Vítězslav Nezval

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vítězslav Nezval
'Nezvalova busta od Otakara Švece, zdobící básníkův hrob na Vyšehradském hřbitově'
Narození	26. května 1900 Biskoupky, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. dubna 1958 Praha, ČSR

Devětsil (1920–30)

zakladatelé: Adolf Hoffmeister Jaroslav Seifert Karel Teige Vladislav Vančura vůdčí osobnosti: Vítězslav Nezval Jaroslav Seifert Karel Teige architekti: Jaroslav Fragner Jan Gillar Josef Havlíček Karel Honzík Josef Chochol Jaromír Krejcar Evžen Linhart Pavel Smetana básníci: Konstantin Biebl František Halas Jindřich Hořejší Jiří Wolker divadelníci, herci: Jiří Voskovec Jan Werich hudebníci: Jaroslav Ježek režiséři: Emil František Burian Jiří Frejka Jindřich Honzl Vladislav Vančura spisovatelé: Julius Fučík Karel Konrád Vladislav Vančura výtvarníci: Adolf Hoffmeister Otakar Mrkvička František Muzika Jindřich Štyrský Toyen fotograf: Jaroslav Rössler kritici, teoretici, vědci: Jiří Frejka Julius Fučík Jindřich Štyrský Karel Teige Bedřich Václavek

Vítězslav Nezval (26. května 1900, Biskoupky – 6. dubna 1958, Praha) byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (1953), vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.

Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě (u Moravského Krumlova), od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, na které Nezval ve svém díle často vzpomínal (Z mého života, 1959).

Od roku 1911 studoval gymnasium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo.

Roku 1922 vstoupil do Devětsilu (spolu s Karlem Teigem). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ.

Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného (tajemník), poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla.

Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových Novinách atd.

V rámci Devětsilu se podílel na založení poetismu.

Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou roku 1938 rozpustil.

Po 2. světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby není moc kvalitní, obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.

Zemřel v důsledku srdečního infarktu a spály.

Pohřben je na Vyšehradě.

Obsah 1 Dílo 1.1 Prvotiny 1.2 Poetismus 1.3 Surrealismus 1.4 Socialistický realismus 1.5 Próza 1.6 Dramata 1.7 Další díla 2 Kritika 3 Ukázka z díla 4 Podívejte se též na 5 Externí odkazy

[editovat] Dílo

[editovat] Prvotiny

• Jaro
• Melancholičtí upíři
• Most – napsán pod vlivem proletářské poezie. Odráží se zde doba jeho středoškolských studií. Vzpomíná na domov, ale zároveň se zde zabývá novými citovými zkušenostmi.
• Večerní
• Jarní selanka
• Letnice

[editovat] Poetismus

• Pantomima – 1924, jeho první poetistická sbírka
• Abeceda
• Básně na pohlednice – 1926
• Nápisy na hroby – 1926, drobná poetistická próza
• Dobrodružství noci a vějíře – 1927
• Hra v kostky – 1928
• Básně noci – 1930

• Podivuhodný kouzelník – jedno z děl , které výrazně ovlivnilo poetismus. Lze říci, že Nezval dal (spolu s J. Seifertem) poetismu podobu. Tato báseň se stala symbolem poetismu. Kouzelník přichází především proto, aby naučil lidi radovat se ze života.
• Akrobat – symbolizuje osud básnického díla. Akrobat nejdříve oslní tím, co umí, ale po čase se okouká a zevšední.
• Edison – Zde se zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu, kde jsou nejmarkantnější:
  

„Bylo tu však něco krásného co drtí

odvaha a radost z života i smrti“

Druhý refrén (pro hráče), měl tuto podobu:

„Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek, stesk a úzkost z života i smrti“

• Signál času

• Snídaně v trávě – 1931
• Jan ve smutku – 1931
• Květy zla

Dále navázal na Edisonovskou tvorbu, ale více se přiklání k vyjadřování se k tehdejším problémům (nezaměstnanost, hospodářská krize). Tyto sbírky byly důkazem, že i poetismus je schopen vyjadřovat se k závažným problémům.

• Pět prstů
• Skleněný havelok – 1932, svou tvorbou již částečně zasahuje do surrealismu
• Zpáteční lístek – 1933
• Sbohem a šáteček – 1934

[editovat] Surrealismus

• Žena v množném čísle – 1936
• Absolutní hrobař – 1937
• Praha s prsty deště

Ve stejné době, jako surrealistická díla, anonymně vydává dílo, které nemělo surrealistické prvky a lze říci, že stojí mimo Nezvalovu tvorbu.

