Liturgické mezidobí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Liturgické mezidobí je obdobím liturgického roku, které nepatří ani k vánočnímu, ani velikonočnímu cyklu.

Před liturgickou reformou 2. vatikánského koncilu se neděle liturgického období rozdělovaly na neděle po Zjevení Páně a neděle po Svatém Duchu. Dnes se neděle liturgického mezidobí počítají od neděle druhé (první týden liturgického mezidobí začíná v pondělí po svátku Křtu Páně) po třiatřicátou (34. neděle v mezidobí je slavností Ježíše Krista Krále, po níž následuje 34. týden v mezidobí).

Cyklus nedělí je přerušen začátkem postní doby a opět navazuje slavností Nejsvětější Trojice po Seslání Ducha svatého.

Liturgické mezidobí obsahuje několik tzv. svátků Páně:

• slavnost Nejsvětější Trojice – neděle po Seslání Ducha svatého;
• slavnost Těla a Krve Páně – čtvrtek po 2. neděli po Seslání Ducha svatého;
• slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – pátek po 3. neděli po Seslání Ducha svatého;
• svátek Proměnění Páně – 6. srpna;
• slavnost Ježíše Krista Krále – 34. neděle v mezidobí.

Krom těchto svátků patří do liturgického kalendáře i další slavnosti, svátky a památky podle liturgického kalendáře platného na daném území, diecézi či řádu.