Velikonoční vigilie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Velikonoční vigilie je v liturgickém kalendáři noc mezi Bílou sobotu a nedělí Zmrtvýchvstání Páně, „noc nocí“ -- noc, v níž byl vzkříšen z mrtvých Ježíš Kristus.
V katolické církvi je velikonoční vigilie samostatnou liturgií, která symbolicky připomíná a zpřítomňuje Kristovo vzkříšení. Tato bohoslužba má následující části:
- bohoslužba světla
- bohoslužba slova
- křestní bohoslužba
- eucharistie
Bohoslužba začíná mimo kostel rozžehnutím velikonočního ohně, který je posvěcen a od něhož se zapálí velikonoční svíce. Ta je nesena v průvodu do kostela a věřící si od ní zapalují vlastní svíce; znázorňuje „světlo Kristovo“. Po příchodu do kostela zazní na adresu této svíce velikonoční chvalozpěv, tzv. Exsultet, který tvoří vrchol zahájení bohoslužby.
Bohoslužba slova se skládá dohromady z devíti biblických čtení: 7 jich pochází ze Starého zákona, nejdůležitějším z nich je vyprávění o přechodu Izraele Rudým mořem při východu z Egypta (Ex 14). Jednotlivéá čtení jsou od sebe oddělena zazpívanými žalmy z nichž nejdůležitější je Mojžíšova píseń Chci zpívat hospodinu neboť je velmi vznešený, která zazněla po přechodu Rudého moře. Poté se při Gloria znovu rozezní zvony a následuje čtení z Nového zákona (List Římanům) a poprvé zazní velikonoční zpěv Aleluja. Bohoslužba vrcholí četbou evangelia o Ježíšově zmrtvýchvstání.
Po homilii následuje křestní bohoslužba. Nejprve se požehná voda. Katechumeni, kteří se připravili na křest, jsou o této noci pokřtěni a biřmováni, a věřící, kteří se během postní doby na Velikonoce připravili, obnovují svoje křestní závazky. Svěcenou vodou se po Veliké noci opět plní kropenky v kostelích.
Závěr a vrchol velikonoční vigilie tvoří slavení eucharistie.
V evangelických církvích je velikonoční bohoslužba rozdělena podobně jako bohoslužba katolická. Pravoslavná bohoslužba mnohem více než liturgie západní staví o velikonoční noci na modlitbě hodin.
