Kubismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obraz, malíř: Juan Gris.

Dům v Praze, architekt: Josef Chochol.

Dům v Olomouci.

kubistická lampa na Můstku v Praze

Kubismus byl avantgardní umělecké hnutí, které pojímá výtvarné umění revolučním způsobem. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové koncepci díla, předmět nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně. Zároveň znamenal i obrovskou změnu v přístupu ke skutečnosti, nejen ve vidění, ale především v práci s realitou. Zobrazovaný předmět byl rozkládán až na nejjednodušší geometrické tvary ( především krychle - latinsky cubus), které byly pak pomocí fantazie skládány do obrazu, proto zobrazené předměty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se zároveň z několika pohledů. Problém nastal u předmětů, které jsou ve vzájemném vztahu, neboť pak vznikalo mnoho průhledů s neobvyklými úhly pohledu.

Kubismus se snažil počítat i se čtvrtou dimenzí (ovlivněno A. Einsteinem) a s nekonečnem. Proto kubismus musel řešit nové problémy perspektivy a vytvářel nové prostorové vztahy mezi předměty.

Kubismus měl velký dopad na umělce prvních desetiletí 20. století, a tím ovlivnil (ať přímo či nepřímo) vývoji nových uměleckých stylů (futurismus, konstruktivismus a expresionismus. V některých lokalitách získal charakter uměleckého slohu (např. Čechy).

[editovat] Historie

Protože kubismus byl směr, ve kterém literatura neměla velký vliv, nemá žádný přesně daný počátek (nevyšel mu žádný manifest, ...).

První impulsy, kterými byl kubismus ovlivněn můžeme vysledovat kolem roku 1906 u děl, která během svých studií v Paříži vytvářeli Georges Braque (Francouz) a Pablo Picasso (Španěl). Zpočátku byla jejich tvorba na sobě nezávislá, oba ovlivnil Paul Cezanne a africké domorodé umění. Roku 1907 začali pracovat společně a zůstali spolu až do vypuknutí první světové války (1914).

Termínový „kubismus“ jako první použil francouzským kritikem umění Louis Vauxcelles v roce 1908 ("divný cubiques" = krychle). Toto použití bylo myšleno hanlivě. Později byl termín přijat, ačkoli se jeho zakladatelům nelíbil.

Kubistické hnutí se i díky podpoře H. Kahnweilera (obchodník s uměním), rychle rozšířilo a po r. 1910, lze mluvit o kubistické škole.

Podle tvorby dělíme kubismus na:

Pre-cubismus - (1906 - 1909), v toto období zahájili kubisté Georges Braque a Pablo Picasso. Období kdy kubismus vznikal, díla jsou ovlivněna předchozími malířskými trendy, dochází k objevování kubistické perspektivy. (např. Pablo Picasso - Ženský akt). Postupně jsou zobrazované předměty omezovány na základní geometrické tvary, z barev se používaly pouze odstíny šedé a hnědé barvy.
Analytický kubismus (1909 - 1912), v tomto období kubismus nebyl abstraktním uměním, barva se stále téměř nepoužívala. Dochází k částečné abstrakci tzn. zobrazované předměty jsou nahrazovány jinými podobnými předměty. Zobrazovaný předmět je rozložen na jednotlivé geometrické tvary, které jsou pak zobrazeny neperspektivně vedle sebe.
Syntetický kubismus (též vrcholný) (1912 - 1914) - v této fázi se kubismus přiblížil abstrakci, nicméně je pro něj stále důležitý zobrazovaný předmět, který je skládán z liniií a ploch. Objevuje se koláž a s ní i barva.
Orfismus - toto období dospělo k úplné abstrakci, využívá barvy. V tomto období již umělci nenapodují ani se nijak nesnaží rozkládat či znovu skládat reálný předmět, tím se vlastně jednotlivé malířské prvky staly zcela nezávislé na realitě.
Po roce 1923 došlo k dalšímu rozvoji kubismu, ale již se nejednalo o čistý kubismus, ale kubismus něčím ovlivněný např. imaginativní kubismus je ovlivněný surrealismem.

[editovat] Výtvarné umění

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Kubismus

Světové malířství:

Georges Braque (Francouz)
Robert Delaunay (Francouz)
Juan Gris (vlastním jménem José Victoriano Gonzales, Španěl)
Fernand Léger (Francouz)
Jacques Lipchitz (americký sochař, litevského původu)
Pablo Picasso (Španěl)
Fritz Wotruba (rakouský sochař a grafik)

Československé malířství:

[editovat] Literatura

Kubismus literaturu příliš neoslovil, proto vzniklo velmi málo děl spojených s tímto hnutím. Pro kubistické básně není rozhodující význam ani melodičnost, ale obraz, proto jsou básně kubistů netradiční z hlediska svého tvaru (často tvořily z písmen obrazce, které byly ve vztahu k dané básni). Důraz byl kladen na dynamiku a fantasii. Oblíbeným básnickým prostředkem se stala tzv. volná asociace představ, pomocí níž chtěli vyjádřit jakési „nadskutečno“.

Guillaume Apollinaire
Jean Cocteau
Max Jacob
Pierre Reverdy
Andre Salamon
Gertrude Steinová

[editovat] Architektura

U některých architektů došlo k velmi výraznému ovlivnění kubismem, jejich stavby samozřejmě musely být především funkční, proto nelze hovořit o čistém kubismu. Architekti tvořící pod vlivem kubismu vytvářeli velmi zvláštní díla, která působí velice silným dojmem.

architekti: