Murmanská oblast
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Murmanská oblast (rusky Мурманская область) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu 144 900 km². Má 970 600 obyvatel (2004). Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.
Obsah |
[editovat] Geografická poloha
Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (kraj Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.
[editovat] Administrativní dělení
[editovat] Okresy
- Kovdorský okres
- Kolský okres
- Lovozerský okres
- Pečengský okres
- Terský okres
[editovat] Obydlená místa
- Centrum oblasti - město Murmansk.
- Další volně přístupná města - Apatity, Zapoljarnyj, Kandalakša, Kirovsk, Kola, Mončegorsk, Olenegorsk, Poljarnyje Zori.
- Uzavřená města a obce -Gadžijevo (Skalistyj), Zaozjorsk, Ostrovnoj, Poljarnyj, Severomorsk, Snežnogorsk.
- Zavřená obec - Vidjajevo
- Ostatní obydlená místa - Umba — starší osídlení v Murmanské oblasti.
[editovat] Ekonomika
Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.
[editovat] Průmysl
Větší podniky v oblasti:
- Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu.
- Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku.
- Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové.
- Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.
[editovat] Energetika
Výrobu elektrické energie zebezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.
[editovat] Kolská hlubinná sonda
Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.
[editovat] Turistika
V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisti, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).
[editovat] Doprava
[editovat] Silnice
Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.
Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).
[editovat] Železnice
Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku.
[editovat] Nerostné bohatství
Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.
Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.
[editovat] Klima
Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. . Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. . V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince – 8. ledna) a v létě polární den (27. května – 18. června). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).
[editovat] Vodní zdroje
Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Enozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.
[editovat] Půdy a flóra
Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí.. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.
Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – po rozpadu Sovětského svazu, je to prakticky poslední horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.
[editovat] Fauna
Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijou zde losi, sobi a mnoho veverek a lumíků. Z ptáků je zde možné potkat polární kur, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.
[editovat] Externí zdroje
- Velká sovětská encyklopedie – rusky
|
|
 |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||||||
