Germánské jazyky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Germánské jazyky jsou jednou z větví jazyků indoevropských. Od ostatních větví se odlišují změnami v rámci procesu prvního posouvání hlásek. Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších. Dělíme je následovně:
- západogermánské jazyky
- hornoněmecké jazyky
- němčina
- středoněmčina
- západní středoněmčina
- východní středoněmčina
- hornoněmčina
- alemánština
- rakousko-bavorština
- jidiš
- vilamovština
- dolnoněmecko-dolnofrancké jazyky
- dolnofrancké jazyky
- dolnoněmčina
- anglofríské jazyky
- anglické jazyky
- angličtina
- skotština
- yolština
- fríština
- anglické jazyky
- hornoněmecké jazyky
- severogermánské jazyky (skandinávské jazyky)
- východogermánské jazyky
- burgundština
- gótština
- krymská gótština
- vandalština
Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.
[editovat] Podívejte se též na
Indoevropská jazyková rodina |
---|
anatolské | indoíránské | řečtina | italické (románské) | keltské | germánské | arménština | tocharské | balto-slovanské (baltské | slovanské) | albánština | illyrské | venétština | liburnština | messapština | frygijština | paionština | thrákština | dákština | antická makedonština | ligurština |