Pobělohorská literatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Česká literatura
(průřezové články)

počátky (10.–14. století)
za Karla IV. (14. století)
husitství (14.–15. století)
humanismus a renesance (15.–17. století)
po Bílé hoře (17.–18. století)
1750–1815 (18.–19. století)
1815–1918 (19.–20. století)
1900–1945 (20. století)
1945–1990
po roce 1990

Pobělohorská literatura 1620 – polovina 18. století

Tato doba bývá označována jako doba temna. Takové označení není v žádném případě tak jednoznačné. Do Čech se dostalo baroko. Styl umění, který po Bílé hoře vznikl, bývá označován jako české baroko.

V oblasti školství došlo k obrovským ideovým změnám (monopol na vzdělání prakticky získali jezuité), které ale rozhodně neměly vliv na kvalitu školství. Jezuitský školský systém (přijatý roku 1599) patřil v té době k nejlepším. Nebyl nijak strnulý, přijímal podněty i z nekatolického prostředí. Jeho kvality uznával i Jan Amos Komenský. Roku 1654 se sloučila Karolínská akademie a univerzita Karlova, došlo k obnovení čtyřfakultní univerzity, která byla zrušena po vydání dekretu kutnohorského. Tato univerzita se pak jmenovala Karlo Ferdinandova (název vydržel až do r. 1920).

Došlo k rekatolizaci. Nekatoličtí kněží, učitelé a inteligence odešli do emigrace. Tím ale nedošlo k přerušení kontinuity v literatuře. Autoři (často jezuité) působící v Čechách navazovali na předchozí tradice, znali českou kulturu a cítili se být Čechy.
Začlenění do většího státu vedlo ke zrovnoprávnění němčiny a nakonec k postupnému úpadku češtiny. Koncem tohoto období se čeština stává nesrozumitelnou, plnou germanismů.

[editovat] literatura v českých zemích

Pokud hovoříme o literatuře v Čechách, lze říci, že se jedná pouze o literaturu katolickou. Tato literatura brzy vyrovnala kvalitu literatury exilové a díky cenzuře se brzy stala hlavním proudem české literatury. V Čechách v tuto dobu ještě existovala různá nekatolická uskupení (pouze místního významu), žádné z nich však nevyprodukovalo díla většího významu a při zvýšení své aktivity byla pronásledována. Od r. 1717 dochází k pravidelnému vydávání patentů proti nekatolíkům. Byly stanoveny tresty za přechovávání tzv. kacířské literatury a kázání kacířství. Od r. 1707 platil hrdelní řád Josefa I. za kacířství. Praxe byla taková, že u koho byly takové knihy objeveny byl vyslýchán a teprve po opakované nalezení byl potrestán – vězením či nucenými pracemi. Trest smrti byl skutečně zcela výjimečný.

Bohuslav Balbín
Adam Václav Michna z Otradovic
Bedřich Bridel
Tomáš Pešina z Čechorodu
Jan František Beckovský
Jan Václav Rosa
Felix Kadlinský
Václav František Kocmánek
Ke katolictví konvertoval i Jan Campanus Vodňanský
Antonín Koniáš

[editovat] Exilová literatura

Spisovatelé, kteří odešli do exilu postupně ztráceli kontakt s českou literaturou a emigrantská centra neměla v Čechách téměř žádný ohlas. To samozřejmě způsobilo jejich zánik. Malý ohlas ovlivnila především katolická cenzura, vzdálenost a v neposlední řadě i fakt, že domácí literatura byla s exilovou kvalitativně srovnatelná.