Světová banka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Světová banka zajišťuje finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím s cílem snížit chudobu a zlepšit životní standardy v celém světě. Je tvořena dvěma institucemi a to Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstrution and Development - IBRD), která pomáhá v ekonomickém růstu středně bohatým a úvěruschopným chudším zemím, a Mezinárodním rozvojovým sdružením (International Development Associaton – IDA), která se snaží zajistit dostupnost finančních prostředků pro nejchudší země světa. Dělají to formou nízko úročených půjček, bezúročných půjček a grantů do vzdělávání, zdravotnictví, infrastruktury, komunikací a dalších oblastí těchto zemí.

[editovat] Dějiny

Světová banka byla založena v roce 1944 na konferenci v New Hampshire, na pomoc obnovy zemí postižených druhou světovou válkou. První půjčka 250 miliónu dolaru byla poskytnuta v roce 1947 Francii na poválečnou obnovu. V roce 1946 měla Světová banka 38 členů, v padesátých a šedesátých letech mnoho bývalých kolonií získalo nezávislost a stalo se členy, v současné době je členem Světové banky 184 zemí.

První ředitel MBOR, Eugene Meyer, odstoupil po 6 měsících soupeření s dozorčí radou (tam své zástupce jmenovaly vlády zakládajících států - ty nebyly nakloněny myšlence nezávislé banky, jejíž dozorčí rada by dohlížela na vedení, ale nezasahovala do běžného rozhodování). Jeho nástupce – John McCloy již svou funkci přijal pod podmínkou větší nezávislosti banky.

Zpočátku se banka snažila chovat podle zákonů trhu – půjčovala na projekty, které mohly samy vyprodukovat zisk. Na konci 50. let měla banka AAA status a mohla tak získávat levné úvěry, které následně půjčovala s dobrým úrokem (ten vytvářel mírný zisk, z něhož se hradil běžný chod banky). Navíc se věřilo, že se zaostalé země mohou rozvíjet, budou-li k tomu mít kapitál; rychlá industrializace Sovětského svazu v 50. letech v tomto ohledu zanechala velký dojem (fakt, že tato byla vykoupena mnoha životy především politických vězňů, příliš zohledňován nebyl).

Velikou změnu přinesla 60. léta. V roce 1960 vzniklo Mezinárodní rozvojové sdružení, které mělo pomáhat nejméně rozvinutým státům půjčkami nabízenými za nikoliv tržních podmínek. Určitým podnětem k této změně bylo osamostatnění bývalých kolonií a obava, že by se tyto mohly přiklonit k SSSR, jako to učinila například Kuba v roce 1959.

Nový ředitel Robert McNamara při prvním projevu na výročním zasedání Banky na podzim 1968 prohlásil, že se Světová banka napříště bude zaměřovat přímo na odstraňování chudoby. Novou mantrou tedy měl být místo fyzického kapitálu kapitál lidský. Tento přístup byl přijat, protože se dostavilo rozčarování z poválečného přístupu zaměřeného pouze na továrny a přehrady, které nedokázaly odstranit lidskou bídu. Rolníkovi již tedy život neměla změnit nová továrna, ale komplexní péče o jeho zdraví, osivo, pozemková vlastnická práva a nové zemědělské technologie. Ve stejné době, tedy v roce 1970, šéf Mezinárodní organizace práce, David Morse, ohlásil „sesazení HNP z trůnu“ a Hollis Chenery, známý rozvojový ekonom velebil „optimální růst“ – tedy nikoliv nutně maximální růst, který však povede k odstranění chudoby. Chenery byl brzy poté zaměstnán Světovou bankou jako McNamarův hlavní ekonom. V této době se také Světová banka výrazně rozrůstá a rozšiřuje svou působnost do nových oblastí – potravinová bezpečnost, zaměstnanost, výživa, rozvoj venkova, rozvoj měst atd. Nevadilo přitom, že OSN již v té době měla na tyto problematiky specializované složky (Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství, Mezinárodní organizace práce aj.) Na setkání v Nairobi v roce 1973 McNamara pronesl několik památných vět, kde zmínil „absolutní chudobu“. „Měli bychom se,“ podle jeho slov, „snažit vymýtit chudobu do konce tohoto století.“