Srbština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Srbština (српски jезик, srpski jezik)
Rozšíření:	Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Makedonie, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Turecko
Počet mluvčích:	11,145 miliónů
Klasifikace:	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Jihoslovanské jazyky
Písmo:	Cyrilice, Latinka
Postavení
Regulátor:	Rada pro standardizaci srbského jazyka
Úřední jazyk:	Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, uznávána jako jazyk menšiny v Makedonii
Kódy
ISO 639-1:	sr
ISO 639-2:	scc (B) srp (T)
SIL:	SDD
Wikipedie
sr.wikipedia.org

Srbština je jazyk srbského obyvatelstva v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Černé Hoře a dalších zemích v Evropě, Americe a Asii. V podstatě jde o jiný název pro v Srbsku užívanou variantu srbochorvatštiny, která byla úředním jazykem v Jugoslávii do roku 1992.

Spisovný srbský jazyk je založen na štokavském nářečí, hovorový jazyk rozlišuje východní (ekavskou) a západní (ijekavskou) variantu.

Obsah 1 Rozšíření 2 Historie 3 Abeceda a výslovnost 4 Slovní zásoba 5 Podívejte se též na 6 Externí odkazy

[editovat] Rozšíření

Počty mluvčích podle zemí:

• Srbsko: 6 770 000
  • Vojvodina: 1 557 020 (2002)
  • Centrální Srbsko: 5 063 679 (2002)
  • Kosovo: 150 000
• Černá Hora: 401 382 (2003)
• Bosna a Hercegovina: 1 500 000
• Německo: přes 500 000 (2003)
• Rakousko: přes 100 000 (2001)
• Austrálie: přes 50 000 (2001)
• Švýcarsko: cca 50 000 (2000)
• Chorvatsko: 44 629 (2001)
• Makedonie: 33 315 (2001)
• Slovinsko: 31 329 (2002)
• Rumunsko: 20 377 (2001)

[editovat] Historie

Nejstarší srbská literatura pochází ze středověku a patří do ní taková díla jako Miroslavljevo jevandjelje (Мирослављево Јеванђеље, 1192) a Dušanov zakonik (Душанов Законик). Zachovalo se jen málo ze sekulární středověké literatury, ale to, co zbylo, ukazuje, že tehdejší srbské písemnictví šlo s dobou. Například Srbská Alexandrida (kniha o Alexandru Velikém) nebo srbský překlad Tristana a Isoldy.

Koncem 14. století bylo Srbsko dobyto Osmanskou říší a po příštích 400 let nebylo moc příležitostí pro sekulární psanou tvorbu. Přesto z té doby pocházejí některá nejlepší srbská díla. Nejdůležitější je srbská epická poezie. Je známo, že Goethe se učil srbsky, aby si mohl číst srbské eposy v originále. Hlavním útočištěm psaného jazyka v té době byly kláštery, ty se však držely církevní staroslověnštiny.

Koncem 18. století se psaný jazyk vzdaloval od hovorového. Počátkem 19. století Vuk Karadžić reformoval srbskou cyrilici na fonetickém principu a propagoval hovorový lidový jazyk jako novou literární normu.

První tištěná srbská kniha byla vyrobena v Cetinje v roce 1494, pouhých 40 let po Gutenbergově vynálezu knihtisku.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Hlavním písmem pro zápis srbštiny je Cyrilice, používá se však i Latinka (v hojné míře např. na internetu). Srbská abeceda je následující:

velké:

А

Б

В

Г

Д

Ђ

Е

Ж

З

И

Ј

К

Л

Љ

М

Н

Њ

О

П

Р

С

Т

Ћ

У

Ф

Х

Ц

Ч

Џ

Ш

malé:

а

б

в

г

д

ђ

е

ж

з

и

ј

к

л

љ

м

н

њ

о

п

р

с

т

ћ

у

ф

х

ц

ч

џ

ш

přepis:

a

b

v

g

d

đ

e

ž

z

i

j

k

l

lj

m

n

nj

o

p

r

s

t

ć

u

f

h

c

č

dž

š

výslovnost:

a

b

v

g

d

ď

e

ž

z

i

j

k

l

ľ

m

n

ň

o

p

r

s

t

č-ť

u

f

ch

c

č

dž

š

[editovat] Slovní zásoba

Dvě srbská slova se rozšířila do mnoha dalších jazyků: vampír (вампир) a slivovice (шљивовица).

[editovat] Podívejte se též na

• Srbochorvatština

[editovat] Externí odkazy

• Standard language as an instrument of culture and the product of national history An article by pre-eminent Serbian linguist Pavle Ivić
• 209,000 entry Serbian-English and English-Serbian Dictionnary
• Serbian-English Dictionary
• Serbian Language and Culture Workshop Learn Serbian