Česká literatura v období husitství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Česká literatura
(průřezové články)

počátky (10.–14. století)
za Karla IV. (14. století)
husitství (14.–15. století)
humanismus a renesance (15.–17. století)
po Bílé hoře (17.–18. století)
1750–1815 (18.–19. století)
1815–1918 (19.–20. století)
1900–1945 (20. století)
1945–1990
po roce 1990

Husitská literatura – (asi 1350 – cca 1460)
Do této části řadíme období, kdy se naše země připravovala na husitství, předchůdce J. Husa, tvorbu Jana Husa, období husitské revoluce až do doby vlády Jiřího z Poděbrad. Toto období není sice časově mimořádně dlouhé, ale česká společnost v něm prošla skutečně velmi radikální změnou. Je samozřejmé, že tyto změny se odrazily i v literatuře.

[editovat] Předchůdci Husovi

Společenské problémy, které nastaly vyvolávaly kritiku, nejprve z řad církve (především na universitě), později kritika přeházela na nižší stupeň a tím se dostávala k prostému lidu. Cílem v žádném případě nikdy nebylo odstranění víry v Boha, vždy zde byla snaha napravovat nepravosti ať již skutečné nebo domnělé. Zde již umělci nepůsobili anonymně – jejich cílem nebylo ani vyvolání masové rebelie, chtěli pouze vyjádřit svoji nespokojenost a získat spojence pro řešení problémů. Tito lidé dali teoretický podklad pro Husitství, resp. připravili půdu pro Jana Husa. Nejvýznačnější z těchto kazatelů byli: Smil Flaška z Pardubic, Jan Milíč z Kroměříže, Tomáš Štítný ze Štítného, Konrád Waldhauser, Matěj z Janova, …

[editovat] Život Jana Husa a jeho doba

viz Jan Hus, Jan Želivský, Petr z Mladoňovic, Jeroným Pražský, viz také Jan z Jesenice – právník, zastupoval J. Husa

[editovat] Husitská literatura (1419–1433)

Po smrti J. Husa, došlo k útlumu literatury, literatura se zúžila na traktáty (hájící nebo odsuzující) husitské hnutí. Dále se rozvíjela bojová píseň, která měla zvýšit morálku. Tyto písně zpočátku tvořili studenti, protože však husité uznávali pouze náboženské písně, postupně se z písní vytratila veselost (mizí pijácké i milostné písně). Většina autorů, kteří v této době tvořili patřili k nějakému směu husitů, popř k jejich oponentům:
Pražané Jan Rokycana, Jakoubek ze Stříbra, Martin Lupáč
táborité Mikuláš z Pelhřimova
klasičtí husité Jan z Příbrami
katolíci Ondřej z Brodu
Konikářskou tvorbu zastupovali Vavřinec z Březové, Petr z Mladoňovic, Bartoška z Drahonic.
Jan Žižka je dokonce považován za autora (někdy pouze za spoluautora) Vojenského řádu – 1423. Kvalitních děl vznikalo opravdu velmi málo.

Zbyněk biskup Abeceda
Jistebnický kancionál – soubor bojových písní – mj. Je zde zapsána i píseň Kdož sú Boží bojovníci – jakási husitská hymna, zpívala se před bojem a po vítězství. V úvodu se obrací k lidem, aby věřili v Boha. Obrací se nejen k pěšákům, ale i k záškodníkům, aby nezabíjeli a neloupili pro kořist, ale pro myšlenku. Nabádá ke kázni, k zapamatování si hesel, atp.. Autorem je Jan Čapek
Povstaň, povstaň velké město – bojová píseň určená Praze, vyzývá k boji se Zikmundem
Václav, Havel a Tábor – kritika čtyř pražských artikul
Budyšínský rukopis (1420) – obsahuje několik prozaických a veršoaných děl zaměřených proti Zikmundovi, nejvýznamnější byly :

Žaloba Koruny české,

Porok Koruny české k pánóm českým – proti korunovaci Zikmunda,

Hádání Prahy s Kutnou Horou – obhajoba čtyř pražských artikul, husitská Praha se hádá s katolickou Kutnou Horou, Praha nakonec vítězí.

Dílo bývalo neprávem přisuzováno Vavřinci z Březové.

Po bitvě u Lipan (1434) se husité rozcházejí a jejich ideály mizí. Začíná nové období – Humanismus a renesance v české literatuře