• 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936) – napodobuje zde F. Villona (francouzský renesanční básník). V těchto baladách se obrací přímo ke čtenáři – na konci je tzv. poslání. Tuto sbírku vydal, protože mu surrealismus neumožňoval vyjádřit se k aktuálním problémům. Balady mají silný sociální náboj, Nezval zde vyjadřuje svoji víru ve světovou revoluci. Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch.
• 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
• 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida

Kolem roku 1937 opouští V. Nezval myšlenky surrealismu a přesouvá se k poezii nadosobních hodnot, toto byla samozřejmě všeobecná tendence.

• Matka naděje – (1938), prolínají se zde dvě témata – obava o osud těžce nemocné matky a osud národa ohroženého fašismem. Autor tvrdí, že ani jednomu se člověk nesmí poddat. Říká, že naděje je pro člověka pouze na zemi a že záleží pouze na jeho díle.
• Pět minut za městem 1939, zde vyjadřuje své postoje a své pouto ke své vlasti. Jeho další tvorba je velmi jednostranná, ovlivněná dobou a snahou zavděčit se.

[editovat] Socialistický realismus

• Historický obraz – 1945
• Velký orloj – 1949 boj proti „buržoaznímu“ myšlení
• Stalin – 1949
• Zpěv míru - 1950
• Z domoviny – 1951
• Křídla – 1952
• Chrpy a města – 1955
• Nedokončená – 1960

[editovat] Próza

Drtivou většinu svojí prózy vydal mezi roky 1929 a 1934, tato próza byla zaměřena na sféru podvědomí a snu a naznačila Nezvalův posun od poetismu k surrealismu.

• Kronika z konce tisíciletí
• Posedlost
• Chtěla okrást lorda Blamingtona
• Dolce farniente
• Pan Marat
• Jak vejce vejci
• Monako – romaneto
• Karneval – romaneto
• Valérie a týden divů – „černý“ román, v roce 1970 zfilmován, v USA vyšel dokonce na DVD Valerie and Her Week of Wonders
• Anička, skřítek a slaměný Hubert – pro děti, v roce 1983 vysílán večerníček
• Sexuální nocturno – 1931 – příběh demaskované iluze. Dílo svou povahou zařaditelné do surrealismu, vydal v pouhých 138 výtiscích soukromým tiskem Jindřich Štyrský, který knihu hojně ilustroval. Nezval zde popisuje svou iniciaci. Do sebraných spisů se nedostalo.
• Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti – pro děti
• Z mého života – paměti, o poetismu

V letech 1935–1938 vydal úvahové knihy, které byly i jakousi osobitou formou cestopisu.

• Neviditelná Moskva 1935
• Ulice Git-le-Ceur 1936)
• Pražský chodec 1938)

[editovat] Dramata

• Milenci z kiosku (1932)
• Manon Lescaut (1940) – přeloženo, toto veršované drama je považováno za lepší než originál. Jedná se o jedno z nejlepších Nezvalových děl. Hlavní hrdina se rozhodne stát knězem, ale zamiluje se do krásné Manon, kvůli níž se knězem nestane. Později se s Manon rozchází a stává se knězem, po dalším setkání s ní jí opět podléhá. Manon je nakonec vyslána do Ameriky (za trest), ale umírá před cestou. V roce 1970 vznikla televizní hra s mimořádným citem pro básnickou hodnotu. V titulní roli hraje Jana Preissová, rytíře de Grieux hraje Petr Štěpánek.
• Loretka (1941)
• Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956) – přeloženo do angličtiny, francouzštiny, ruštiny a dokonce i esperanta
• Tři mušketýři
• Nový Figaro
• Schovávaná na schodech

[editovat] Další díla

Dále vydal encyklopedii moderních básnických směrů. A několik literárních studií: Jiří Wolker, Karel Čapek, Josef Čapek, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč atd.

Přeložil několik děl André Bretona (tvůrce a teoretika surrealismu):

• Spojité nádoby
• Co je surrealismus
• Nadja

[editovat] Kritika

Různá doba na něm oceňovala různá díla. V 50. letech byl nejvíce ceněn jeho Zpěv míru, za normalizace jeho Edison. Nyní si nejvíce považujeme sbírek Sbohem a šáteček a Absolutní hrobař, neboť jsou nejvíce kreativní.

[editovat] Ukázka z díla

„Byl jeden král, byl starý,
už netěšil ho svět.
Netěšily ho dary.
Ten král rád jedl med!

Tak rád ho jedl z misky,
rád strkal do něj nos
měl medu plné pysky
a trůn měl plný vos.

Když jedl, trůn zářil
když nejedl trůn zhas.
Ten král se šťastně tvářil
a tak mu plynul čas.“

(Manon Lescaut)

[editovat] Podívejte se též na

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990
• Surrealismus
• Poetismus

[editovat] Externí odkazy

• Heslo v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Ukázky z tvorby (mp3, pdf)