Aleluja
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Semitské výrazy v křesťanství |
| Aleluja |
| Amen |
| Hosana |
| Maranata |
| Sabaoth |
Aleluja pochází z hebrejského výrazu הללו יה (halelú-jáh), který znamená Chvalte Pána. Kromě imperativu slovesa הלל hillel chválit obsahuje tento výraz i Boží jméno v jeho kratší podobě יה (yh, „jáh“). To se obvykle překládá prostě jako „Pán“.
Latinská podoba tohoto termínu, z níž pak vznikla podoba česká, je alleluia.
Tento výraz se (ve svých různých obměnách halelú-jáh, halelú-él, halelú-hú apod.) vyskytuje především v starozákonních žalmech. Křesťanské církve jej přejaly a učinily z něj jedno z klíčových a nejpoužívanějších slov v liturgii, podobně, jako to učinily i s jinými hebrejskými slovy (amen apod.)
Ve fonetickém přepisu do řečtiny se slovo Aleluja objevuje velmi hojně jako součást hymnů v knize Zjevení svatého Jana, kde je již ustáleným liturgickým prvkem. V římsko-katolické církvi (přesněji v latinském ritu) je výrazem charakteristickým pro velikonční dobu. Proto se v postním období nepoužívá vůbec, až zazní poprvé slavnostně na vigílii o Bílé sobotě, kdy církev chválí Boha za vzkříšení Krista.
