Gnosticismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Gnosticismus či gnóze (z řeckého γνώσις - poznání, znalost) je myšlenkový a náboženský proud, jehož základní tezí je názor, že vše je poznatelné.

Gnosticismus nelze chápat jako víru nebo náboženství v pravém slova smyslu, některé jeho prvky souvisí spíše s mysticismem, jiné spadají spíše do oblasti filosofie. Hlavní myšlenkou je poznatelnost Boha a pro gnostika je tedy důležitá osobní zkušenost s Bohem nikoli tvrzení autorit, církve, nebo dogmata víry.

[editovat] Hlavní myšlenky

Jádrem gnosticismu je myšlenka vysvobození či záchrany lidské duše z vězení hmoty a těla poznáním (gnósis) vztahů mezi lidským a božským. Toto poznání není přístupné každému a vyžaduje zvláštní zasvěcení.

Boží existenci není v gnosticismu nezpochybnitelná, gnosticismus se neopíra o neprůkazné axiomy, ale o vlastní pozitivní zážitek Boží existence. Bůh je chápán jako nepersonifikovatelná entita vtělená tímto světem. Cílem je pak osobní růst a vlastní prožitek Boha. Proto gnostici nejsou následovníci autorit a učitelů, ale jejich pokračovateli.

Bůh je považován za věčného, trvale přítomného, nestojí mimo tento svět, ale je jeho součástí. Pak není stvořitelem „zvenčí“ a svět je jeho vtělením. To vede k tomu, že nedochází k personifikaci Boha a není tak možné na něj přenášet lidské kvality a vlastnosti. Jeho všemohoucnost se tak pohybuje v jiných intencích než jsme zvyklí z jiných nábožensko-filosofických systémů a narozdíl od nich Bůh není hybatelem či stvořitelem a není ani dobro. Tento svět je chápán jako Boží vtělení, zrovna tak je součástí Boha i lidská duše, t je chápána jako část, která umožňuje Boží růst a sebepoznání. Není tedy možno se Boha vzdát, objevit ho atp. neboť Bůh pro gnostika prostě je všude, cílem je najít ho v sobě nebo přesněji cílem je najít cestu která umožní poznat Boha a prožít ho. Toto pojetí je samozřejmě velmi individuální a nevytváří proto hierarchický systém. Od Boha jako takového gnostik nic neočekává a Bůh, podle gnose, neočekává nic od člověka, není ho třeba nijak uctívat, obětovat mu, Bůh nic nenařizuje, nezakazuje a nikoho netrestá ani neodměňuje.

Každý gnostik má za cíl najít cestu poznání a nedůvěřovat věcem, které on sám neprožil nebo nepochopil. Pro Gnostika je každá cesta k Bohu prostě cestou k Bohu, žádná z nich nevede mimo něj, protože není nic mimo Boha.

[editovat] Historie

Gnosticismus vznikl na přelomu letopočtu na Blízkém východě prolínáním nejrůznějších náboženských směrů náboženství a filosofií, nejrozšířenější byl ve Středomoří v prvních staletích po Kristu. Za předchůdce gnostiků bývají považováni židovští nazaréni a esejci. Za prvního přímého učitele a šiřitele gnostických myšlenek bývá považován Ježíš Nazaratský. Z období života Ježíšových žáků také pocházejí klíčové gnostické texty - Tomášovo evangelium, Evangelium Filipa, Evangelium Jana a několik dalších menších textů. Mezi „esenciální“ gnostické texty můžeme řadit i „Píseň o perle“ a několik novozákonních apokryfů.

Ve druhém století se gnóze šířila souběžně s působením jednoho z nejvýznamnější Kristových apoštolů, [[Pavel z Tarsu|svatého Pavla]]. Gnostické hnutí se v té době rozpadlo na několik škol lišících se jednak vztahem k židovství a zachováváním micvot a jednak mírou vlivu helénských učení. Jednotlivé školy se pak v různé míře smísily s místními pohanskými představami. K hlavním učitelům tohoto období patří Markión ze Sinopy, Órigénés a Efrém z Nisibisu.

[editovat] Vliv

Prameny gnóze jsou většinou spatřovány v duchovních hnutích Orientu ve druhém a prvním století před Kristem. Významný vliv na formování gnostických myšlenek měl judaismus a v něm se objevující proudy, které zpochybňovaly některá dogmata.

Mnoho společných myšlenek najdeme mezi gnózí a učením Pýthagora, gnostické myšlenky najdeme u starých Gallů či řeckých novoplatoniků. Zajímavá je jistá podobnost s některými rysy s buddhismem, aniž lze prokázat, že došlo k ovlivnění.

Po nicejském koncilu došlo roku 325 došlo k definitivní roztržce mezi oficiálním proudem křesťanství a gnózí. Církev gnózi odsoudila, její stoupenci byli pronásledováni a gnostické texty ničeny.

Gnosticismus ovlivnil rané křesťanství v Sýrii, Palestině a Egyptě. Gnóze je duchovním proudem obsahově blízkým i buddhismu nebo taoismu. Z gnóze vycházel manicheismus, duchovní směr spojující v sobě i myšlenky Orientu a pokoušející se skloubit gnózi s křesťanstvím.

Mezi stoupence gnóze bývají řazeni bogomilové a albigenští (kataři).