Sirotčí svaz
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sirotčí svaz (v literatuře také jako sirotci, východočeský husitský svaz nebo sirotčí bratrstvo) bylo radikální husitské městsko-šlechtické uskupení, které vzniklo v roce 1423 spojením Žižkova Menšího tábora a východočeských husitů (původně zvaných orebité). Oproti táborskému svazu zde výraznou roli hrála šlechta, skoro tak velkou jako města.
Polní obec sirotčího svazu vznikla už v roce 1423, od roku 1428 v jejím čele stál kněz Prokůpek, vrchním hejtmanem se stal Jan Čapek ze Sán. Výraznou osobností byl i kněz Jakub Vlk.
[editovat] Města ovládaná sirotčím svazem
- Vysoké Mýto
- Čáslav
- Kouřim
- Kolín
- Kutná Hora (kondominium s tábority)
- Chlumec nad Cidlinou (nejisté)
- Trutnov
- Tachov (od 1427)
- Nové Město pražské (od 1429)
- Český Brod
- Mladá Boleslav
- Valečov
- Hradec Králové
- Dvůr Králové
- Bělá pod Bezdězem
- Bezděz
- Česká Lípa
- Litomyšl
- Náchod
- Český Dub
- Topoľčany (Slovensko)
- Skalice (Morava)
[editovat] Šlechta na straně sirotčího svazu
- Jan Roháč z Dubé
- Jan Kolúch z Vesce
- Čáslav Kaplíř ze Sulevic
- Vilém Jeník z Mečkova
- Jan Hertvík z Rušinova
- Vilém Kostka z Postupic
- Jan Žampach z Potštejna
- Mikuláš starší Trčka z Lípy
- Jiří z Dubé
- Jan Baštín z Porostlé
- Matěj Salava z Lípy
- Jan Krušina z Lichtenburka
- Aleš Vřešťovský z Rýzmburka
- Mikuláš z Keuschberka
- Anežka z Trocnova
 |
Tento článek o historii je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
