava II., zakladatele kláštera, proto je nutné k jeho názorům přistupovat opatrně. Některé její pohledy bývají přejímány velmi nekritiky!
- letopisy žďárské
- apokryf o Jidášovi – volně zpracovává dílo Jakuba de Voragine (italský mnich) Legenda aurea (Zlatá legenda). Veršované legendy se nezachovaly celé, tato je nejzachovalejší.
- Ostrovská píseň – 2. polovina 13. století, česky, zapsána v kodexu kláštera z Ostrova u Davle, patří do duchovní lyriky, podle prvního verše se jí též říká - Slovo do světa stvorenie.
- Pasionál abatyše Kunhuty – velice pěkná kniha – heraldicky zdobená a iluminovaná. V tomto breviáři Kunhuty, dcery Přemysla Otakara II., abatyše svatojiřského kláštera byla nalezena česky zapsaná Kunhutina modlitba – okolo 1300, nazývaná podle prvního verše též Vítaj králu všemohúcí.
- Buoh všemohúcí – píseň, která postupem doby zlidověla
- Jezu Kriste, ščedrý kněže - píseň, která postupem doby zlidověla
- Kudy jsem já chodila – lidová milostná píseň
- Byla jsem ti v sádku – lidová milostná píseň
- Dalimilova kronika – První česky psaná kronika (veršovaná). Autor je neznámý, jméno Dalimil mu chybně přisoudil Václav Hájek z Libočan na základě Kosmovy kroniky. O autorovi se domníváme, že byl drobný šlechtic. Tato kronika je však mladší než Kosmova kronika, pravděpodobně vznikla za vlády Jana Lucemburského. Autor zachází poměrně jemně s fakty, což vede k značné věrohodnosti této kroniky. Začíná stavbou Babylonské věže a končí rokem 1314. Je zde líčen život panovníků, vyšší i nižší šlechta.. Kronika je silně vlastenecky laděna.
- Alexandreis
- Spor duše s tělem – duše se hádá s tělem a obviňuje ho, že tělo má na svědomí lidské hříchy a tím ji zbavuje cesty do ráje.
- Rožmberská právní kniha
[editovat] Odkazy
 |
Podobné články obsahuje: |
